Prefektura Ehime

japonská prefektura na ostrově Šikoku

Prefektura Ehime (japonsky: 愛媛県, Ehime-ken) je jednou ze 47 prefektur Japonska. Nachází se na severozápadě ostrova Šikoku. Hlavním městem je Macujama. Funkci guvernéra zastává od roku 2010 Tokihiro Nakamura. Zvířecími symboly prefektury jsou vydra říční, červenka japonská a pražman japonský.

Prefektura Ehime
Prefektura Ehime – znak
znak
Prefektura Ehime – vlajka
vlajka
Geografie
Poloha prefektury Ehime na mapě Japonska
Poloha prefektury Ehime na mapě Japonska
Hlavní městoMacujama
Souřadnice
Rozloha5 676,4 km²
Časové pásmoUTC+09:00
japonský standardní čas
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 321 580 (2021)
Hustota zalidnění232,8 obyv./km²
Správa regionu
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2JP-38
Oficiální webwww.pref.ehime.jp
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa prefektury Ehime
Agentura Ehime

Geografie

editovat

K prefektuře patří také ostrovy ve Vnitřním moři, z nichž největší je Ómišima. Išizuči je s 1982 metry nejvyšší horou západního Japonska. Sedm procent území prefektury zaujímají národní parky.

V prefektuře Ehime je 11 velkých měst (市, ši):

Historie

editovat

Původně se na území prefektury nacházela provincie Ijo. V roce 1888 se od ní oddělila prefektura Kagawa. Název Ehime pochází z kroniky Kodžiki a znamená „krásná princezna“.[1]

Hospodářství

editovat

Typickými produkty Ehime jsou ryby a citrusové plody.[2] Od sedmnáctého do dvacátého století se zde těžily měděné rudy. V Imabari sídlí největší japonská loděnice. Na území prefektury se také nacházejí nejstarší japonské lázně Dógo Onsen.[3]

Kultura

editovat

Rodákem z Ehime je nositel Nobelovy ceny za literaturu Kenzaburó Óe. V roce 1949 byla v Macujamě založena univerzita. Ve městě Uwadžima se koná každoročně v červenci festival s býčími zápasy a maskovaným průvodem.[4]

Reference

editovat
  1. Oxford Reference Dostupné online
  2. Tastes of Ehime Dostupné online Archivováno 13. 2. 2022 na Wayback Machine.
  3. Gaijinpot Dostupné online
  4. Muza-chan Dostupné online

Externí odkazy

editovat