Podobenství o marnotratném synu

Ježíšovo podobenství

Podobenství o marnotratném synu, také označované za podobenství o milujícím otci nebo podobenství o ztraceném synu, je jedno z podobenství, která podle Bible vyslovil Ježíš Kristus. Je součástí textu 15. kapitoly Lukášova evangelia, kde je vypsáno ve verších 11. až 32.[1]

Rembrandt: Návrat ztraceného syna, kolem roku 1662–1669

Příběh vypráví o mladším synovi, který si od otce vyžádá svůj budoucí podíl na dědictví, odejde ho prohýřit, dostane se společensky na úplné dno a když se vrací, je otcem uvítán s radostí a oslavou, což nelibě nese jeho nehýřivý bratr. Jeho jádrem je tedy odpuštění hříšníkovi, podobně jako v podobenství o ztracené ovci a podobenství o ztracené minci.

V rámci lekcionáře Římskokatolické církve bývá podobenství čteno v rámci 4. neděle postní.

Text podobenství (v překladu Kralické bible) je následující:

11 Řekl také: Člověk jeden měl dva syny. 12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek. 13 A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ. 14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti. 15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře. 16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu. 17 Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru! 18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, 19 Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých. 20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho. 21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým. 22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. 23 A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli. 24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti. 25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. 26 I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo. 27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal. 28 I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho. 29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl. 30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné. 31 A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé. 32 Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.

Běžné výklady

editovat
 
Peter Paul Rubens, marnotratný syn jako pasáček vepřů, 1618

Obvyklým výkladem podobenství je, že Bůh rád odpustí hříšníkům, kteří se dají na pokání, podobně jako otec v příběhu rád zpět přijal syna, který se k němu vrátil. Starší bratr v příběhu je obrazem farizejů, kteří Ježíšovi vytýkali jeho zájem o spodinu společnosti, a s jejichž postojem tímto příběhem Ježíš polemizuje.

Někteří vykladači zmiňují dobový kontext, kdy v židovské kultuře zdůrazňující úctu k rodičům je chování mladšího syna k otcově majetku zvlášť nepřijatelné, a pojídání rohovníkových lusků společně s prasaty představuje největší potupu, protože pro Židy není prase dle kašrutu poživatelné.

Odraz v církvích

editovat

Na podobenství o marnotratném synu je postavena apoštolská exhortace Reconciliatio et paenitentia papeže Jana Pavla II. vydaná v prosinci 1984.

Odraz v umění

editovat

Malířství

editovat
 
Petr Brandl: Návrat ztraceného syna

Ve středověku se jednalo o jedno z nejzpracovávanějších podobenství spolu s podobenstvím o deseti družičkách, podobenstvím o boháči a Lazarovi a podobenstvím o milosrdném Samaritánovi.

V době renesance i později patřily různé scény z tohoto podobenství k nejoblíbenějším výjevům v kategorii podobenství a zpracoval je například Albrecht Dürer, Rembrandt a Peter Paul Rubens.

V českých zemích vznikl v barokním období například Brandlův obraz Návrat ztraceného syna.

Sochařství

editovat

Mezi sochaře, kteří se příběhem inspirovali, patří Auguste Rodin.

Jako kantátu zpracoval podobenství v roce 1884 Claude Debussy. Benjamin Britten. Benjamin Britten zpracoval téma jako operu, která měla premiéru v roce 1969.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parable of the Prodigal Son na anglické Wikipedii.

  1. Lk 15, 11 – 15, 32 (Kral, ČEP)

Externí odkazy

editovat