Wikipedie

Seinsheimové

německý šlechtický rod

Seinsheimové (též Saunsheimové) jsou původem bavorský šlechtický rod, jeden z nejstarších rodů ve Frankách. Jejich rodové sídlo je Seinsheim východně od Ochsenfurtu. Známější větví Seinsheimů je pozdější český knížecí rod Schwarzenbergů.

Seinsheimové
Rodový erb Seinsheimů
ZeměFrankyFranky Franky České královstvíČeské království České království
ZakladatelErkinger ze Seinsheimu
Rok založení12. století
Větve roduHohenkottenheimská († 1591), Wässerndorfská a Erlašská († 1555), Stephansberská, Schwarzenbergové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie rodu editovat

V roce 1147 byl v Seinsheimu poprvé zmíněn Eispertus de Souvensheim z lenní rodiny würzburgských knížat-biskupů.[1] Rod Seinsheimských za svého předka považuje alemanského šlechtice Erkingera, popraveného v roce 917, a dále jeho syna Konráda. Jméno Erking se proto stalo rodovou přezdívkou.

Již ve 13.–14. století se rod rozdělil na tři větve, ty měly svá sídla

  1. v Hohenkottenheimu (vymřela v roce 1591 s Jiřím Ludvíkem ze Seinsheimu)
  2. ve Wässerndorf a Erlach (vyhasla roku 1555)
  3. Stephansberg Již v roce 1243 se hrad Stephansberg objevuje jako majetek Apollonia staršího ze Seinsheimu. Jeho syn Hildebrand († 1386) je považován za prapředka rodu Schwarzenbergů, neboť po něm a jeho bratrovi se hlavní linie rozdělila na starší Stephansbergskou a mladší Seinsheimskou.

Knížata ze Schwarzenbergu editovat

Související informace naleznete také v článku Schwarzenbergové.
 
Erb knížat ze Schwarzenbergu

Hildebrandův vnuk ze starší stephansbergské linie, Erkinger I. ze Seinsheimu, získal v roce 1405 franské panství Schwarzenberg s hradem a roku 1435 hrad Hohenlandsberg a začal se psát svobodný pán ze Schwarzenbergu.[2] Po vymření rodové linie Seinsheim-Wässerndorf přestavěl v roce 1555 hrabě Bedřich ze Schwarzenbergu wässerndorfský zámek.

V roce 1599 byli Schwarzenbergové (Adolf ze Schwarzenbergu) povýšeni do říšského hraběcího stavu a v roce 1670 na říšská knížata (Jan Adolf ze Schwarzenbergu). Seinsheim se stal hlavním sídlem schwarzenberského panství, které se roku 1500 stalo součástí Franské říše a v roce 1806 připadlo Bavorskému království. Schwarzenbergové byli v 18. století zdaleka největšími držiteli půdy ve Frankách a také jedněmi z největších statkářů v Čechách.

Hrabata ze Seinsheimu editovat

Mladší neboli seinsheimská linie od první poloviny 14. století se přikláněla k bavorskému dvoru. Ve sporu se svými schwarzenberskými příbuznými prohlásili v letech 1655/62, že se vzdávají všech rodových statků ve Frankách.

 
Zámek Sünching

Od té doby byl hlavním sídlem katolického rodu zámek Sünching u Řezna, který již v roce 1572 získal Jiří Ludvík.

Od roku 1678 existovaly dvě linie Sünchinská a Wenská, která zanikla v roce 1834. Dva členové rodu byli povýšení do stavu říšského hraběte – v roce 1705 Maxmilián František ze Seinsheimu-Sünchingu († 1737) a v roce 1711 Maxmilián Eberhard ze Seinsheimu-Wengu († 1737), což však nemělo na postavení rodu zásadní vliv.

V 18. století patřili Seinsheimové mezi sedm nejvlivnějších rodů v Bavorsku. V roce 1758 nechal Josef František hrabě ze Seinsheimu-Sünchingu postavit dnešní zámek s vodním příkopem v Sünchingu. Autorem návrhu byl tehdejší mnichovský dvorní architekt François de Cuvilliés starší. V roce 1764 získali hrabata ze Seinsheimu také zámek Schönach.

V témže roce byl v mnichovském okrese Kreuzviertel postaven Seinsheimský palác, který sloužil jako rezidence bavorského ministra, hraběte Josefa Františka Marii ze Seinsheimu, prezidenta Akademie věd, která zde pořádala své akce. V roce 1780 zde hostoval i Wolfgang Amadeus Mozart.

V 19. století byl svěřenský fond Sünchingů spojen s dědičným křeslem v bavorské říšské radě. Rodina hrabat Seinsheimů-Sünchingu vymřela v mužské linii v roce 1917 osobou hraběte Maxmiliána Karla Floriána ze Seinsheimu.

Po smrti poslední ženské členky rodu, hraběnky ze Seinsheimu v roce 1958 přešel zámek do vlastnictví jejího vnuka barona z Hoenningu O'Carroll a od té doby ho obývá jeho rodina. S výjimkou zvláštních akcí zámek není veřejně přístupný.

Erb editovat

Rodový erb znázorňuje štít rozdělený střídavě (pěti až sedmi) stříbrnými a modrými pruhy. Na štítu je přilba s modrostříbrnými přikryvadly a trup vousatého muže v červeném kabátci se stříbrným límcem a stříbrně zakončeným špičatým kloboukem, zdobeným třemi pavími pery.[3]

Významní představitelé rodu editovat

 
Adam Bedřich ze Seinsheimu (1708-1779), kníže-biskup würzburský a bamberský
 
Josef František Maria ze Seinsheimu, bavorský vyslanec, ministr války (1707-1787)

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seinsheim (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.

  1. ↑ Selzer, Otto: Stadt und VG Marktbreit. S. 588.
  2. ↑ Wolfgang Wüst: Die Schwarzenberg in Franken und Böhmen. Freiherren – Grafen – Fürsten, In: Jahrbuch für fränkische Landesforschung 74 (2014) S. 115–130
  3. ↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XIII, S. 202, C. A. Starke Verlag, 2002

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • Claudius Stein: Zwischen München, Sünching und Schönach. Kindererziehung und Privatleben der Familie Seinsheim im Übergang vom Ancien zum Neuen Bayern In: Verhandlungen des Historischen Vereins für Oberpfalz und Regensburg, Band 162, Regensburg 2022, S. 215–250, ISSN 0342-2518.
  • Heinrich Zoepfl: Denkschrift betreffend den hohen Adel und die Ebenbürtigkeit des Gräflichen Hauses Seinsheim, Heidelberg 1867.
  • Wolfgang Wüst: Die Akte Seinsheim-Schwarzenberg: eine fränkische Adelsherrschaft vor dem Reichskammergericht, In: Jahrbuch für fränkische Landesforschung 62 (2002) S. 203–230.
  • Kurt Andermann: Seinsheim. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 24, Duncker & Humblot, Berlin 2010, ISBN 978-3-428-11205-0, S. 194–196.
  • Rudolf Reiser: Alte Häuser – große Namen. 2., überarb. Aufl., Stiebner, München 1988.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seinsheimové&oldid=23841497“