Óreithýia
Óreithýia (latinsky Orithyia) je v řecké mytologii dcera athénského krále Erechthea, stala se manželkou boha severního větru Borea.
| Óreithýia | |
|---|---|
 Únos Óreithýie Boreem | |
| Choť | Boreás[1] |
| Děti | Kleopatra Chione Calais Zetes Aurai Haemus … více na Wikidatech |
| Rodiče | Erechtheus[1] a Praxithea |
| Příbuzní | Kréousa (sourozenec) Pandión (syn Finea), Pléxippos (syn Finea) a Crambis (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boreás, bůh větru, byl synem Astraia - boha hvězd a větrů a bohyně Éós, bohyně jitra a ranních červánků. Boreás se dlouho ucházel o královskou dceru Óreithýiy, ale její otec ho stále vyhýbavě odmítal. Nakonec Boreás se zmocnil Óreithýie násilím a unesl ji a usadil ji v zemi Kikonů.
Zdá se, že Boreova zuřivost a prchlivost později poněkud zmírnila, nebo možná si manželka na ně zvykla. Měli spolu dva syny jménem Kalaís a Zétés a dcery Chioné a Kleopatru.
Synové byli nerozlučná dvojčata, kterým v dospělosti narostla křídla. Vše podnikali a prožívali společně. Proslavili se v bájích tím, že zahnali dravé a žravé Harpyje z dosahu svého švagra Fínea, thráckého krále. Stalo se to během slavné výpravy Argonautů pro zlaté rouno do daleké Kolchidy.
Odraz v umění
editovat- zachovala se starověká váza s krásnou malbou Boreás a Óreithýia na amfoře z Vulci (asi z let 480 - 460 př. n. l.), dnes je umístěna v Britském muzeu v Londýně
- z novověku je nejznámější obraz Únos Óreithýie od Francesca Solimeny (dnes ve Vídeňské státní obrazárně)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Óreithýia na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ a b Timothy Gantz: Mythes de la Grèce archaïque. Paříž: Éditions Belin. 2004. ISBN 978-2-7011-3067-5.
Literatura
editovat- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
