Émile Prisse d'Avennes
Achille-Constant-Theodore Émile Prisse d'Avennes (27. ledna 1807 Avesnes-sur-Helpe – 17. ledna 1879 Paříž) byl francouzský archeolog, egyptolog, architekt a novinář.
| Émile Prisse d'Avesnes | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Achille Constant Théodore Émile Prisse |
| Narození | 27. ledna 1807 Avesnes-sur-Helpe  Francie |
| Úmrtí | 10. ledna 1879 (ve věku 71 let) Paříž Francie |
| Alma mater | Arts et Métiers ParisTech |
| Povolání | egyptolog, archeolog, novinář a architekt |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Rodinnou tradicí v administrativních záležitostech byl chlapec předurčen pro právnickou kariéru, ale jeho talent a zájmy brzy rozhodly jinak. Přešel na školu umění a řemesel v Chalons, kde získal kreslířské a inženýrské dovednosti, které pak byly důležité v jeho budoucím životě. Émile Prisse d'Avennes prokázal, že je zručný kreslíř a neúnavný tiskař, je také autorem rozsáhlé práce o starověkých a středověkých památkách Egypta, se kterými se setkal při náboru v roce 1827 v egyptských vojenských školách na konci „uměleckého a řemeslného inženýrského výcviku“. Amatérský archeolog patřil do kategorie „umělců“, kteří se k vědám starověku dostali po prvních krůčcích ve stavebnictví nebo architektuře. Svoje egyptské zaměstnání opustil v roce 1836, aby se zcela věnoval výzkumu na rozhraní umění a historie. Zajímala ho egyptská chronologie, od památek starých Egypťanů až po hmotnou kulturu současného Egypta. Samouk se žhavým temperamentem, člověk spíše pohybující se v terénu než v kanceláři, zanechal nesmírně pestrou bibliografii. V Egyptě, byl také známý jako Edris-Effendi.[1]
Etnograf, archeolog
editovatLéta strávená ve službách egyptské vlády mu poskytla bezkonkurenční znalost země, jejího jazyka a zvyků. V místním kroji se příležitostně vydával za muslima, i když ve reálu k islámu nekonvertoval. Z této známosti si udělal metodu, jak popsal ve svých poznámkách uložených v oddělení rukopisů Francouzské národní knihovny:
„Právě tím, že jsem vstoupil tělem i duší do života muslimů, mluvil jejich jazykem, respektoval jejich náboženství, přijal jejich předsudky, podařilo se mi trochu proniknout do zvyků a obyčejů Arabů včerejška,“[2]
Pracoval pod rouškou tmy, prakticky bez žádných zdrojů, přesto se mu podařilo získat nejen basreliéfy, několik pohřebních stél,[3] ale také několik papyrusů, přičemž jeden, objevený v nekropoli v Thébách, pocházejících z 1900 př. n. l., vešel ve známost jako Papyrus Prisse. Později (1847) vytvořil faksimile originálu, o kterém egyptologové prohlásili, že je nejstarším rukopisem nebo knihou na světě.[2] Prisseovo technické vzdělání bylo velkou výhodou, které mu umožnilo vytvoření monumentálního díla Atlas Egyptské umění.[4].
Egyptolog
editovatPrisse, pobývající v letech 1839–1843 v Luxoru, se v přímého kontaktu s ruinami seznámil s hieroglyfy a na vlastní náklady prováděl průzkumy a výkopy v okolí. Aby stanovil posloupnost vlád a řád stavitelů chrámů, hledal jakýkoli nápis užitečný pro královskou chronologii. Jako vynikající pozorovatel si všiml komory předků Thutmose III.[5] V Karnaku, kde bylo zaznamenáno jednašedesát panovníků,[p 1] které překreslil a zaslal do Paříže, z obavy před jejich možným poškozením vandalismem z okolí. Památník byl znovu sestaven v Královské knihovně[6] a v roce 1917 instalován v muzeu Louvre. Muzeu daroval také po něm pojmenovaný Papyrus Prisse, jeden z nejlépe zachovaných literárních rukopisů starověkého Egypta.
Fotograf a dokumentarista
editovat
Zkušenosti s fotografickou a publikační praxí získal po návratu z Egypta, když spolupracoval s Maximem Du Campem na jeho fotografickém dokumentárním díle z jeho cest po Egyptě, Núbii, Palestině a Sýrii v letech 1849–1851.[8] Jistým vzorem, snad i inspirací, mu bylo vydání monumentální Champollionovy publikace Monuments de L’Egypte et de la Nubie.[7] V roce 1858 získal Prisse veřejné prostředky na návrat do Egypta, tentokrát s výtvarníkem a fotografem. Jako jeden z prvních začal systematicky využívat fotografii pro své monumentální průzkumy. Celé dva roky tito tři muži kreslili, razítkovali a fotografovali památky, někdy v náročných podmínkách v Káhiře a poté v údolí Nilu. Tato nová sklizeň mu umožnila dokončit jeho velkou egyptologickou práci a dát podstatu jeho nejnovějšímu redakčnímu projektu, skvělému atlasu arabského umění. K dokončení tohoto luxusního počinu 175 barevných litografických desek bylo zapotřebí téměř deset let únavné práce[3] a v roce 1877 celek dokončil a vytiskl.[4] O dva roky později v Paříži zemřel.[9]
Společenský život
editovatZa službu v Egyptě a přínos egyptologii mu byl udělen titul Rytíř čestné legie (26. dubna 1845). Prisse se hojně zúčastňoval společenského a intelektuálního života v Paříži. V roce 1842 založil Egyptský literární spolek, byl členem korespondentem Orientální společnosti (1844), členem Zeměpisné spolčenosti (1845), Asijské společnosti (1846), Společnosti spisovatelů (1847) a Egyptského institutu (1858).[1]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Také další posloupnosti pro rodinu Ramesse II.[1] a Amenhotepa I.[2]
Reference
editovat- ↑ a b VOLAIT, Mercedes. Prisse D’Avennes, Émile [online]. Paris: Institue Nationa d’hustoir de art, 2020. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b NORTON, Mary. Prisse, A portrait [online]. Saudi Aramco World Vol. 41/6, 1990. Dostupné online.
- ↑ a b Monuments Égyptiens, bas-reliefs, peintures, inscriptins [online]. New York: Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PRISSE D'AVENNES, Emile. Atlas of Egyptian Art [online]. Cairo: American University in Cairo Press, 1878. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Palais de Karnac. Salle des ancêtres ou prédécesseurs de Thoutmes III. [online]. New York: Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bibliothèque du Roi [online]. Paris: 2018. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b CHAMPOLLION, Jean François. Monuments de L’Egypte et de la Nubie [online]. Geneve: 1847. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ DU CAMP, Maxime. Égypte, Nubie, Palestine et Syrie : dessins photographiques recueillis pendant les années 1849, 1850 et 1851 accompagnés d'un texte explicatif et précédés d'une introduction. Paris: Bibliothèques numériques France de L’Instutut de France [3], 1852. (francouzsky)
- ↑ VOLAIT, Mercedes. Visions D’Égypte [online]. Paris: Bibliothéque national de France, 2010. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Prisse d'Avesnes na Wikimedia Commons
