Vladimír Dunděra

Narozen 24. 2. 1903 v Malinkách (okr. Vyškov), popraven 1. 7. 1942 v Brně. MUDr., praktický lékař v Kyjově.

Vladimír Dunděra (24. února 1903 Malínky1. července 1942 Kounicovy koleje) byl český lékař a odbojář v období druhé světové války popravený nacisty.

MUDr. Vladimír Dunděra
Narození24. února 1903
Malínky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. července 1942 (ve věku 39 let)
Kounicovy koleje
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven
Národnostčeská
Alma materLékařská fakulta Masarykovy univerzity
Povolánílékař
Politická stranaČeskoslovenská strana národně socialistická
ChoťGabriela Varhaníková
DětiHelena Minaříková, Jiří Dunděra
RodičeFrantišek Dunděra, Františka Lukášová
Příbuzníbratři František a Augustin Dunděrové
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Před druhou světovou válkou

editovat

Vladimír Dunděra se narodil 24. února 1903 v Malínkách na Vyškovsku v rodině zedníka Františka Dunděry (1877–1918) a Františky, rozené Lukášové (1879–1965), později znovu provdané Švančarové. Jeho otec bojoval v první světové válce a zemřel v lesním táboře u Monte Pertice v dnešní italské provincie Belluno. Vystudoval gymnázium v Bučovicích a poté Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, kde promoval v roce 1930. Během studií si byl nucen vydělávat jako zedník, po nich absolvoval prezenční vojenskou službu, během které se 19. července 1930 oženil s Gabrielou Varhaníkovou, manželům se posléze narodily dvě děti. Po návratu z vojny si zřídil ordinaci v Kyjově, kterou dvakrát přestěhoval, v roce 1937 do vlastního nového domu čp. 616 postaveného dle návrhu architekta Josefa Poláška. Jako lékař byl velmi úspěšný. Byl veřejně činný, ochotničil, byl cvičitelem a vzdělavatelem Sokola, členem městského zastupitelstva v Kyjově, rád se oblékal do slováckého kroje, jezdil na koni. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 působil jako lékař mobilizačního pluku v Hodoníně.

Druhá světová válka

editovat

Po německé okupaci v březnu 1939 vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa. V roce 1942 poskytli manželé Dunděrovi zdravotní ošetření a podporu veliteli výsadku Zinc Oldřichu Pechalovi a jeho spolupracovníkovi Cyrilu Žižlavskému. Za to byli oba 22. června 1942 zatčeni gestapem, převezeni do brněnských Kounicových kolejích, kde byli 1. července téhož roku popraveni.

V roce 1931 se manželům Dunděrovým narodila dcera Helena, budoucí farmaceutka, později provdaná Minaříková[1], a v roce 1933 syn syn Jiří, pozdější lékař a publicista.[2] Poté, co osiřeli, se jich ujali rodiče jejich matky Josef a Marie Varhaníkovi. Jeho bratr František Dunděra se za války stal příslušníkem Royal Air Force a v roce 1941 zahynul při cvičném letu.[3] Druhý bratr byl Augustin Dunděra (1907–1979).

Posmrtná ocenění

editovat
 
Pamětní deska manželů Dunděrových v Kyjově na domě čp. 616
  • Vladimír Dunděra obdržel in memoriam Československý válečný kříž 1939
  • Vladimír Dunděra byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána v záloze
  • Na jejich domě čp. 616 v Kyjově byla manželům Dunděrovým odhalena pamětní deska[4]

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat