Slaník stříbrný

rostlina z čeledi bobovitých

Slaník stříbrný (Halimodendron halodendron), česky též soličník stříbrný, je jediný druh rodu slaník. Je to opadavý ostnitý keř se zpeřenými listy a purpurovými květy, rostoucí na zasolených půdách v Asii od Ruska a Mongolska po severní Čínu. Občas je pěstován i v České republice jako okrasná dřevina.

Jak číst taxoboxSlaník stříbrný
alternativní popis obrázku chybí
Slaník stříbrný (Halimodendron halodendron)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
TribusHedysareae
Rodslaník (Halodendron)
Binomické jméno
Halimodendron halodendron
(Pallas) Druce, 1917
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Větévka s plody

Slaník je opadavý, ostnitý, bohatě větvený keř dorůstající výšky až 2 metry. Kůra je tmavě šedohnědá, pupeny bělavě plstnaté. Listy jsou sudozpeřené, s 1 až 2 páry lístků. Řapík je krátký a vytrvalý stejně jako střední osa listu, po opadu lístků se obojí přeměňuje v ostny. Lístky jsou obkopinaté, 1,2 až 3 cm dlouhé a 0,6 až 1 cm široké, na bázi klínovité, na vrcholu zaoblené až vykrojené. Lístky jsou zpočátku hustě stříbřitě chlupaté, později olysávají.

Květy jsou spořádány po 2 až 5 v hroznech vyrůstajících na starších krátkých větévkách. Kalich je zvonkovitý, 5 až 6 mm dlouhý, s 5 velmi krátkými zuby. Koruna je bledě purpurová až purpurově červená. Pavéza je téměř okrouhlá, na okrajích mírně stočená, asi stejně dlouhá jako křídla a o něco delší než člunek. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré (9+1). Semeník je stopkatý, zploštělý, se zahnutou čnělkou zakončenou drobnou bliznou. Lusky jsou nafouklé, 1,5 až 2,5 cm dlouhé a 0,5 až 1,2 cm široké, žlutohnědé. Kvete v červnu a červenci.[1][2]

Rozšíření

editovat

Slaník je rozšířen v Asii od jihozápadního Ruska po Mongolsko a severní Čínu (provincie Kan-su, Vnitřní Mongolsko a Sin-ťiang). Je to slanomilný druh, vyhledávající zasolené půdy na písčinách, podél řek a v lesích.[1]

Taxonomie

editovat

Slaník stříbrný byl popsán ze Sibiře již v roce 1773 jako Robinia halodendron. Jméno Halimodendron halodendron bylo poprvé publikováno Andreasem Vossem v roce 1894, je však považováno za neplatně publikované. Druh byl platně popsán až v roce 1917, kdy jej uveřejnil George Claridge Druce.[3] Některé zdroje však jako autora platného jména uvádějí Vosse.[4]

Pěstování

editovat

Tomuto keři se daří v lehkých, propustných půdách a neprospívá mu řez. Je silně zimovzdorný, až do -40 °C. Množí se semeny, která je třeba před výsevem spařit a nechat nabobtnat. Lze jej také roubovat na podnož čimišníku stromovitého (Caragana arborescens).[2][5][6][7] Semena si uchovávají klíčivost asi 4 roky.[8]

Význam

editovat

Slaník je v ČR celkem zřídka pěstován jako sbírková dřevina v botanických zahradách a arboretech. Je vysazen např. na Alpínu v Průhonickém parku, v Dendrologické zahradě v Průhonicích a v botanické zahradě PřF UP v Olomouci.[9][10] Existují i nečetné okrasné kultivary, např. 'Purpureum' se sytěji zbarvenými květy.[7]

V některých státech USA (zejména v Kalifornii) je slaník považován za invazivní rostlinu.[11]

Reference

editovat
  1. a b XYANGIUN, Zhu; LARSEN, Kai. Flora of China: Halimodendron [online]. Dostupné online. 
  2. a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  3. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. 
  4. The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. 
  5. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 
  6. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  7. a b Dendrologie online: Halimodendron halodendron [online]. Dostupné online. 
  8. Dendro.mojzisek.cz: Doba po kterou si osivo uchovává klíčivost [online]. Dostupné online. 
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  10. VAŠUT, Radim J.; PĚNKAVOVÁ, Tereza. Dřeviny. Průvodce dřevinami Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc: [s.n.], 2008. 
  11. USDA: Introduced, Invasive, and Noxious Plants [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat