Wikipedie

Zahraniční vztahy Španělska

přehled zahraničních vztahů Španělska

Zahraniční vztahy Španělska byly postaveny na zahraničních vztazích Španělského impéria. Po zániku personální unie Kastilie a Aragonie, která následovala po společné vládě katolických panovníků, následovala anexe Granadského emirátu a Navarrského království. Koruna také po příjezdu Kolumba do Nového světa v roce 1492 vybudovala velkou koloniální říši v Americe.

Státy, se kterými má Španělsko diplomatické vztahy.

Španělští habsburští panovníci vlastnili po celé Evropě velké majetky. Habsburská dynastie bojovala proti protestantské reformaci na kontinentu a dosáhla dynastického sjednocení říší Pyrenejského poloostrova tím, že v roce 1580 dala vzniknout personální unii mezi Španělskem a Portugalskem. Americké kolonie dodávaly drahé kovy, ale ty byly utraceny ve válkách vedených proti Francii v Itálii a jinde, stejně jako v konfliktech proti Osmanské říši, Anglii nebo v povstání ve Španělském Nizozemsku, Portugalsku (ztraceno po roce 1640) a Katalánsku. Pevninské Španělsko bylo hlavním dějištěm války o španělské dědictví (1701–1714), po níž dynastie Bourbonů upevnila vládu a zároveň odevzdala majetky v Itálii a Nizozemsku. Následné bylo podpořeno úzké propojení s Francouzským královstvím v průběhu 18. století. Během napoleonských válek bylo pevninské Španělsko okupováno Francouzskou říší (která dosadila loutkového vládce) a po povstání v roce 1808 se stalo hlavním dějištěm poloostrovní války. Téměř všechny španělské kolonie získaly nezávislost na počátku 19. století. Ještě si udrželo Kubu, Portoriko a Filipíny, které byly ale ztraceny v roce 1898 po španělsko-americké válce a, v souladu s dalekosáhlým úsilím ostatních evropských mocností, si Španělsko začalo udržovat koloniální přítomnost na africkém kontinentu, nejvíce v Západní Sahaře a Rovníkové Guineji. Také zasáhlo ve Vietnamu po boku Francie a zapojilo se do záležitostí bývalé kolonie Santo Domingo, která se nakrátko vrátila pod španělskou kontrolu. Po vytvoření španělského protektorátu v severním Maroku došlo na počátku 20. století k vyčerpávajícímu konfliktu proti rífskému antikoloniálnímu odporu. Španělsko se během první světové války drželo statusu neutrality.

Španělská občanská válka v letech 1936–1939 se stala zástupnou válkou mezi mocnostmi osy Německem, Itálií a Sovětským svazem (který prohrál). Válka začala zavedením diktatury Francisca Franca, která trvala až do roku 1975. Po druhé světové válce byla uzavřena řada mnohostranných dohod a institucí konfigurujících to, co je dnes známé jako západní Evropa. Vojenské dohody se Spojenými státy z roku 1953 znamenaly přijetí bezprecedentních podmínek ve vztahu k (mírovému) vojenskému nasazení cizí mocnosti na španělské půdě. Španělsko vstoupilo do OSN v roce 1955 a do MMF v roce 1958. V posledních záchvěvech diktatury probíhala špatně řízená dekolonizace španělské Sahary s marockou invazí na toto území v roce 1975 a jeho údajným rozdělením mezi Maroko a Mauritánii, což vyvolalo vleklý, dodnes trvající konflikt, který postavil saharskou národně osvobozeneckou frontu Polisario proti Maroku a (krátce) Mauritánii. Španělsko vstoupilo do NATO (1982) a Evropských společenství (1986).

V širokém spektru otázek Španělsko často dává přednost koordinaci svého úsilí se svými partnery v EU prostřednictvím mechanismů evropské politické spolupráce.

Dějiny

editovat

V roce 218 př. n. l. napadli Římané Pyrenejský poloostrov, který se později stal římskou provincií Hispánie. Římané zavedli latinu, předchůdce současné španělštiny a italštiny. Pyrenejský poloostrov zůstal pod římskou nadvládou přes 600 let, až do pádu Západořímské říše.

V raném novověku, až do 18. století, byla jižní a ostrovní Itálie pod španělskou kontrolou, předtím byla doménou Aragonské koruny.

Karel V.

editovat
Související informace naleznete také v článku Karel V..

Karel V. (1500–1558) zdědil rozsáhlé země v západní Evropě a Americe a rozšířil je častými válkami. Mimo jiné byl od roku 1516 španělským králem a od roku 1519 císařem Svaté říše římské a rakouským arcivévodou. Během první poloviny 16. století byl hlavou rodu Habsburků a jeho panství v Evropě sahalo od Německa po severní Itálii s přímou vládou nad rakouskými dědičnými zeměmi a burgundskou nížinou a sjednoceným Španělskem s jihoitalskými královstvími Neapole, Sicílie a Sardinie. Jeho velkým nepřítelem na souši byla Francie, ve Středozemním moři to byla Osmanská říše, která se občas stala spojencem Francie. Součástí koalice proti němu občas byly Anglie a papežství. Velká část jeho pozornosti se soustředila na války v Itálii. Na sněmu v Augsburgu (1547) zajistil uznání, že Nizozemí je pod habsburskou nadvládu. Nicméně Karel byl silný katolík a severní Nizozemsko bylo protestantské. On a jeho španělští dědici bojovali celé století proti nizozemské nezávislosti; navzdory obrovským nákladům neuspěli.[1]

Filip II., 1556–1598

editovat
Související informace naleznete také v článku Filip II. Španělský#Zahraniční a vnitrostátní politika.

Filip III., 1598–1621

editovat
 
Konference v Somerset House mezi anglickými a španělskými diplomaty, která ukončila anglo-španělskou válku (1585–1604).

Filip III. má špatnou pověst, co se týče domácí i zahraniční politiky. Po otci zdědil dva velké konflikty. První z nich, dlouhotrvající nizozemské povstání, představovalo vážnou výzvu pro španělskou moc ze strany protestantských Spojených provincií v klíčové části Španělského impéria. Druhý, anglo-španělská válka, byl novější a méně kritický konflikt s protestantskou Anglií.[2]

Filipovu vlastní zahraniční politiku lze rozdělit do tří fází. Prvních devět let své vlády uplatňoval vysoce agresivní politiku, jejímž cílem bylo dosáhnout „velkého vítězství“. Pokyny jeho nejdůležitějšímu poradci vévodovi z Lermy, aby vedl válku „krve a železa“ proti jeho vzpurným poddaným v Nizozemsku, to odráží. Po roce 1609 bylo evidentní, že je Španělsko finančně vyčerpané a Filip se s Nizozemci snažil vyjednat příměří. Následovalo období stažení; v pozadí však napětí nadále rostlo a už v roce 1618 byly politiky Filipových „prokonzulů“ stále více v rozporu s de Lermovou politikou.[3]

Válka o španělské dědictví a následující období, 1701–1759

editovat
Související informace naleznete také v článcích Válka o španělské dědictví a Filip V. Španělský.
 
Evropa v roce 1701 na začátku války o španělské dědictví

Ve válce o španělské dědictví (1701–1714) bojovaly tři evropské mocnosti o to, který král bude vládnout Španělsku. Zpočátku se většina bitev odehrávala mimo Španělsko. V roce 1704 však Španělsko napadli Němci (oficiálně Svatá říše římská včetně habsburského Rakouska a Pruska a také další menší německé státy), Velká Británie, Nizozemská republika, Savojské vévodství a Portugalsko. Útočníci chtěli udělat krále z kandidáta Habsburků namísto úřadujícího Filipa V., který byl vnukem mocného francouzského krále Ludvíka XIV. a kandidátem rodu Bourbonů. Španělsko nemělo žádnou skutečnou armádu, ale jeho obrana byla pro Ludvíka XIV. vysokou prioritou. Vyslal francouzskou armádu a po ničivé občanské válce nakonec útočníky ze Španělska vyhnal.[4][5]

Po letech válčení a měnících se koalic konečným výsledkem bylo, že Filip V. zůstal králem. V praxi vládla Španělsku od roku 1714 do roku 1746 jeho manželka Alžběta Parmská, která se více zajímala o Itálii než o Španělsko. Španělsko nebylo ani pozváno k uzavření mírových smluv (Utrechtský mír), které znemožňovaly jakoukoli budoucí možnost sjednocení francouzské a španělské koruny. Hlavním vítězem byla Británie. Británie získala od Španělska Minorcu a Gibraltar a také právo prodávat otroky španělským koloniím. Británie také od Francie získala Newfoundland a Nové Skotsko. Španělsko si ponechalo své americké kolonie, ale ztratilo své evropské državy v Itálii a Španělském Nizozemí (moderní Belgii), většinou ve prospěch Rakouska. Španělsko nakrátko získalo zpět některé italské državy, dokud Britové v roce 1718 nepotopili jeho flotilu. Alžbětě Parmské se podařilo dobýt zpět Neapol a Sicílii. Na trůn tam dosadila svého syna. V roce 1759 abdikoval, aby se mohl vrátit do Madridu jako král Karel III. Španělský.[4][6]

Americká válka za nezávislost, 1775–1783

editovat
Související informace naleznete také v článku Španělsko a americká válka za nezávislost.

Francie dychtivá se pomstít Britům za porážku během sedmileté války, nabídla podporu rebelujícím americkým kolonistům usilujícím o nezávislost na Británii během americké války za nezávislost a v roce 1778 vstoupila do války na jejich straně. Poté naléhala na Španělsko, aby udělalo totéž, v naději, že společně budou natolik silní, aby překonaly britské královské námořnictvo a byli schopni napadnout Anglii. V roce 1779 se Španělsko zapojilo do války v naději, že využije podstatné oslabení Británie. Španělsko nedůvěřovalo republikám a oficiálně nové Spojené státy americké neuznalo.[7]

Dobře organizovaná jednotka pod vedením Bernarda de Gálveze operující ze španělské Louisiany opakovaně zaútočila na britské kolonie v Karibiku a Mexickém zálivu. Proti slabým britským posádkám snadno zvítězili a plánovali výpravu na Jamajku, ale v roce 1783 byl vyhlášen mír.

Nejvyšší prioritou Španělska bylo získat od Británie zpět Gibraltar.[8] Navzdory dlouhému obléhání se tamní britská posádka dokázala udržet a Gibraltar zůstal v britských rukou i po uzavření Pařížské smlouvě. Na rozdíl od svých francouzských spojenců (pro které byla válka z velké části finanční i vojenskou katastrofou), Španělé dosáhli řady územních zisků a znovu získali Floridu a Menorku.[7][9]

20. století

editovat

Španělsko, neutrální země během první světové války, nebylo pozváno k účasti na pařížské mírové konferenci v roce 1919 kvůli relativně nízkému zapojování země do mezinárodních záležitostí. Bylo však pozváno, aby se jako nestálý člen připojilo ke Společnosti národů. Formálně tak učinilo 14. srpna 1919.[10]

Regionální vztahy

editovat

Latinská Amerika

editovat

Iberoamerická vize

editovat

Španělsko si se španělsky mluvícími zeměmi zachovalo speciální identitu. Jeho politika klade důraz na koncept iberoamerické komunity, v podstatě na obnovu historicky liberálního konceptu „hispano-amerikanismu“, který se snaží propojit Pyrenejský poloostrov se španělsky mluvícími zeměmi ve Střední a Jižní Americe prostřednictvím jazyka, obchodu, historie a kultury. Španělsko se stalo dobrým příkladem přechodu od diktatury k demokracii, jak ukazují četné cesty, které do regionu podnikli španělský král a premiéři.

Trendy v diplomatických vztazích

editovat

Španělsko udržuje programy hospodářské a technické spolupráce a kulturní výměny se zeměmi Latinské Ameriky, a to jak bilaterálně, tak v rámci EU. Během vlády José Maríi Aznara se španělské vztahy se zeměmi jako Mexiko, Venezuela a Kuba zhoršily. Naopak vztahy s ostatními zeměmi jako Kolumbie, Dominikánská republika a několika středoamerickými zeměmi byly na historicky nejlepší úrovni. Vítězství José Luise Rodrígueze Zapatera ve všeobecných volbách v roce 2004 toto nastavení změnilo. Navzdory dlouhodobým úzkým jazykovým, ekonomickým a kulturním vztahům s většinou Latinské Ameriky nebyly některé aspekty španělské zahraniční politiky během této doby, jako například její podpora války v Iráku, podporovány.

Subsaharská Afrika

editovat

Španělsko postupně začalo rozšiřovat své kontakty se subsaharskou Afrikou. Má zvláštní zájem o svou bývalou kolonii Rovníkovou Guineu. V poslední době usiluje o užší vztahy se Senegalem, Mauritánií, Mali a dalšími, aby vyřešilo problém nelegálního přistěhovalectví na Kanárské ostrovy.

Bilaterální vztahy

editovat

Afrika

editovat
Stát Datum zahájení formálních vztahů Poznámky
Alžírsko  Alžírsko
Angola  Angola 19. října 1977
  • Angola má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Luandě.
Burkina Faso  Burkina Faso
Čad  Čad
  • Čad má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Čad v Yaoundé v Kamerunu.
Kamerun  Kamerun
  • Kamerun má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Yaoundé.
Egypt  Egypt
  • Egypt má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Káhiře.
Etiopie  Etiopie
  • Etiopie má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
  • Španělsko má velvyslanectví v Addis Abebě.
Gabon  Gabon
  • Gabon má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Libreville.
Gambie  Gambie
  • Gambie má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má kancelář velvyslanectví v Banjulu.
Ghana  Ghana
  • Ghana má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Akkře.
Guinea  Guinea
  • Guinea má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Konakry.
Guinea-Bissau  Guinea-Bissau
  • Guinea-Bissau má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Bissau.
Jižní Afrika  Jižní Afrika
  • Jihoafrická republika má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Pretorii a generální konzulát v Kapském Městě.
Keňa  Keňa
  • Keňa má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Nairobi.
Konžská demokratická republika  Konžská demokratická republika
  • DR Kongo má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Kinshase.
Libérie  Libérie
Libye  Libye
  • Libye má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Tripolisu.
Madagaskar  Madagaskar
  • Madagaskar má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Madagaskar v Pretorii v Jihoafrické republice.
Mali  Mali
  • Mali má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Bamaku.
Mauritánie  Mauritánie
  • Mauritánie má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Las Palmas.
  • Španělsko má velvyslanectví v Nuakšottu a generální konzulát v Nuadhibú.
Maroko  Maroko Španělsko má v Maroku několik zájmů. To je dáno geografickou blízkostí a dlouhými historickými kontakty, stejně jako dvěma španělskými enklávami Ceutou a Melillou na severním pobřeží Afriky.
Mosambik  Mosambik
  • Mosambik má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Maputu.
Namibie  Namibie
  • Namibie má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
  • Španělsko má velvyslanectví ve Windhoeku.
Niger  Niger
  • Niger má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
  • Španělsko má velvyslanectví v Niamey.
Nigérie  Nigérie
  • Nigérie má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Abuji a generální konzulát v Lagosu.
Pobřeží slonoviny  Pobřeží slonoviny
  • Pobřeží slonoviny má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Abižanu.
Rovníková Guinea  Rovníková Guinea 12. října 1968
  • Rovníková Guinea má velvyslanectví v Madridu a konzulát v Las Palmas.[11]
  • Španělsko má velvyslanectví v Malabu a generální konzulát v Batě.[12]
Senegal  Senegal
  • Senegal má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Dakaru.
Súdán  Súdán
  • Súdán má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Chartúmu.
Tanzanie  Tanzanie
  • Španělsko má velvyslanectví v Dar es Salaamu.
  • Tanzanie má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
Tunisko  Tunisko
  • Španělsko má velvyslanectví v Tunisu.
  • Tunisko má velvyslanectví v Madridu.
Zambie  Zambie
  • Španělsko v Zambii nemá žádné velvyslanectví, ale má honorární konzulát v Lusace. Zambie má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
  • Zambie má velvyslanectví pro Španělsko v Harare v Zimbabwe.
Západní Sahara  Západní Sahara
  • Saharská arabská demokratická republika má stálou delegaci v Madridu[13] a Barceloně.[14]
Zimbabwe  Zimbabwe
  • Španělsko má velvyslanectví v Harare.
  • Zimbabwe má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.

Amerika

editovat
Stát Datum zahájení formálních vztahů Poznámky
Antigua a Barbuda  Antigua a Barbuda
  • Antigua a Barbuda má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Antiguu a Barbudu v Kingstonu na Jamajce.
Argentina  Argentina 1863
Bahamy  Bahamy
Barbados  Barbados
Belize  Belize 13. ledna 1989
  • Belize má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Belizi v Ciudad de Guatemala v Guatemale.
Bolívie  Bolívie 1847 Diplomatická krize s Bolívií v roce 2005 způsobená nedorozuměním byla Zapaterem rychle vyřešena a Španělsko se stalo první evropskou zemí, kterou Evo Morales 4. ledna 2006 navštívil.

Bolivijský prezident Evo Morales se během návštěvy Španělska v září 2009 setkal s králem Juanem Carlosem a jednal s premiérem José Luisem Rodriguezem Zapaterem s cílem vyřešit otázky týkající se znárodnění bolivijského energetického sektoru.

Brazílie  Brazílie 1834
Dominikánská republika  Dominikánská republika 1855
  • Dominikánská republika má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně a Santa Cruz de Tenerife a konzuláty v Seville a Valencii.[18]
  • Španělsko má velvyslanectví v Santo Domingu.
Ekvádor  Ekvádor 1840
Guatemala  Guatemala 1838
Haiti  Haiti 1. dubna 1939
  • Haiti má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Port-au-Prince.
Honduras  Honduras 17. listopadu 1894
  • Honduras má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.[21]
  • Španělsko má velvyslanectví v Tegucigalpě.
Chile  Chile 1844
  • Chile má velvyslanectví v Madridu[22] a generální konzulát v Barceloně.[23]
  • Španělsko má velvyslanectví v Santiagu.

Oba národy jsou členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Jamajka  Jamajka
  • Jamajka má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii.
  • Španělsko má velvyslanectví v Kingstonu.
Kanada  Kanada červenec 1935
Kolumbie  Kolumbie 1881
  • Kolumbie má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně a Seville a konzuláty v Bilbau, Las Palmas de Gran Canaria, Palma de Mallorce a Valencii.[25]
  • Španělsko má velvyslanectví v Bogotě.
Kostarika  Kostarika 10. května 1850
  • Kostarika má velvyslanectví v Madridu.[26]
  • Španělsko má velvyslanectví v San José.
Kuba  Kuba 1902
  • Kuba má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně, Las Palmas de Gran Canaria, Santiagu de Compostela a Seville.
  • Španělsko má velvyslanectví v Havaně.[27]
Mexiko  Mexiko 26. prosince 1836
Nikaragua  Nikaragua 20. března 1851
  • Nikaragua má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Manague.
Panama  Panama květen 1904
Paraguay  Paraguay 10. září 1880
Peru  Peru 1879
Salvador  Salvador 24. června 1865
  • Salvador má velvyslanectví v Madridu a generální konzuláty v Barceloně a Seville.[34]
  • Španělsko má velvyslanectví v San Salvadoru.
Spojené státy americké  Spojené státy americké Za vlády José Maríi Aznara si Španělsko s USA vytvořilo mimořádně dobré vztahy, z velké části díky dobrým osobním vztahům mezi Aznarem a Georgem W. Bushem. Po Zapaterově rozhodnutí stáhnout španělské jednotky z Iráku bezprostředně po všeobecných volbách v roce 2004 se vztahy podle očekávání zhoršily, ačkoli důležité obchodní vazby zůstaly nedotčeny. Když byl zvolen prezident Barack Obama, vyjádřil přání posílit spolupráci mezi oběma zeměmi.
Trinidad a Tobago  Trinidad a Tobago
  • Španělsko má velvyslanectví v Port of Spain.
  • Trinidad a Tobago má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii.
Uruguay  Uruguay 19. července 1870
Venezuela  Venezuela 1846

Asie

editovat
Stát Datum zahájení formálních vztahů Poznámky
Afghánistán  Afghánistán
  • Afghánistán má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko uzavřelo své velvyslanectví v Kábulu v srpnu 2021.
Arménie  Arménie
Ázerbájdžán  Ázerbájdžán
  • Ázerbájdžán má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má kancelář velvyslanectví v Baku.
Bahrajn  Bahrajn
Bangladéš  Bangladéš
Bhútán  Bhútán
Čína  Čína
  • Čína má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.
  • Španělsko má velvyslanectví v Pekingu a generální konzuláty v Kantonu, Hongkongu a Šanghaji.
Filipíny  Filipíny
  • Filipíny mají velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Manile.
Gruzie  Gruzie
  • Gruzie má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Gruzii v Ankaře v Turecku.
Indie  Indie 1956
  • Indie má velvyslanectví v Madridu[45] a dva generální honorární konzuláty v Barceloně a Las Palmas.[45]
  • Španělsko má velvyslanectví v Novém Dillí a generální konzulát v Bombaji.
Indonésie  Indonésie
  • Indonésie má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Jakartě.
Irák  Irák
  • Irák má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Bagdádu.
Izrael  Izrael 1975
Írán  Írán
  • Írán má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Teheránu.
Japonsko  Japonsko 12. listopadu 1868
  • Japonsko má velvyslanectví v Madridu, generální konzulát v Barceloně a konzulát v Las Palmas.[47]
  • Španělsko má velvyslanectví v Tokiu.
Jemen  Jemen
Jižní Korea  Jižní Korea 7. března 1950 Korejská republika a Španělské královstvím navázaly diplomatické vztahy 7. března 1950.
Jordánsko  Jordánsko
  • Jordánsko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Ammánu.
Katar  Katar
  • Katar má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Dauhá.
Kazachstán  Kazachstán 11. února 1992
  • Kazachstán má velvyslanectví v Madridu.[51]
  • Španělsko má velvyslanectví v Nur-Sultanu.[52]
Kuvajt  Kuvajt
  • Kuvajt má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Kuvajtu.
Kyrgyzstán  Kyrgyzstán
  • Španělsko má velvyslanectví pro Kyrgyzstán v Almaty v Kazachstánu.
  • Kyrgyzstán nemá velvyslanectví pro Španělsko.
Libanon  Libanon
  • Libanon má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Bejrútu.
Malajsie  Malajsie 12. května 1967
  • Malajsie má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Kuala Lumpur.
Mongolsko  Mongolsko
  • Mongolsko má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Mongolsko v Pekingu v Číně.
Pákistán  Pákistán Pákistán a Španělsko mají mimořádně srdečné a přátelské vztahy.[53] Tyto vztahy byly navázány koncem 50. let. Pákistánci tvoří největší asijskou přistěhovaleckou komunitu ve Španělsku.
  • Pákistán má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.
  • Španělsko má velvyslanectví v Islámábádu a honorární konzuláty v Karáčí a Láhauru.
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie
  • Saúdská Arábie má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Málaze.
  • Španělsko má velvyslanectví v Rijádu.
Severní Korea  Severní Korea 7. února 2001
  • Severní Korea má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Severní Koreu v Pekingu v Číně.
Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty
  • Španělsko má velvyslanectví v Abú Zabí.
  • Spojené arabské emiráty mají velvyslanectví v Madridu.
Tádžikistán  Tádžikistán 4. srpna 1992
  • Španělsko má velvyslanectví pro Tádžikistán v Nur-Sultanu v Kazachstánu.
  • Tádžikistán má velvyslanectví pro Španělsko v Ženevě ve Švýcarsku.
Thajsko  Thajsko
  • Španělsko má velvyslanectví v Bangkoku.
  • Thajsko má velvyslanectví v Madridu.
Tchaj-wan  Tchaj-wan
Turecko  Turecko
Uzbekistán  Uzbekistán
  • Španělsko má velvyslanectví pro Uzbekistán v Moskvě v Rusku.
  • Uzbekistán má velvyslanectví v Madridu.
Vietnam  Vietnam
  • Španělsko má velvyslanectví v Hanoji.
  • Vietnam má velvyslanectví v Madridu.
Východní Timor  Východní Timor
  • Východní Timor má velvyslanectví pro Španělsko v Lisabonu v Portugalsku.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Východní Timor v Jakartě v Indonésii.

Evropa

editovat
Stát Datum zahájení formálních vztahů Poznámky
Albánie  Albánie 12. září 1986
Andorra  Andorra
Belgie  Belgie
  • Belgie má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Bruselu.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Bělorusko  Bělorusko 13. února 1992
Bosna a Hercegovina  Bosna a Hercegovina
  • Bosna a Hercegovina má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Sarajevu.
Bulharsko  Bulharsko 8. května 1810
Černá Hora  Černá Hora
Česko  Česko
  • Česká republika má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Praze.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Dánsko  Dánsko
Estonsko  Estonsko
  • Estonsko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Tallinnu.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Finsko  Finsko 16. srpna 1918
  • Finsko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Helsinkách.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie.
  • Španělsko podporuje členství Finska v NATO.
Francie  Francie
Chorvatsko  Chorvatsko 9. března 1992
Irsko  Irsko 1924
  • Irsko má velvyslanectví v Madridu.[61]
  • Španělsko má velvyslanectví v Dublinu.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie.
Island  Island
  • Island má velvyslanectví pro Španělsko v Paříži ve Francii.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Island v Oslu v Norsku a honorární konzulát v Reykjavíku.
  • Obě země jsou řádnými členy NATO.
Itálie  Itálie Obě země navázaly diplomatické styky po sjednocení Itálie. Vztahy mezi Itálií a Španělskem zůstaly silné a přátelské po celá staletí díky různým politickým, kulturním a historickým spojitostem mezi těmito dvěma národy. V raném novověku se jižní a ostrovní Itálie dostala pod španělskou kontrolu, dříve byla doménou Aragonské koruny. Toto prodloužené období cizí nadvlády zanechalo výrazné vlivy v moderních jihoitalských dialektech. Během španělské občanské války, Corpo Truppe Volontarie, fašistická expediční síla z Itálie, podporovala nacionalistické síly vedené Franciscem Francem. Odhaduje se, že ve válce bojovalo kolem 75 000 Italů.
Kypr  Kypr
Litva  Litva
  • Litva má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví ve Vilniusu.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Lotyšsko  Lotyšsko
  • Lotyšsko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Rize.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Lucembursko  Lucembursko
  • Lucembursko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Lucemburku.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Maďarsko  Maďarsko
  • Maďarsko má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.[63]
  • Španělsko má velvyslanectví v Budapešti.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Malta  Malta 1977
Moldavsko  Moldavsko 30. ledna 1992
  • Moldavsko má velvyslanectví v Madridu.[64]
  • Španělsko má velvyslanectví pro Moldavsko v Bukurešti v Rumunsku.
  • V roce 2008 španělská vláda uvedla, že v zemi legálně pracuje 12 582 moldavských občanů. Španělsko je významným investorem v Moldavsku prostřednictvím spolenosti Unión Fenosa, která vlastní tři z pěti moldavských energetických distribučních společností.[65]
Monako  Monako
  • Monako má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Monako v Paříži ve Francii.
Německo  Německo
Nizozemsko  Nizozemsko
  • Nizozemsko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Haagu.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Norsko  Norsko
  • Norsko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Oslu.
  • Obě země jsou řádnými členy NATO.
Polsko  Polsko
  • Polsko má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.
  • Španělsko má velvyslanectví ve Varšavě.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Portugalsko  Portugalsko Jindřich Portugalský, vládl až do své smrti (31. ledna 1580). Postrádal dědice a jeho smrt vyvolala nástupnickou krizi, kdy hlavními uchazeči o trůn byli Filip II. Španělský a Antonín, převor z Crata. Po španělském vítězství ve válce o portugalské dědictví byl Filip Španělský v roce 1581 korunován portugalským králem, čímž byla založena personální unie mezi těmito dvěma národy známá jako Iberská unie, která způsobila úpadek Portugalské říše. Iberská unie trvala téměř šedesát let až do roku 1640.

Vztahy mezi Portugalskem a Španělskem jsou dobré. Spolupracují v boji proti obchodu s drogami a při řešení lesních požárů (běžné například na Pyrenejském poloostrově v létě). Tyto úzké vztahy usnadňují podobné vlády: vláda konzervativního španělského premiéra José Maríi Aznara se shodovala s vládou rovněž konzervativního Josého Manuela Durão Barrosa v Portugalsku; José Luis Rodríguez Zapatero ze Španělska i José Sócrates z Portugalska byli socialisté.

Portugalsko také vznáší nárok na sporné území Olivenza na portugalsko-španělské hranici.

Rakousko  Rakousko
  • Rakousko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví ve Vídni.
  • Obě země jsou plnoprávnými členy Evropské unie.
Rumunsko  Rumunsko 5. ledna 1967
Rusko  Rusko 1520
Řecko  Řecko Obě země silně spolupracují na problému nelegální migrace. Potřeba efektivní konfrontace s nelegálními migračními tlaky na oba státy v oblasti Středozemního moře vedla k úzké spolupráci jak bilaterálně, tak v rámci Evropské unie.
Severní Makedonie  Severní Makedonie
  • Severní Makedonie má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví ve Skopje.
  • Obě země jsou řádnými členy NATO.
Slovensko  Slovensko
Slovinsko  Slovinsko
  • Slovinsko má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Lublani.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie a NATO.
Spojené království  Spojené království Sčítání lidu ve Spojeném království v roce 2001 ukázalo, že v zemi žije 54 482 lidí narozených ve Španělsku. Pro srovnání, odhaduje se, že ve Španělsku žije 100 000 Britů.[71]
  • Španělsko má velvyslanectví v Londýně a generální konzulát v Edinburghu.
  • Spojené království má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.[72]
  • Obě země jsou řádnými členy NATO.
Srbsko  Srbsko 14. října 1916
Švédsko  Švédsko
  • Španělsko má velvyslanectví ve Stockholmu.
  • Švédsko má velvyslanectví v Madridu.
  • Obě země jsou řádnými členy Evropské unie.
  • Španělsko podporuje členství Švédska v NATO.
Švýcarsko  Švýcarsko
  • Španělsko má velvyslanectví v Bernu.
  • Švýcarsko má velvyslanectví v Madridu a generální konzulát v Barceloně.
Ukrajina  Ukrajina 30. ledna 1992
Vatikán  Vatikán 1530
  • Svatý stolec má nunciaturu v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví u Svatého stolce se sídlem v Římě.

Oceánie

editovat
Stát Datum zahájení formálních vztahů Poznámky
Austrálie  Austrálie 26. října 1967
  • Austrálie má velvyslanectví v Madridu.
  • Španělsko má velvyslanectví v Canbeře a generální konzuláty v Melbourne a Sydney.
Fidži  Fidži
  • Fidži má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Fidži ve Wellingtonu na Novém Zélandu.
Kiribati  Kiribati
Marshallovy ostrovy  Marshallovy ostrovy Marshallovy ostrovy byly kdysi součástí Španělské Východní Indie.
  • Marshallovy ostrovy nemají velvyslanectví pro Španělsko.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Marshallovy ostrovy v Manile na Filipínách.
Mikronésie  Mikronésie Federální státy Mikronésie byly kdysi součástí Španělské Východní Indie.
  • Federální státy Mikronésie nemají velvyslanectví pro Španělsko.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Federální státy Mikronésie v Manile na Filipínách.
Nový Zéland  Nový Zéland 28. března 1969
  • Nový Zéland má velvyslanectví v Madridu.[75]
  • Španělsko má velvyslanectví ve Wellingtonu.
Palau  Palau Palau bylo kdysi součástí Španělské Východní Indie.
  • Palau nemá velvyslanectví pro Španělsko.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Palau v Manile na Filipínách.
Papua Nová Guinea  Papua Nová Guinea
  • Papua Nová Guinea má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Papuu Novou Guineu v Canbeře v Austrálii.
Samoa  Samoa 5. listopadu 1980
  • Samoa má velvyslanectví pro Španělsko v Bruselu v Belgii.
  • Španělsko má velvyslanectví pro Samou ve Wellingtonu na Novém Zélandu.
Šalomounovy ostrovy  Šalomounovy ostrovy
Tonga  Tonga
  • Španělsko má velvyslanectví pro Tongu ve Wellingtonu na Novém Zélandu.
  • Tonga nemá velvyslanectví pro Španělsko.

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Foreign relations of Spain na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BRANDI, Karl. The Emperor Charles V : the growth and destiny of a man and of a world-empire. [s.l.]: London : Jonathan Cape 684 s. Dostupné online. ISBN 978-0-224-60065-1, ISBN 978-0-224-60916-6. 
  2. ↑ WILLIAMS, Patrick. The Great Favourite: The Duke of Lerma and the Court and Government of Philip III of Spain, 1598-1621. [s.l.]: Manchester University Press 342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-5137-1. (anglicky) Google-Books-ID: u2tFj7rYj_wC. 
  3. ↑ ALLEN, Paul. Philip III and the Pax Hispanica, 1598-1621: The Failure of Grand Strategy (Yale Historical Publications Series). [s.l.]: Yale University Press, 9. 2. 2000. 352 s. ISBN 978-0300076820. (anglicky) 
  4. ↑ a b LYNCH, John. Bourbon Spain 1700–1808. [s.l.]: [s.n.], 1989. Dostupné online. S. 22–77, 110–113, 125, 131–133, 193–195, 247. 
  5. ↑ BROMLEY, J. S. The New Cambridge Modern History, Vol. 6: The Rise of Great Britain and Russia, 1688-1715/25. [s.l.]: [s.n.], 1979. S. 343–380, 410–445. 
  6. ↑ KAMEN, Henry. Empire: How Spain Became a World Power, 1492-1763. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online. S. 442–454. 
  7. ↑ a b CHÁVEZ, Thomas E. Spain and the Independence of the United States. [s.l.]: University New Mexico Press, 2002. S. 198–222. 
  8. ↑ CHARTRAND, René. Gibraltar 1779–83: The great siege. [s.l.]: Osprey, 2006. 
  9. ↑ MORRIS, Richard B. The Peacemakers: The Great Powers and American Independence. [s.l.]: [s.n.], 1965. Dostupné online. 
  10. ↑ DALMAU, Pol. Catalans and Rifis during the Wilsonian Moment: The Quest for Self-Determination in the Post-Versailles World. Contemporary European History. Undefined/ed, s. 1–15. Dostupné online [cit. 2022-06-17]. ISSN 0960-7773. DOI 10.1017/S0960777321000680. (anglicky) 
  11. ↑ EMBAJADA DE LA REPUBLICA DE GUINEA - ESPAGNOL. web.archive.org [online]. 2016-12-29 [cit. 2022-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-29. 
  12. ↑ Páginas - Embajada de España en Guinea Ecuatorial. web.archive.org [online]. 2017-05-01 [cit. 2022-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-01. 
  13. ↑ DELEGACIÓN SAHARAUI PARA ESPAÑA. web.archive.org [online]. 2018-11-28 [cit. 2022-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-28. 
  14. ↑ Documento sin título. web.archive.org [online]. 2018-03-29 [cit. 2022-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-29. 
  15. ↑ Embajada en España. eespa.cancilleria.gob.ar [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  16. ↑ Embajada de España en Argentina. web.archive.org [online]. 2012-08-04 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-04. 
  17. ↑ Página inicial. madri.itamaraty.gov.br [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  18. ↑ Embajada Dominicana en España. www.embajadadominicana.es [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Embajada del Ecuador en España | Ecuador. web.archive.org [online]. 2014-11-06 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-06. 
  20. ↑ ADMIN. Homepage [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky) 
  21. ↑ EMBAJADA DE HONDURAS EN ESPAÑA. web.archive.org [online]. 2003-05-28 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2003-05-28. 
  22. ↑ Embajada de Chile en España. web.archive.org [online]. 2013-10-31 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-31. 
  23. ↑ Consulado General de Chile en Barcelona. web.archive.org [online]. 2013-12-19 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-19. 
  24. ↑ CANADA, Global Affairs. Canada and Spain. GAC [online]. 2021-08-30 [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ Embajada de Colombia en España. web.archive.org [online]. 2013-08-11 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-11. 
  26. ↑ INICIO [online]. 2016-03-05 [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky) 
  27. ↑ Embajada de España en La Habana. web.archive.org [online]. 2013-03-20 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-20. 
  28. ↑ Inicio. embamex.sre.gob.mx [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  29. ↑ consulmex.sre.gob.mx [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  30. ↑ Embajada de Panamá en España. espana.panamaemb.gob.pa [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  31. ↑ Consulado General del Paraguay en Barcelona - España - Sitio Oficial. web.archive.org [online]. 2017-02-06 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-06. 
  32. ↑ Embajada de España en Asunción. archive.ph [online]. 2012-08-04 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-04. 
  33. ↑ Embajada del Perú en España - E-España. www.gob.pe [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky) 
  34. ↑ Espania. web.archive.org [online]. 2013-02-18 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-18. 
  35. ↑ Home | Embassy of the United States Spain. web.archive.org [online]. 2014-10-15 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-15. 
  36. ↑ Servicios al Ciudadano | Embajadas. web.archive.org [online]. 2018-09-03 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-03. 
  37. ↑ Consulado General de la República Oriental del Uruguay – Barcelona – España [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky) 
  38. ↑ Consulado Gral. del Uruguay en Islas Canarias. www.conurucanarias.es [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  39. ↑ Inicio. Consulado General del Uruguay en Santiago de Compostela [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky) 
  40. ↑ Consulado de Venezuela en Bilbao. www.consulvenbilbao.org [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  41. ↑ ConsuladoVenezuelaCanarias. www.consuladodevenezuelaencanarias.com [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (španělsky) 
  42. ↑ Consulado General de la República Bolivariana de Venezuela en Vigo. www.consulvenevigo.es [online]. [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  43. ↑ Páginas - Embajada de España en Venezuela. web.archive.org [online]. 2021-01-20 [cit. 2022-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-20. 
  44. ↑ Embajada de la República de Armenia ante el Reino de España. spain.mfa.am [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (arménsky) 
  45. ↑ a b Embassy India Website - ESPAÑA. Embassy India Website [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  46. ↑ embassies.gov.il [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  47. ↑ Embajada del Japón en España. Ministry of Foreign Affairs of Japan [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  48. ↑ Ministry of Foreign Affairs, Republic of Korea-Press Releases. web.archive.org [online]. 2017-02-06 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-06. 
  49. ↑ 외교부 워킹홀리데이 인포센터|Notice|Korea and Spain signed Working Holiday Agreement. whic.mofa.go.kr [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  50. ↑ Embajada de la República de Corea en el Reino de España. web.archive.org [online]. 2015-07-16 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-16. 
  51. ↑ Embajada de Kazajstán en España. web.archive.org [online]. 2018-09-12 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-12. 
  52. ↑ Páginas - Embajada de España en Kazajstan. web.archive.org [online]. 2021-04-29 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-29. 
  53. ↑ Spain and Pakistan enjoy cordial relations | Pakistan Daily. web.archive.org [online]. 2012-03-08 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-08. 
  54. ↑ Albanian Embassy in Spain. www.ambasadat.gov.al [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  55. ↑ España. www.exteriors.ad [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  56. ↑ Ministry of Foreign Affairs. web.archive.org [online]. 2014-12-05 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-05. 
  57. ↑ Dinamarca en Espana. web.archive.org [online]. 2014-12-04 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-04. 
  58. ↑ Páginas - Embajada de España en Dinamarca. web.archive.org [online]. 2018-09-26 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-26. 
  59. ↑ Ambassade de France en Espagne / Embajada de Francia en España. es.ambafrance.org [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  60. ↑ Veleposlanstvo Republike Hrvatske u Kraljevini Španjolskoj. template.gov.hr [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  61. ↑ Spain - Department of Foreign Affairs. www.dfa.ie [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  62. ↑ Ambasciata d'Italia - Madrid. ambmadrid.esteri.it [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (italsky) 
  63. ↑ Embajada de Hungría en Madrid. madrid.mfa.gov.hu [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Ambasada Republicii Moldova | Ministerul Afacerilor Externe și Integrării Europene al Republicii Moldova. www.spania.mfa.md [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  65. ↑ Country Profile: Moldova. web.archive.org [online]. 2008-05-26 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-26. 
  66. ↑ Representaciones de Alemania en España - Página principal. web.archive.org [online]. 2016-04-16 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-16. 
  67. ↑ Embajada de Portugal en España. Embajada de Portugal en España [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  68. ↑ EMBAJADA DE RUMANIA en el Reino de España. madrid.mae.ro [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  69. ↑ Inicio - Embajada de la Federación de Rusia en el Reino de España. spain.mid.ru [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  70. ↑ República Helénica - Grecia en España. www.mfa.gr [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  71. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2009-06-17 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-17. 
  72. ↑ British Embassy Madrid - GOV.UK. www.gov.uk [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-11-19 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-19. 
  74. ↑ KITSOFT. Embajada de Ucrania en el Reino de España - Homepage. spain.mfa.gov.ua [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  75. ↑ TRADE, New Zealand Ministry of Foreign Affairs and. New Zealand Embassy to Spain. New Zealand Ministry of Foreign Affairs and Trade [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zahraniční_vztahy_Španělska&oldid=23862304“