Naristové

Naristové, také Naristi, Varistové či Varisti (latinsky Varisci či Narisci), byli germánský kmen doložený několika řeckými a římskými historiky. Publius Cornelius Tacitus je ve svém díle De origine et situ Germanorum nazýval Naristy, v pozdně antickém díle Historia Augusta jsou označeni jako kmen Varistů. Oba záznamy jsou historiky zpravidla považovány za autentické. Výklad jejich etnonyma je sporný, pro Tacita to byli především Germáni.

Náhrobek z Brigetia datovaný do roku 173 n. l. se zčásti dochovaným popisem „Ae(lio) Septimo opt(ioni) leg(ionis) I / [Ad]i(utricis) desideratus est / [bello 3]aris qui vix(it)“ („Aeliu Septimovi z římské legie I Adiutrix, nezvěstnému ve válce proti Naristům, kteří žili...“) Náhrobek umístěný v Maďarském národním muzeu v Budapešti

Germánie podle Plinia staršího v roce 78 a Tacita v roce 98 s vyobrazením území osídleného Naristy

Naristové se podle Tacita usadili severně od Dunaje na území v okolí germánských kmenů Markomanů, Armalausů, Hermundurů a Kvádů. Klaudios Ptolemaios v díle Geography uvedl, že Naristové se usadili severozápadně od pohoří Gabreta Silva a jižně od Sudéty, patrně na území dnešního Českého lesa a Horní Falce. Pokud jde o místo obývané Naristy, oba starověké zdroje se tedy shodují. Tacitus zmínil, že byli spojenci Markomanů a Kvádů při vyhnání keltského kmene Bójů z jejich původního domova. S velkou pravděpodobností všichni tři germánští spojenci nepocházeli z tohoto regionu, ale přesunuli se do něj v 1. století př. n. l., v době útěku germánských kmenů z Galie na východ před Juliem Caesarem. Klaudios Ptolemaios zároveň uvedl jména sídel Bicurgium, Menosgada, Setuacotum, Brodentia, Abilunum a Usbium na Dunaji, přičemž nezmínil, v jaké jsou řeči, ani zda byla převzata nebo nově založena, ale interpretoval je jako místa s usazenými Naristy. Kolem roku 167 za vlády císaře Marca Aurelia se Naristové spojili s dalšími germánskými i jinými národy a zaútočili na římskou hranici na Dunaji. Počáteční útok se změnil v dlouhou sérii bitev nazývaných markomanskými válkami, protože napadení Římské říše podnítili a koordinovali především Markomani. Během markomanských válek byl římským generálem Marcem Valeriem Maximianem zabit vůdce Naristů Valao.

V záznamech a popisech markomanských válek starověkého historika Ammiana Marcellina nejsou Naristové zmíněni, ale krátká zmínka o nich je ve 22. kapitole Vita Marci Antonini Philosophi Julia Capitolina. Byli mezi kmeny, které překročily Dunaj, ale poté se informace o nich ztrácejí, ani na svém původním území nad Gabretou se již neobjevili. Podle Peutingerovy mapy se na jejich území po markomanských válkách usadili Armalausové.

Podle nejvěrohodnější informace o dalším osudu Naristů byli spolu s mnoha dalšími kmeny žijícími severně od Dunaje po markomanských válkách přesídleni Marcem Aureliem na italské území, kde nad nimi měli Římané větší kontrolu. Tento názor je v moderní době obecně přijímán. Naristové svou identitu ztratili pravděpodobně po pádu Západořímské říše.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Varisci na anglické Wikipedii a Narisker na německé Wikipedii.

Portály: Starověk | Starověký Řím