Velký septakord (nebo také přesněji velký durový septakord, nebo také tvrdě velký septakord) je pojem z oboru hudební teorie označující poměrně často používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký septakord rozšířením durového kvintakordu.

Značení

editovat

Velký septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):

  •   od základního tónu c
  •   od základního tónu fis
  •   od základního tónu es

Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:

  •  
  •  
  •  

Složení

editovat

Následující tabulka obsahuje složení velkého septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Velká tercie Čistá kvinta Velká septima
  c e g h
  g h d fis
  d fis a cis
  a cis e gis
  e gis h dis
  h dis fis ais
  fis ais cis eis (=f)
  cis eis (=f) gis his (=c)
  as c es g
  es g b d
  b d f a
  f a c e

Význam

editovat

Velký septakord lze použít v durových skladbách ve funkci tóniky nebo subdominanty, protože obsahuje velkou tercii a velkou septimu - intervaly charakteristické pro jónský modus a lydický modus. Protože obsahuje velice výrazný půltónový interval mezi velkou septimou a základním tónem přeloženým o oktávu výš, nevyskytuje se téměř vůbec v lidové evropské hudbě. O to častější je jeho použití v jazzu.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat