Menhartovský palác

barokní palác čp. 595 na Starém Městě v Praze

Menhartovský nebo Manhartský palác, zvaný také dům U koz, či Šrámkův dům, je barokní palác čp. 595 na Starém MěstěPraze mezi ulicemi Celetná (č. 17) a Štupartská (č. 12). Od roku 1964 je kulturní památkou.[1] V paláci sídlí Divadlo v Celetné.

Menhartovský palác
Průčelí Menhartovského palác do ulice Celetná
Průčelí Menhartovského palác
do ulice Celetná
Základní informace
SlohBaroko
ArchitektiVít Václav Kaňka, František Maxmilian Kaňka
VýstavbaKolem roku 1700
MateriálZdivo
Další majiteléHarantové z Polžic a Bezdružic
Valdštejnové
Mikuláš Hartmann z Klarsteinu
Poloha
AdresaCeletná 595/17
Praha 1, Staré Město
110 00  Praha 1, ČeskoČesko Česko
UliceCeletná a Štupartská
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky44529/1-327 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny paláce

editovat
 
Menhartovský palác – průčelí paláce do Štupartské ulice

Byl postaven kolem roku 1700 na místě několika starších domů. Nejstarší zmínka o některém z nich pochází z roku 1402 a poté z roku 1413, kdy byl dům prodáván (tento doklad uvádí název domu „U koz“). Po husitských válkách došlo k rozšíření domu zhruba na jeho dnešní rozlohu. Pak byl mj. ve vlastnictví Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic či Adama z Valdštejna.

Nejpozději na počátku 17. století byla část paláce u Štupartské ulice rozšířena a sloužila jako sladovna.

Po roce 1700 byli majiteli Jan Kristian Stubig a potom Jan Bedřich Manhart. V té době došlo k raně barokní přestavbě, kterou pravděpodobně provedl Vít Václav Kaňka za spoluúčasti svého syna Františka Maxmiliána. Ve 2. čtvrtině 18. století se majitelem domu stal František Mikuláš Hartmann z Klarsteinu. Během jeho vlastnictví v domě bydlel Jan Petr Molitor a před rokem 1738 zde zhotovil dnes již zaniklé fresky.

V roce 1752 palác koupil řád zbožných škol (piaristé) pro svou kolej, jejímž představeným byl historik Gelasius Dobner (z této doby se dodnes dochovala socha sv. Jana Nepomuckého v průčelí ve výklenku mezi patry z doby kolem roku 1755). V roce 1780 se stal dům měšťanským majetkem a vznikla v něm patrně manufaktura na výrobu hedvábných tkanin a suken. Zhruba v této době byl upraven raně klasicistně, nejspíše Františkem Hegerem. Dvě různé části, ze kterých je dnes složeno průčelí do Štupartské ulice, vznikly v průběhu 18. století dočasným rozdělením domu.

V přízemí domu je dřevěná socha Hérakla se lvem patrně od Jana Jiřího Bendla z let 16751680, ve dvoře je faksimile plastiky Lehkomyslnost ze souboru Ctností Matyáše Bernarda Brauna.

V domě nyní sídlí Divadlo v CeletnéInstitut umění – Divadelní ústav.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Menhartovský palác - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 55. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 167. 
  • VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 397–398. 

Externí odkazy

editovat