Winterovité

čeleď rostlin

Winterovité (Winteraceae) je čeleď nižších dvouděložných rostlin z řádu kanelotvaré (Canellales). Jsou to dřeviny s velkými, tuhými, střídavými listy a drobnějšími květy. Květy mají některé znaky které jsou považovány za starobylé, ve dřevě chybějí pravé cévy. Čeleď zahrnuje asi 100 druhů v 5 rodech a je roztroušeně rozšířena zejména v horských oblastech tropů.

Jak číst taxoboxWinterovité
alternativní popis obrázku chybí
Rozpylec Drimys andina
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádkanelotvaré (Canellales)
Čeleďwinterovité (Winteraceae)
R.Br. ex Lindl., 1830
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Tasmannia lanceolata

Zástupci čeledi Winteraceae jsou stálezelené dřeviny s velkými střídavými kožovitými listy bez palistů. Listy jsou celokrajné, spirálovitě uspořádané, se zpeřenou žilnatinou, na ploše čepele průsvitně tečkované siličnými žlázkami, aromatické. Průduchy jsou překryté voskem, což je u tropických rostlin neobvyklý jev. Rostliny jsou většinou lysé. Ve stoncích jsou trilakunární nody. Dřevo je homoxylické, tj. bez cév, pouze s protáhlými, úzkými cévicemi. Květy jsou velké, téměř spirální, oboupohlavné, s krátkým receptákulem, uspořádané v koncových nebo úžlabních vrcholičnatých květenstvích, řidčeji redukovaných na jediný květ. Kalich je složen ze 2 až 4 volných či srostlých lístků. korunních lístků je obvykle 5 až mnoho, řidčeji méně, a jsou volné. Tyčinek je 15 až mnoho, jsou volné, s plochou nitkou s 1 centrální žilkou. Gyneceum je apokarpní, svrchní, složené z 1 až mnoha volných plodolistů. Plodolisty jsou na okraji již srostlé, blizna sbíhá po okraji plodolistu nebo je téměř hlavatá. V každém pestíku je 1 až několik vajíček, placentace je laterální. Plodem je souplodí měchýřků či bobulí, které u některých zástupců druhotně srůstají.[1]

Rozšíření

editovat

Čeleď winterovité zahrnuje asi 100 druhů v 5 rodech. Je roztroušeně rozšířena ve Střední a Jižní Americe, v Australasii od východní části jihovýchodní Asie po Austrálii, Nový Zéland, Novou Kaledonii a na Madagaskaru. Chybí v kontinentální Africe a Asii. Zástupci čeledi rostou zejména v horských oblastech tropů, v některých oblastech (např. v Jižní Americe) zasahují i do vlhkých oblastí mírného pásu. Nejčastěji rostou v podrostu vlhkých horských lesů, v chladných horských lesích nebo na bažinatých místech.[2][1]

Ekologické interakce

editovat

Květy jsou opylovány řadou drobnějšího hmyzu, zejména brouky, třásněnkami, můrami a mouchami. Nektar se tvoří pouze u některých zástupců, květy navštěvuje spíše hmyz hledající pyl. Některé druhy rodu Tasmannia jsou opylovány větrem. Semena druhů s dužnatými plody jsou šířena různými obratlovci.[1]

Taxonomie

editovat

Winteraceae jsou předkládány jako čeleď, mající ze všech žijících čeledí krytosemenných rostlin nejvíce starobylých znaků. Soudobá taxonomie se však k této interpretaci nestaví tak jednoznačně. Starobylé znaky se týkají zejména plochých tyčinek primitivního typu, u nichž je prašníková část málo diferenciovaná od nitky, a dřeva postrádajícího pravé cévy.[1]

Rod Tasmannia je některými autory vřazován jako sekce do rodu Drimys.

Zástupci

editovat

Význam

editovat

Plody druhu Drimys lanceolata zvaného tasmánský pepřovník, jsou používány jako náhrada pepře nebo nového koření. Rostlina pochází z Austrálie a Tasmánie.[4]

Z českých botanických zahrad je uváděn jediný druh této čeledi, rozpylec lékařský (Drimys winteri) z Pražské botanické zahrady v Tróji.[5]

Přehled rodů

editovat

Drimys, Pseudowintera, Takhtajania, Tasmannia, Zygogynum[6]

Reference

editovat
  1. a b c d JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  2. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  3. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  4. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  5. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  6. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. I-VIII). Timber Press, 1995.
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

Externí odkazy

editovat