Václav Šidlík
Václav Šidlík (23. listopadu 1884 Úhonice[1] – 17. května 1952 Nouzov) byl český sochař, člen československých legií v Rusku, československý generál a organizátor odboje během Pražského povstání v Unhošti.[2][3][4]
| Václav Šidlík | |
|---|---|
.jpg) Václav Šidlík | |
| Narození | 23. listopadu 1884 Úhonice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. května 1952 (ve věku 67 let) Nouzov  Československo |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | brigádní generál |
| Doba služby | 1917-1939 |
| Sloužil | .svg){kind=small} Československá armáda |
| Složka | Československé legie ve Francii |
| Války | První světová válka |
| Bitvy | bitva u Zborova |
| Vyznamenání | Řád čestné legie Československý válečný kříž 1914–1918 Československá revoluční medaile Válečný kříž 1939–1945 Medaile Vítězství Řád svatého Sávy Československý válečný kříž 1939 Kříž svatého Jiří |
 multimediální obsah na Commons | |
Život editovat
Narodil se v roce 1884 v Úhonicích v rodině řezníka a hostinského Václava Šidlíka. V roce 1900 začal studovat Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Po zakončení studia se živil jako sochař a medailér. V roce 1913 odešel za prací do Ruska.[2]
Dne 30. dubna 1914 byl v Kyjevě zapsán do 3. roty České družiny.[5] V tomto roce také bojoval u Krakova.[3] V červnu 1916 byl povýšen na praporčíka a opustil Českou družinu. Koncem roku 1916 velel strážnému oddílu u štábu v Remčicích. Dne 21. června 1917 byl jmenován velitelem půlroty 8. roty, se kterou bojoval v bitvě u Zborova. Zde byl raněn do pravé ruky. Za hrdinství v boji získal ruské státní vyznamenání Šavli Řádu sv. Jiří.[2] Zpět do Československa se vrátil 2. ledna 1919 jako velitel I. praporu 21. československého střeleckého pluku. Účastnil se bojů na Těšínsku a Slovensku. Dne 29. prosince 1922 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Dne 1. května 1928 byl jmenován brigádním generálem. V roce 1933 byl ustanoven velitelem 24. pěší brigády a 30. června 1934 se stal velitelem 2. horské brigády.
Od ledna 1945 organizoval spolu s ilegálním Národním výborem v Unhošti přípravu na ozbrojené povstání proti okupaci. Při zahájení povstání 5. května 1945 převzal v Unhošti vojenské velení a řídil ozbrojené akce. Velel a formoval strážné oddíly a povolávání 260 unhošťských mužů. Řídil odzbrojování německých stráží v Unhošti a okolí, střežení významných objektů, ochranu státního majetku a shromažďování ukořistěného nepřátelského majetku. Za tuto činnost získal v roce 1945 Československý válečný kříž 1939.[2]
Václav Šidlík zemřel dne 17. května 1952 v Nouzově na srdeční selhání. Pohřben byl na Olšanském hřbitově v Praze.
Vyznamenání editovat
.png){kind=small}
|
Kříž Svatého Jiří, IV. stupeň |
|
|
Svatojiřská medaile, III. stupeň |
|
Kříž Svatého Jiří, III. stupeň |
|
Řád svaté Anny, IV. třída |
|
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř |
|
Československý válečný kříž 1914–1918 |
|
Československá revoluční medaile |
|
Válečný kříž |
|
Československá medaile Vítězství |
|
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník |
|
Pamětní medaile na válku 1914-1918 |
|
Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér |
|
Československý válečný kříž 1939 |
|
Zborovská pamětní medaile |
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Úhonice
- ↑ a b c d LÁŠEK, Radan. Československá generalita. Praha: Radan Lášek - Codyprint, 2013. 399 s. ISBN 978-80-903892-2-9. S. 355.
- ↑ a b HRADILOVÁ, Marta; BERG, Jiří. Českoslovenští legionáři okresu Praha-západ 1914-1921. první. vyd. Praha: Státní okresní archiv Praha-západ, 2001. 298 s. ISBN 80-238-8144-2. S. 199.
- ↑ LÁŠEK, Radan. Československá generalita. Praha: Radan Lášek - Codyprint, 2013. 399 s. ISBN 978-80-903892-2-9. S. 391.
- ↑ Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – Šidlík Václav
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Šidlík na Wikimedia Commons - Václav Šidlík v informačním systému abART
- Válka.cz, Šidlík Václav - brigádní generál
- Václav Šidlík, brigádní generál
- Generál Václav Šidlík Archivováno 12. 6. 2021 na Wayback Machine.
