Rozpočtové právo
Rozpočtové právo je soubor právních norem, které upravují soustavu veřejných rozpočtů, obsah veřejných rozpočtů, fondovní hospodaření, rozpočtový proces a vztahy vznikající při tvorbě, rozdělování a používání peněžní masy v těchto veřejných rozpočtech. Rozpočtové právo spadá do oblasti finančního práva, konkrétně jeho fiskální části a dále se člení do tří hlavních částí – obecná, zvláštní, procesní. V rozpočtovém právu se hovoří o tom, že prostřednictvím rozpočtů dochází k přerozdělování zdrojů od subjektů tvořících zdroje k těm, kteří zdroje netvoří, ale kteří jsou nedílnou součástí společnosti.[1]
Rozdělení
editovatSystém rozpočtového práva se rozděluje na tři části:
Část obecná
editovat- a) pojetí, pojem a systém rozpočtového práva
- b) postavení rozpočtového práva v systému práva
- c) prameny rozpočtového práva
- d) rozpočtové zásady
- e) subjekty, předmět a obsah rozpočtového práva
- f) subjekty, předmět a obsah rozpočtověprávních vztahů
- g) rozpočtověprávní instituty
Část zvláštní
editovat- a) rozpočtová soustava
- b) obsah veřejných rozpočtů
- c) fondovní hospodařen
- d) rozpočtový proces
Část procesní
editovat- a) Proces vytváření rozpočtů
- b) Lhůty
- c) Sankce
Předmět rozpočtového práva
editovatPředmětem je úprava soustavy veřejných rozpočtů, obsah veřejných rozpočtů, fondovní hospodaření a vztahy vznikající při tvorbě, rozdělování a používání peněžní masy ve veřejných rozpočtech.
Subjekty rozpočtového práva
editovatSouhrnně subjektem rozpočtového práva jsou ti, kteří jsou napojeni různou měrou na státní rozpočet či jiný veřejný peněžní fond, popřípadě hospodaří s majetkem státu nebo územního samosprávného celku.[2][3]
- Stát
- Orgány státní správy
- Orgány místní samosprávy
- Zájmové veřejnoprávní korporace
- Soukromoprávní korporace
- Fyzické osoby a právnické osoby
Funkce rozpočtového práva
editovatRozpočtové právo plní čtyři hlavní funkce:
- fiskální – soustředit dostatek prostředků na zabezpečení plnění úkolů státu
- alokační – rozdělování a umísťování peněžních prostředků do příslušných hospodářských sfér (na rozdíl od úvěru jde o nenávratnou formu)
- redistribuční – ovlivňování důchodové situace výrobní sféry i obyvatelstva, znovurozdělování národního důchodu podle potřeb celé společnosti
- kontrolní, stimulační – tato funkce je povahy ekonomické, ale i politické (podle množství prostředků lze usuzovat na politiku celého státu)
Rozpočtové zásady
editovatZásady rozpočtového práva představují jednak obecné principy tvorby rozpočtového práva a jednak principy nutné pro odpovídající použití jeho právních norem. Obě roviny zásad jsou samozřejmě provázány, vzájemně se doplňují, překrývají.[4] Při hospodaření s veřejnými rozpočty musí subjekty dodržovat stanovená pravidla, jimiž jsou rozpočtové zásady. Rozpočtové zásady jsou systémem poznatků a zevšeobecněných zkušeností, které se nahromadily v průběhu historického vývoje státního rozpočtu a rozpočtového procesu, jejž vyjadřují a odrážejí určité zákonitosti.[1] Hlavní rozpočtové zásady jsou:
- Zásada každoročního sestavování a schvalování veřejných rozpočtů.
- Zásada včasnosti veřejných rozpočtů.
- Zásada časového ohraničení veřejných rozpočtů.
- Zásada reálnosti a pravdivosti veřejných rozpočtů.
- Zásada úplnosti veřejných rozpočtů.
- Zásada jednotnosti veřejných rozpočtů.
- Zásada přehlednosti veřejných rozpočtů.
- Zásada neúčelovosti příjmů a účelovosti výdajů veřejných rozpočtů.
- Zásada dlouhodobé vyrovnanosti veřejných rozpočtů.
- Zásada veřejnosti (finanční publicity) veřejných rozpočtů.
- Zásada sestavování veřejných rozpočtů jako brutto (hrubých) rozpočtů.
- Zásada efektivnosti a hospodárnosti veřejných rozpočtů.
- Zásada přednosti výdajů před příjmy.
- Zásada omezení přesunů ve veřejných rozpočtech a úhrady potřeb v těchto rozpočtech nezajištěných.
- Zásada zjišťování rozpočtových důsledků právních předpisů a jiných opatření.
Rozpočtová soustava
editovatRozpočtová soustava je soustavou rozpočtových orgánů a institucí, které se starají o tvorbu, rozdělování a užití veřejných prostředků, kontrolují plnění veřejných rozpočtů, čili jedná se o souhrn veřejných rozpočtů na daném území. Rozpočtová soustava se tvoří na celostátní úrovni a místní úrovni, které se dále rozdělují. Rozpočtovou soustavu tvoří tedy státní rozpočet společně s rozpočty krajů, obcí a státních fondů a dále se sem řadí i orgány, které proces kontrolují, i ty, které se celého procesu účastní.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
- ↑ ROHÁČ, R.; MARKOVÁ, H. Rozpočtové právo. Praha: C. H. Beck, 2007. S. 78.
- ↑ PAŘÍZKOVÁ, Ivana. OBECNÁ ČÁST ROZPOČTOVÉHO PRÁVA. Brno: Masarykova Univerzita, 2009. 8 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4990-1. S. 2–6.
- ↑ PAŘÍZKOVÁ, Ivana. OBECNÁ ČÁST ROZPOČTOVÉHO PRÁVA. [s.l.]: Masarykova Univerzita, 2009. 8 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4990-1. S. 2–6.
Literatura
editovat- MARKOVÁ, Hana a Radim BOHÁČ. Rozpočtové právo. Praha: C. H. Beck, 2007, 248 s. ISBN 978-80-7179-598-8.
- Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)
- ONDROUŠKOVÁ, Soňa. Rozpočtové hospodaření obcí. Olomouc, 2013. Bakalářská. Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. s 15-16
