T-64
T-64 je sovětský hlavní bojový tank druhé generace. Byl vyvíjen současně s typem T-72, ale na rozdíl od něj se nikdy nevyvážel. Vyvinut byl 60. letech 20. století a sériově se vyráběl od roku 1969 nadále s spolu s tanky T-55 a T-62. Konstrukce typu T-64 je oproti T-72 složitější. Ve své době představoval novou revoluční konstrukci (nabíjecí automat, laserový dálkoměr, kompozitní pancíř, rakety odpalované skrz hlaveň kanónu apod.).
| T-64 | |
|---|---|
 T-64AK | |
| Typ vozidla | hlavní bojový tank |
| Země původu |  SSSR |
| Historie | |
| Výrobce | Malyšev |
| Návrh | 1951–62 |
| Období výroby | 1963–87 |
| Vyrobeno kusů | ~13 000 |
| Ve službě | 1967-dosud |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 3 (velitel, střelec, řidič) |
| Délka | 6,54m |
| Šířka | 3,60 m |
| Výška | 2,17 m |
| Hmotnost | 42,4 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | Pancéřování je vrstvené ocel křemík |
| Hlavní zbraň | 125mm kanón 2A46 |
| Sekundární zbraně | 1× 7,62mm spřažený kulomet PKT 1× 12,7mm protiletadlový kulomet NSVT |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | 5válcový diesel s protiběžnými písty |
| Síla motoru | 515 kW (700 k) |
| Odpružení | torzní tyče |
| Max. rychlost | 60 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 16,2 hp/tunu |
| Dojezd | 500 km, 700 km s přídavnými nádržemi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a vývoj editovat
.jpg)
.jpg)
Počátkem 60. let byl odpovědí na nové západní konstrukce tanků sovětský typ T-62 se 115mm kanónem s hladkým vývrtem. Tato konstrukce odvozená z tanku T-55 však nebyla považována za perspektivní. Vývojem nového tanku se v polovině 60. let 20. století zabýval kolektiv Charkovské konstrukční kanceláře závodu č. 75 pod vedením Alexandra Morozova.[1]
Předchůdci budoucího T-64 byly prototypy Objekt 430 a 432. Prototyp T-64 byl testován v polovině 60. let 20. století. Stroj měl hmotnost 36,5 t a byl vybaven novým 115mm kanónem a vznětovým motorem o síle 700 k. Hlavní zbraň představoval kanón 2A21 (D-68) ráže 115 mm a spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm. Kanón měl efektivní dostřel do 2 km a jeho protipancéřové střely průbojnost 450 mm. V roce 1969 byl T-64 poprvé modernizován. Vznikla verze T-64A se 125mm kanónem a novým motorem. V roce 1976 se začala vyrábět novější verze T-64B s modernějším systémem řízení palby, zvýšenou ochranou a zadýmovacím zařízením. Modernizovaná verze T-64B je schopna z kanónu odpalovat protitankové střely AT-8. Po roce 1979 byl použit nový 125mm kanón 2А46.
Tank představuje významnou pokrokovou konstrukci ve výrobě tanků. Jako první sériově vyráběný tank v dějinách měl instalován automatický nabíječ, který zcela nahradil jednoho člena osádky, takže tank mohli obsluhovat pouze 3 členové osádky (řidič, velitel, střelec). Automatický nabíječ zvýšil kadenci palby až na 10 ran za minutu. Představoval také první sovětskou konstrukci tanku s instalovaným laserovým dálkoměrem a jako první sériově vyráběný tank měl kompozitní (vícevrstvý) pancíř.
Do výzbroje sovětských ozbrojených sil byl oficiálně zařazen 20. května 1968. Přestože nikdy nebyly spolehlivě vyřešeny problémy s novým motorem (pětiválcový dvoudobý vícepalivový boxer), samonabíjecím systémem a zavěšením podvozku, bylo jich vyrobeno přes 10 tisíc. Vyzbrojeny jím byly nejdůležitější divize (např. skupiny v NDR). Výroba T-64 byla ukončena v roce 1987.
Poslední modernizace byla vyvinuta v 90. letech pro tanky T-64 B/BV a B1/B1V. Jedná se o použití PTŘS 9M119 Refleks a vylepšený systém palby u modernizace označené T-64BM2. Druhá modernizace, označená T-64U, používá Refleksy a systém palby z T-80UD a T-84.
Ukrajina modernizovala i pohonnou jednotku. Naftový dvoutaktní boxermotor byl nahrazen spalovací turbínou.
Přestože nebyl příliš spolehlivý, je T-64 považován za velký pokrok v konstrukci tanků.
Uživatelé editovat
Současní editovat
Konžská demokratická republika – 25 tanků T-64BV-1 získáno v roce 2016 z Ukrajiny.[2][3]
Doněcká LR – vícero T-64B, T-64BV a T-64BM ve službě v roce 2017.[4]
Luhanská LR – vícero T-64B, T-64BV a T-64BM ve službě v roce 2017.[4]
Podněstří – 18 ks T-64BV ve službě.
Ukrajina – 2 345 ks 1995 ve službě, 2 277 v roce 2000 a 2 215 v roce 2005.[5] V současné době okolo 600 ks ve službě, přes 900 v rezervě a 100 z nich modernizováno na verzi T-64BM Bulat.
Uzbekistán – 100 ks ve službě v roce 2017.[6]
Bývalí editovat
Bělorusko – neznámý počet v 90. letech. Všechny vyřazeny.
Kazachstán – cca 50 ks v roce 2011.[7] Všechny vyřazeny.
Rusko – cca 4 000 ks v roce 1995. V roce 2014 mělo Rusko asi 2 000 ks, které byly vyřazeny z provozu a určeny k likvidaci podle NATO[8] a amerického ministerstva zahraničí.[9]
Sovětský svaz – ve službě u nástupnických zemí.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Sewell, S., Why Three Tanks?. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. Armor, CVII, 4, 1998, s. 21 - 29
- ↑ DRC reportedly receiving T-64 tanks [online]. 20 February 2014 [cit. 2017-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 August 2017.
- ↑ BINNIE, Jeremy. T-64 tank delivery to DRC confirmed [online]. 1 August 2017 [cit. 2017-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 August 2017.
- ↑ a b The Military Balance 2017, page 231. www.iiss.org [online]. [cit. 2017-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-04.
- ↑ John Pike. Ground Forces Equipment – Ukraine [online]. [cit. 2014-11-15]. Dostupné online.
- ↑ The Military Balance 2017, page 232. www.iiss.org [online]. [cit. 2017-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-04.
- ↑ Vladimir Tretyakov. [cit. 2015-01-23]. Dostupné online.
- ↑ NATO Releases Imagery: Raises Questions on Russia's Role in Providing Tanks to Ukraine. shape.nato.int. SHAPE Public Affairs Office, 14 June 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Daily Press Briefing: June 20, 2014. 2009-2017.state.gov. 20 June 2014. Dostupné online [cit. 27 June 2014].
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu T-64 na Wikimedia Commons - T-64: revoluční tank
