Nivchština
Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Нивхгу диф / mer nivx tif; japonsky: ニヴフ語/ギリヤーク語, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu.
| Nivchština (Нивхгу диф / mer nivx tif) | |
|---|---|
| Rozšíření | Sachalin, nížiny řeky Amur (dálněvýchodní Rusko) |
| Počet mluvčích | 198 [1] |
| Klasifikace |
|
| Písmo | Cyrilice, Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | niv |
| Ethnologue | niv |
| Wikipedie | |
| testovací verze | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské. Michael Fortescue pokládal nivchštinu za blízce příbunou čukotsko-kamčatským jazykům, především itelmenštině. Lev Šternberg na počátku dvacátého století nebo později Sergej Nikolajev zase zdůrazňovali podobnosti ve slovní zásobě a částečně i gramatice nivchštiny a wakašských jazyků ze severozápadního pobřeží Ameriky.
Příklady editovat
Číslovky editovat
| Nivchsky | Česky |
| ненӈ | jeden |
| менӈ | dva |
| тяӄр | tři |
| нырӈ | čtyři |
| тʼорӈ | pět |
| ӈах | šest |
| ӈамк | sedm |
| минр | osm |
| няндорӈ | devět |
| мӽоӈ нивӈ | deset |
