Árón (prorok)
Árón nebo také Áron (hebrejsky אַהֲרֹן Aharon) byl starozákonní prorok a první židovský velekněz.[3] Pocházel z kmene Lévi, byl bratrem Mojžíše, jeho otec se jmenoval Amram, matka Jochebed a sestra Mirjam.[4]
| Árón | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1396 př. n. l. starověký Egypt |
| Úmrtí | 1274 př. n. l. (ve věku 121–122 let) Džebel Harun |
| Místo pohřbení | Mount Hor |
| Národnost | Synové Izraele |
| Povolání | Kohen a prorok |
| Nábož. vyznání | Mosaic Judaism |
| Choť | Elisheba |
| Děti | Eleazar[1] Itamar[1] Nadab[1] Abihu[1] |
| Rodiče | Amram a Jocheved |
| Příbuzní | Mirjam a Mojžíš (sourozenci) Kehat (děd) Pinchas[2] (vnuk) |
| Funkce | velekněz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zemřel ve věku 123 let na hoře Hor.
Árón v bibli
editovatV biblickém příběhu se Áron objevuje poprvé v souvislosti s vysláním Mojžíše do Egypta, kdy je mu přidělen jako průvodce a mluvčí. Při té příležitosti je zdůrazněn jeho levitský původ; v tom je spatřována narážka na souvislost jména Lévi se slovem liva (doprovázet).[5] O Áronově dětství biblický text žádné zmínky neobsahuje, pouze podrobně rozepisuje jeho a Mojžíšův původ od patriarchy Léviho.
V příběhu vyjití z Egypta stojí Árón neochvějně po boku svého bratra Mojžíše, společně s ním předstupuje před faraona a přivolává na Egypt boží rány; nikdy však nepřekročí roli Mojžíšova pobočníka či mluvčího, zůstává mu plně podřízen, ačkoli je jeho starším bratrem. V klíčových místech příběhu (samotné vyjití, rozdělení Rákosového moře) jej pak biblický text nezmiňuje téměř vůbec.
V příběhu darování Tóry na hoře Sinaji se jeho postavení mění. Na horu s Mojžíšem nevystupuje Áron, nýbrž Jozue, který pak s Mojžíšem zůstává jako jeho pobočník a žák až do jeho smrti a stává se poté i jeho nástupcem. Árón naproti tomu zůstal s lidem v táboře a sehrál významnou roli v příběhu zhotovení zlatého telete. Po zhotovení přenosné svatyně se Árón a jeho synové stali dědičným kněžským rodem a jsou pověřeni konáním hlavní části chrámových obřadů. Árónský původ se u židovských kněží („kohenů“) traduje dodnes, ačkoli po zničení jeruzalémského chrámu značně ztratil na praktickém významu.
V příbězích popisujících putování pouští vystupuje Árón někdy jako společník Mojžíšův, jindy samostatně, ojediněle i jako jeho odpůrce či kritik. Veškeré zárodky sporů mezi oběma bratry jsou však brzy vysvětleny a urovnány a v kritických chvílích (hřích zvědů, Korachova vzpoura) oba vystupují společně a podporují se.
Árón v rabínské tradici
editovatCharakteristickým rysem Áróna je podle rabínské židovské tradice jeho touha po míru, jeho láska k lidem a úsilí o urovnání veškerých sporů. Traktát Avot, který představuje sbírku etických naučení, obsahuje výrok rabi Hillela: Buď z žáků Árónových; miluje mír a usiluje o mír, miluje tvory a přibližuje je k Tóře.
[6] Motiv Árónovy lásky k lidu Izraele se objevuje i v požehnání, které kohen pronáší během synagogální liturgie před tím, než vysloví kněžské požehnání pro shromážděnou obec.
Za pozoruhodnou považuje rabínská tradice i neochvějnou bratrskou lásku mezi Árónem a Mojžíšem. Ta je demonstrována na jednotlivých biblických příbězích a souvislostech, do kterých je zasazují agadické texty a midraše. Také text žalmu 133: Hle, jak je dobré a příjemné, bratři, když žijí společně,
je vysvětlován jako odkaz na vztah Mojžíše a Áróna; postava Áróna je v pokračování textu výslovně zmíněna.
Biblická kritika
editovatBiblická kritika upozorňuje na nesrovnalosti v biblické prezentaci Áróna, jako např.:
- instrukce pro chrámovou liturgii jsou předávány někdy Árónovi, někdy Mojžíšovi a někdy oběma,
- na horu Sinaj má vystoupit Mojžíš s Árónem, nakonec však vystupuje Mojžíš a Jozue,
- příběh o zhotovení zlatého telete a Árónova a Mirjamina kritika Mojžíšova manželství jsou v protikladu k bezvýhradnému vyvyšování Áróna.
Friedman[7] to vysvětluje existencí dvou stěžejních kněžských kultů ve starém Izraeli – jeden, který odvozuje svůj původ od Mojžíše, a jeden od Áróna. „Mojžíšský“ kult měl své centrum v Šílo a „árónský“ v Hebronu. Král David v rámci centralizace monarchie oba kulty sjednotil a přesunul do Jeruzaléma; již za jeho syna Šalomouna však došlo k roztržce, která posléze přispěla k rozpadu monarchie. V Judském království a posléze v exilu se pak postupně zcela prosadila árónovská tradice. Tento historický vývoj se podepsal i na konečné redakci biblického textu: Árónovo kněžství je prezentováno jako jedinečné, dědičné a nezpochybnitelné; Mojžíšovi je přenecháno neméně úctyhodné postavení vládce a vůdce národa, od kněžství ve smyslu chrámové liturgie je však zcela oddělen.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d שְׁמוֹת.
- ↑ שְׁמוֹת.
- ↑ Ex 28, 1 (Kral, ČEP)
- ↑ Nu 26, 59 (Kral, ČEP)
- ↑ CASSUTO, Umberto. A Commentary on the Book of Exodus. Jeruzalém: Magnes, 1997. ISBN 965-223-456-7. Kapitola Moses' doubts and how they were resolved, s. 50. (anglicky)
- ↑ Avot 1:12
- ↑ FRIEDMAN, Richard Elliott. Who Wrote the Bible?. [s.l.]: Harper Collins, 1997. Dostupné online. ISBN 0-06-063035-3. (anglicky)
Literatura
editovat- NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Aron, s. 41.
- DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo ÁRON, s. 65–66.
- WIESEL, Elie. Příběhy o důvěře. Eseje o velkých postavách židovské tradice. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-468-0. 5. kapitola: Áron - usmiřovatel, s. 65-75.
- KOSIDOWSKI, Zenon. Příběhy Mrtvého moře. Překlad Josef Vlášek. Praha: Práce, 1988. S. 177–179.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Árón na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Aaron (osoby) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
