Projekt 956 Saryč

třída sovětských torpédoborců

Projekt 956 Saryč (v kódu NATO třída Sovremennyj) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Primárně byly navrženy k boji proti hladinovým lodím (zejména americkým svazům letadlových lodí) a vzdušným cílům. Ve službě se tak doplňovaly s protiponorkovými torpédoborci třídy Udaloj. Celkem bylo postaveno 21 jednotek této třídy. Jediným zahraničním uživatelem třídy je Čínská lidová republika.

Projekt 956 Saryč / třída Sovremennyj
Okrylenny (424)
Okrylenny (424)
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády
Typtorpédoborec
Lodě21
Osudaktivní (2023)
PředchůdceProjekt 61 / třída Kashin
NástupceProjekt 1155 / třída Udaloj
Technické údaje projekt 956[1]
Výtlak6 500 t (standardní)
7 940 t (plný)
Délka156,5 m (max.)
Šířka17,2 m
Ponor5,96 m
Pohon2× turbína, 4× kotel
Rychlost32 uzlů (59 km/h)
Dosah3 920 nám. mil (7 260 km) při 18 uzlech (33 km/h)
Posádka296 důstojníků a námořníků
Výzbroj4× 130mm kanón AK-130 (2×2)
4× 30mm kanón AK-630 (4×1)
Moskit (2×4)
Uragan (2×1, 48 střel)
RBU-1000 (2×1)
4× 553mm torpédomet (2×2)
2× 55mm granátomet MRG-1 (2×1)
Letadlavrtulník Ka-27B

Všechny torpédoborce projektu 956 postavila loděnice Severnaja Dverf v Leningradu. Vnušitělnyj byl sice stavěn v Nikolajevu, jeho stavba ale byla zrušena.[2] Pro sovětské, později ruské námořnictvo bylo postaveno celkem 17 jednotek. Pro Čínskou lidovou republiku byly v letech 1999–2000 dokončeny dva rozestavěné torpédoborce (projekt 956E) v následně v letech 2002–2006 postaveny ještě dva nové projektu 956EM, který se liší absencí zadní dělové věže a rozšířeným vybavením pro provoz vrtulníků.[3] Celkem jich bylo dokončeno 21 kusů a stavba dalších byla zrušena.

Jednotky projektu 956:[4]

Jméno Verze Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Sovremennyj projekt 956 1976 18. listopadu 1978 4. ledna 1981 Vyřazen 1998.[3]
Otčajannyj projekt 956 1977 29. března 1980 30. září 1982 Vyřazen 1998.[3]
Otličnyj projekt 956 1978 21. března 1981 29. září 1983 Vyřazen 1998.[3]
Osmotritělnyj projekt 956 1978 23. dubna 1982 30. září 1984 Vyřazen 1998.[3]
Bezuprečnyj projekt 956 1981 30. července 1983 16. listopadu 1985 Vyřazen 2001.[3]
Bojevoj projekt 956 1982 4. srpna 1984 28. září 1986 Vyřazen 2010.[3]
Stojkij projekt 956 1982 27. července 1985 30. prosince 1986 Vyřazen 1998.[3]
Okrylennyj projekt 956 1983 31. května 1986 30. prosince 1987 Vyřazen 1998.[3]
Burnyj projekt 956 1983 30. prosince 1986 30. září 1988 V rezervě (2018).[3]
Gremjaščij projekt 956 1984 30. května 1987 30. prosince 1989 Vyřazen 2006.[3]
Bystryj projekt 956 1985 28. listopadu 1987 30. září 1989 Aktivní.[3]
Rastoropnyj projekt 956 1986 4. června 1988 30. prosince 1989 Vyřazen 2012.[3]
Bezbojazněnnyj projekt 956 1987 18. února 1989 23. prosince 1990 V rezervě (2018).[3]
Gremjašij (ex Bezuděržnyj) projekt 956 1987 30. září 1989 30. prosince 1991 Vyřazen 2012.[3]
Bespokojnyj projekt 956 1987 22. února 1992 29. prosince 1993 V rezervě (2018).[3]
Nastojčivyj (ex Moskovskij komsomolec) projekt 956 1988 1992 27. března 1993 Aktivní.[3]
Admiral Ušakov (ex Besstrašnyj) projekt 956 1988 1992 17. dubna 1994 Aktivní.[3]
Vnušitělnyj projekt 956 1983 Stavba zrušena 1987.[3]
Bujnyj projekt 956 1991 Stavba zrušena 1995.[3]
Chang-čou (ex Jekatěrinburg, ex Važnyj) projekt 956E 1988 23. května 1999[5] 25. prosince 1999[3] Prodán ČLR, aktivní.[3]
Fu-čou (ex Alexandr Něvskij, ex Vdumčivyj) projekt 956E 1989 16. dubna 1999[6] 25. listopadu 2000[3] Prodán ČLR, aktivní.[3]
Tchaj-čou (ex Vnušitělnyj) projekt 956EKM 2002 27. dubna 2004[7] 28. prosince 2005[7] Postaven pro ČLR, aktivní.
Ning-po (ex Večnyj) projekt 956EKM 2002 23. července 2004[7] 1. srpna 2006[7] Postaven pro ČLR, aktivní.

Konstrukce

editovat
 
Příď torpédoborce Otličnyj

Pro torpédoborce této třídy byl převzat trup křižníků třídy Kresta II. Hlavňovou výzbroj tvoří dva dvouhlavňové 130mm kanóny AK-130, umístěné v dělových věžích na přídi a na zádi. Hlavní údernou výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery nadzvukových protilodních střel P-270 Moskit (v kódu NATO SS-N-22 Sunburn) s dosahem 120 km. K obraně proti letadlům slouží dvě jednoduchá odpalovací zařízení řízených střel Uragan (v kódu NATO SA-11 Gadfly) s dosahem 30 kilometrů a zásobou 48 střel. K zajištění blízké obrany slouží čtyři systémy AK-630 s 30mm rotačním kanónem. K ničení ponorek slouží dva dvojité 533mm torpédomety a dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-1000 Smerč-3. Ve výzbroji byly také dva 55mm granátomety MRG-1. Na palubě se dále nachází přistávací plošina pro vrtulník Ka-27B. Jeho hlavním úkolem bylo navádění protilodních střel. Neseno mohlo být též 22 námořních min.

Pohonný systém tvoří dvě parní turbíny GTZA-674 a čtyři kotle KVN98/64 (nebo KVG-3), pohánějící dva lodní šrouby. Výkon pohonného systému je 100 000 hp. Nejvyšší rychlost je 32 uzlů.[1] Dosah je 3920 nám. mil při rychlosti 18 uzlů.[2]

Reference

editovat
  1. a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 283. 
  2. a b Sovremenny Class (Type 956) Destroyer, Russia [online]. Naval-technology.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x SOVREMENNYY destroyers (project 956) (1980 - 1993) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Pejčoch, 1998, s. 281.
  5. 136 Hang Zhou [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-26. (anglicky) 
  6. 137 Fu Zhou [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-26. (anglicky) 
  7. a b c d Class Sovremennyy (Project 956EM) Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-26. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat