Wikipedie

Snem Slovenskej krajiny

parlament Slovenské země v letech 1938–1939

Sněm země Slovenské (slovensky Snem Slovenskej krajiny), po roce 1939 Sněm Slovenské republiky (Snem Slovenskej republiky) byl nejvyšší zákonodárný sbor (zprvu autonomního, pak samostatného) Slovenska v letech 1938–1945.

Sněm země Slovenské
Snem Slovenskej krajiny
1 funkční období
Znak
Základní informace
TypUnikameralismus
Založení23. listopadu 1938
8. květen 1945 zrušeno
SídloAula Slovenské univerzity v Bratislavě
Vedení
PředsedaMartin Sokol
Složení

Počet členů63 poslanců
Volby
Volební systémPoměrný volební systém
Poslední volby18. prosince 1938
Jednací sál

Historie editovat

Vyhlášení autonomie Slovenska editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Ústavní zákon o autonomii Slovenské země.

Vznikl za druhé československé republiky v rámci zavedení autonomie Slovenska v rámci Česko-Slovenska. Zřízení slovenského zákonodárného orgánu předpokládala již Pittsburská dohoda uzavřená roku 1918 mezi představiteli českých a slovenských krajanských organizací v USA. Během první československé republiky bylo ustavení slovenského sněmu jedním z hlavních požadavků slovenských autonomistů (zejména Hlinkova slovenská ľudová strana). Autonomie Slovenska byla zavedena až v pomnichovském Československu (Česko-Slovensku). Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila příslušný ústavní zákon o autonomii Slovenské země (bez rozpravy) 19. listopadu 1938. 22. listopadu přidal svůj souhlas i Senát Národního shromáždění.[1][2]

Volby do Snemu Slovenskej krajiny v roce 1938 editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Volby do Snemu Slovenskej krajiny 1938.

V rámci autonomního statutu Slovenska byl zřízen Snem Slovenskej krajiny jako nejvyšší zákonodárný sbor. 26. listopadu 1938 byly vypsány volby do tohoto sněmu s termínem voleb stanoveným na 18. prosinec 1938, přičemž ale lhůta k podání kandidátních listin byla pouze jeden den, do 27. listopadu. Tímto harmonogramem byla fakticky vyloučena volná politická soutěž, protože navíc 26. listopad připadl na neděli a v úředním listu vyšlo oznámení voleb až 27. listopadu. Ve volbách pak proto kandidovala pouze jednotná kandidátní listina formace Hlinkova slovenská ľudová strana - Strana slovenskej národnej jednoty.[2]

Související informace naleznete také v článku Seznam členů Snemu Slovenskej krajiny.

Ve volbách bylo zvoleno 63 poslanců zastupujících z většiny Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu - Stranu slovenskej národnej jednoty (do níž se předtím sloučily i další slovenské nesocialistické strany), dva poslanci reprezentovali Německou stranu a jeden poslanec Maďarskou stranu na Slovensku. Jednotná kandidátní listina získala více než 97 % všech hlasů. Volby provázely manipulace a nátlak na představitele socialistických stran, české a židovské komunity.[2][3]

Zasedání slovenského sněmu v roce 1939 editovat

Slovenský sněm se pak poprvé sešel v roce 1939 a do zániku Československa v březnu 1939 měl za sebou jen dvě schůze, z toho jedna byla formálním zahajovacím zasedáním, druhá schválila programové prohlášení třetí vlády Jozefa Tisa. Předsedou sněmu se stal Martin Sokol. Jinak slovenská autonomní vláda využívala Zmocňovací zákon a vládla pomocí vládních nařízení, bez nutnosti schvalování sněmem.[4][5]

U příležitosti zahajovacího zasedání byla československá poštovní známka o hodnotě 10 Kč, na které byla vyobrazena Bratislava a která byla vydána v roce 1936, opatřena přetiskem Otvorenie slovenského snemu 18.1.1939.

14. března 1939 Snem Slovenskej krajiny odsouhlasil vyhlášení samostatného Slovenského státu. Rozhodnutí bylo schváleno bez rozpravy a bez většího nadšení. Legionář Anton Granatier neúspěšně zorganizoval letákovou akci, kdy v kuloárech sněmu přesvědčoval poslance, aby nehlasovali za rozbití Československa.[6]

Fungování slovenského sněmu po roce 1939 editovat

Za slovenského státu byla faktická role sněmu nevýrazná. Podle slovenské ústavy z července 1939 byl nejvyšším zákonodárným sborem státu Snem Slovenskej republiky složený z 80 poslanců, volených ve všeobecných volbách na pět let. Ve skutečnosti byl sněm složen i nadále z poslanců zvolených v prosinci 1938 a volby se nekonaly. Když funkční období původního sněmu v roce 1943 vypršelo, bylo prodlouženo rozhodnutím samotného sněmu až do 31. prosince 1946.[7][8]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 418–419. 
  2. ↑ a b c Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 162–164. 
  3. ↑ NIŽŇANSKÝ, Eduard: VOĽBY DO SNEMU SLOVENSKEJ KRAJINY V ROKU 1938 [online]. niznanskyedo.host.sk [cit. 2012-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-02. (slovensky) 
  4. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 165. 
  5. ↑ 1. schůze [online]. psp.cz [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 181. 
  7. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 192. 
  8. ↑ 124. schůze [online]. psp.cz [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Snem_Slovenskej_krajiny&oldid=22815189“