Čeněk Melka

český malíř dlouhodobě žijící v Sedmihradsku
Možná hledáte: Jaroslav Melka (malíř, 1895–1968).

Čeněk Melka, úředně Vincenc Melka, v maďarštině Melka Vince (10. ledna 1834 Nové Benátky[1]25. září[2] nebo listopad 1911 Kluž[3][p 1]) byl český malíř dlouhodobě žijící v Sedmihradsku (tehdejší Uhry, dnes Rumunsko).

Čeněk Melka
Narození10. ledna 1834
Benátky nad Jizerou nebo Benátky nad Jizerou I
Úmrtí25. září 1911 (ve věku 77 let)
Kluž
Alma materAkademie výtvarných umění Praha
Povolánímalíř
Znám jakoVincenc Melka, Melka Vince
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vincenc Melka: Leopold Karel z Koloniče (1688–1695) v tureckém táboře
Vincenc Melka: Valašští lovci medvědů v Sedmihradsku
Čeněk Melka: Přástky v Rumunsku (repro Květy 1870)

Narodil se v rodině ševcovského mistra Jana Melky a jeho manželky Marie.[1] V letech 18471857 vystudoval monumentální historickou malbu na pražské Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Christiana Rubena a Eduarda von Engerth.

Od roku 1863 pobýval v Transylvánii. Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let pobýval v Drážďanech, kde studoval a kopíroval díla vystavená v Zwingeru. Žil v Sibiu a v Kluži se natrvalo usadil po roce 1870 a setrval tam až do konce života; byl zde také učitelem kreslení.[4][5]

Stal se oblíbencem korunního prince Rudolfa, který ho v letech 1881–1888 bral na své lovecké výpravy a pro kterého namaloval řadu obrazů. V Kluži dožil v osamění.[3]

V Praze se v letech 1880-1884 připomíná jeho stejnojmenný synovec (̈* 1858 Vídeň), nemanželský syn jeho sestry Eleonory Melkové, sklenářský tovaryš[6] [7]

V rané tvorbě zpracovával historická témata pod vlivem profesorů Akademie Christiana Rubena a Eduarda von Engerth, například Verbování v táboře Valdštejnském[8].

Po příchodu do Sedmihradska se věnoval žánrovým národopisným námětům. Studoval a maloval místní typy – rumunské cikány, medvědáře, místní trhy apod. – v sedmihradských Karpatech. Maloval také portréty.[9]

Melkova díla bývala zastoupena na výstavách Umělecké besedy,[10] ve sbírkách českých sběratelů a reprodukovaly je české časopisy Květy, Světozor a Zlatá Praha.

Výstava v Kluži

editovat

V prosinci 2019 byla v Kluži otevřena výstava obrazů a kreseb Čeňka Melky, zachovaných v depozitáři místního muzea, doplněná o zápůjčky z jiných zdrojů, hlavně ze soukromé sbírky Alexandru Bârsana ze Sibiu. Tyto obrazy nebyly vystaveny více než 100 let, šest z nich bylo pro výstavu zrestaurováno. První a poslední souborná výstava Melkova díla, na které bylo vystaveno na 160 obrazů, se konala tři roky po jeho smrti, v roce 1914.[9]

Zajímavost

editovat

Dobový tisk a další zdroje se shodují, že Čeněk Melka zemřel v roce 1911. Přesto časopis Světozor, do kterého pravidelně přispíval, o něm už v roce 1886 referoval jako o zemřelém.[11]

Poznámky

editovat
  1. Nejisté datum úmrtí. Zdroje udávají častěji listopad.

Reference

editovat
  1. a b Matrika narozených, Benátky nad Jizerou, 1831-1840, snímek 28 [online]. SOA Praha [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  2. Vince Melka [online]. Peoplepill.com [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b NAVRÁTIL, M. Naše rovy. S. 3–4. Národní listy [online]. 1912-11-01 [cit. 2021-02-13]. S. 3–4. Dostupné online. 
  4. JIŘÍK, František Xaver. Vývoj malířství českého v 19. století, s. 94 a 103 [online]. Jednota umělců výtvarných, 1909 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  5. Melka (text k vernisáži výstavy) [online]. Kluž: Muzeum umění Kluž, 2019 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (rumunsky) 
  6. Národní archiv ČR, policejní přihláška Čeňka Melky mladšího
  7. Matrika oddaných kostela sv. Vojtěcha, sňatek Vincence Melky mladšího 22.11.1858
  8. Seznam obrazů výstavy v Praze 1891, s. 49, č. kat. 778, nedatováno
  9. a b ZOY, Eva. http://szabadsag.ro/-/tobb-mint-szaz-ev-utan-ujra-melka-kiallitas-nyilt-kolozsvaron. Szabadság [online]. 2019-12-20 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (maďarsky) 
  10. Katalog výstavy Umělecké besedy z roku 1913
  11. Na kamenném mostě o sv. Janě před 30 lety; s. 367 a 364. Světozor [online]. 1886-05-14 [cit. 2021-02-13]. Čís. 23/1886. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat