Třída Draug
Třída Draug byla třída torpédoborců norského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly od roku 1909. Za druhé světové války Němci jeden potopili a druhý ukořistili. Dva válku přeživší torpédoborce byly vyřazeny. Torpédoborec Garm byl první norskou válečnou lodí s turbínovým pohonem.[2]
| Třída Draug | |
|---|---|
.jpg) Draug | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Norské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 3 |
| Zahájení stavby | 1907–1912 |
| Spuštění na vodu | 1908–1913 |
| Uvedení do služby | 1909–1914 |
| Osud | 1 potopen 2 vyřazeny |
| Předchůdce | Valkyrjen |
| Nástupce | třída Sleipner |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 578 t[1] |
| Délka | 69,2 m |
| Šířka | 7,3 m |
| Ponor | 2,9 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 parní stroje, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 26,5 uzlu (Draug) 27 uzlů (Troll) |
| Dosah | 2800 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 76 |
| Výzbroj | 6× 76mm kanón (6×1) 3× 457mm torpédomet (3×1) |
Stavba editovat
Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Postavila je norská námořní loděnice Karljohansvern verft v Hortenu. Do služby byly přijaty v letech 1909–1914.[2]
Jednotky třídy Draug:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Draug | 1907 | 18. března 1908 | 1909 | V 9. dubna 1940 unikl do Velké Británie. Vyškrtnut 1944. |
| Troll | 1908 | 7. července 1910 | březen 1912 | V květnu 1940 ve Florø ukořistěn Němci a používán pod stejným jménem.[3] Vrácen 1945 a sešrotován. |
| Garm | 1912 | 25. května 1913 | červenec 1914 | Dne 26. dubna 1940 potopen německým letectvem. |
Konstrukce editovat
Vyzbrojeny byly šesti 76mm kanóny Armstrong a třemi 457mm torpédomety. Pohonný systém torpédoborců Draug a Troll tvořily čtyři kotle a dva trojčinné parní stroje o výkonu 7 500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Torpédoborec Draug dosahoval rychlosti 26,5 uzlu a sesterský Troll 27 uzlů. Třetí torpédoborec Garm měl čtyři kotle a dvě parní turbíny Germania o výkonu 8 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Kotle spalovaly uhlí, kterého bylo neseno 105 tun. Spaliny odváděly čtyři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 27,4 uzlu. Dosah plavidel byl 2 800 námořních mil při rychlosti deset uzlů.[2]
Odkazy editovat
Literatura editovat
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 349. (anglicky)
Reference editovat
- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 349. (anglicky)