Vektorové pole je v matematice a fyzice (zpravidla spojitá a dostatečně hladká) funkce přiřazující každému bodu prostoru vektor. V klasické fyzice jsou vektory obvykle umístěny v Euklidovském prostoru, ve speciální relativitě v Minkowského prostoru, obecněji může jít o jakoukoliv hladkou varietu.

Vektorové pole – každému bodu roviny je přiřazen vektor.

Ve fyzice se užívá k popisu toho, jak se daná vektorová veličina mění bod od bodu. Příkladem může být pole rychlostí kapaliny v jednotlivých bodech, nebo vektorové pole síly v gravitačním poli.

Matematicky se vektorové pole na (hladké) varietě definuje jako zobrazení mezi danou varietou a jejím tečným bandlem. Přesněji řečeno, takto se definuje tečné vektorové pole. V moderní geometrii se často pod pojmem vektorové pole rozumí jakákoliv sekce vektorového bundlu (takto obecná definice zahrnuje i spinorová nebo tensorová pole na varietách).

Definice editovat

Obecné vektorové pole editovat

Mějme hladkou varietu M, pak vektorovým polem W na M nazveme zobrazení

 
kde   je tečný prostor M v bodě x.

Hladké vektorové pole editovat

Řekneme, že vektorové pole W je hladké, pokud pro každou hladkou funkci f na M, je   opět hladkou funkcí na M. Ekvivalentně v lokálních souřadnicích   na M: vektorové pole   nazveme hladké na  , jestliže všechny funkce   jsou hladké na  .

Transformace pole editovat

Ve fyzice se obvykle zapisuje pole pomocí souřadnic. Někdy je potřebné přejít do nových souřadnic, ve kterých bude zápis vypadat jinak. Předpokládejme, pro obecnost, že máme lokální souřadnice   a vektory vyjadřujeme jako tečné vektory, tj.  . Nechť je pole zapsáno v původních souřadnicích jako  , tj. je reprezentováno funkcemi   (což jsou souřadnice vektorů). Nechť   jsou nové souřadnice a nechť bod se souřadnicemi   má v starých souřadnicích zápis   kde   je homeomorfizmus. Pak v nových souřadnicích se dá pole zapsat jako  

Ve fyzice se obvykle předpokládá, že pokud jsme schopni vektorové pole nějak měřit nebo počítat z jiných veličin, pak změníme pozorovatele takovým způsobem, aby se „fyzikální zákony“ nezměnily (například v klasické fyzice je to posunutí, otočení a zrcadlení pozorovatele, ve speciální relativitě Poincarého transformace), pak by pozorovatel v nových souřadnicích měl být schopen změřit nebo spočíst to samé pole (třebaže v souřadnicích jinak vyjádřené).

Související články editovat

Externí odkazy editovat