Rikka
Rikka (japonsky: 立花 doslova „stojící květiny“) je termín označující jeden ze směrů aranžování ve stylu ikebana. Rikka se jako japonské umění aranžování květin snaží vytvořit harmonii lineární konstrukce, rytmu a barvy, zdůrazňuje linie díla. Ikebana věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejnou měrou jako květům. Celá struktura japonského aranžování květin je založena na liniích alegorizujících nebe, zemi a lidstvo. Ikebana tyto linie používá jako tři rozměry.
Původ a popis editovat
Styl rikka se vyvinul z tatebana (立て花) a aranžování květin pro buddhistické obřady, které byly prováděny v 15. století. Až kolem roku 1700 se vydělilo sedm hlavních linií a zhruba od roku 1800 se skládá z devíti hlavních směrů, z nichž každý podporuje jiné vedlejší linie. Byla vytvořena důležitá pravidla, které se týkají charakteru linií, jejich délky a kombinace materiálů, použití kenzanu nebo Komiwara (svazky slámy), atd. Úprava v uvedeném stylu může být zvládnuta pouze prostřednictvím pravidelné a dlouholeté praxe. Úpravy ve stylu rikka jsou určeny pro slavnostní akce a výstavy. Jsou obvykle dosti velké (až 1,5m) a jejich výstavba vyžaduje nejvyšší technické a umělecké dovednosti. Rikka je praktikována některými menšími školami ikebany, zejména školou Ikenobó. Nejnovější podoba stylu je rikka šimpútai (představena v roce 1999).
Při stylu rikka směřuje hlavní osa (často větev) převážně kolmo, často je osa tvořena větvemi borovic a je nejvýraznějším prvkem aranžmá. Obě další linie jsou ve spodní části aranžmá. Střed úpravy je vyplněn jako kytice květin. Styl rikka se v Evropě nepoužívá.
Jedním z mistrů rikka stylu byl Senkei Ikenobó (池坊 専慶). Podstatu směru rikka objasnil Sen'ó Ikenobó (池坊 専応, 1482 - 1543) v rukopisu "Ikenobó Sen'ó kuden" (池坊専応口伝[1])[2]
Rikka šimpútai editovat
Směr Rikka šimpútai (japonsky: 立花新風体) spočívá aranžování linií, které vytváří 9-11 větví nebo stonků a podstata spočívá především v rovnováze, harmonii, perspektivy a pohybu, ačkoliv navazuje na styl rikka. Není důležité dodržet pravidlo pouze tří rostlinných materiálů. Je používán exotický rostlinný materiál stejně jako klasické rostliny (slivoň, borovice).[3]
Rikka šófútai editovat
Dalším oživením směru je rikka šófútai (立花正風体). Více navazuje na základy tradiční estetiky směru rikka. Je používáno sedm nebo devět linií při vytváření vzoru. Úprava má být rozmanitá a vyjadřuje pestrost přírody, což je pro tento směr velmi charakteristické.[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Dějiny školy Ikenobó: Svitek Ikenobó Sen'ó kuden (japonsky)
- ↑ Ikenobo [online]. [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-30. (anglicky)
- ↑ Rikka shimputai [online]. 2014-04-26 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rikka [online]. [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-15. (anglicky)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rikka na Wikimedia Commons - Video na youtube
