Meluzína (Zelinka)

Meluzína (psáno též Meluzina) je opera českého skladatele Jana Evangelisty Zelinky z roku 1947. Libreto napsal spisovatel František Kožík. Opera byla napsána původně pro Československý rozhlas a tam měla též premiéru dne 3. ledna 1949, dirigoval František Dyk. Divadelní premiéra se konala 15. dubna 1950 v Krajském oblastním divadle v Plzni v režii Karla Bermana, dirigoval František Belfín. Tato opery je vyvrcholením Zelinkova úsilí o lidovou operu: hudba je jednoznačně tonální a vychází z lidových nápěvů, hlavní postavy jsou charakterizovány jasnými hudebními motivy, orchestrace je střídmá a respektuje zpěvní složku. Rovněž námět opery vychází jen vzdáleně z mytologických příběhů o Meluzíně, spíše je interpretací české lidové tradice klást potraviny za okno jako obětiny pro utišení kvílení větru.

Meluzína
Žánr	pohádková zpěvohra
Skladatel	Jan Evangelista Zelinka
Libretista	František Kožík
Počet dějství	5 (obrazů)
Originální jazyk	čeština
Datum vzniku	1946-47
Premiéra	v Československém rozhlase 3. ledna 1949, scénicky 15. dubna 1950, Plzeň, Krajské oblastní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osoby

• Hostinský Zázoba, basbaryton
• Ondřejka, jeho dcera, soprán
• Statkář Všehoměl, baryton
• Hrabě Darmoživ, tenor
• Šumař František, lyrický tenor
• Pán z Větrova, hrdinný tenor
• Matka Františkova, mezzosoprán
• Zefýr, soprán
• Fén, baryton
• Zefýrka, lyrický soprán
• Selka, domkářka, alt
• Výměnkář, baryton
• 1. až 4. cestující, mužské kvarteto
• Smíšený a dětský sbor

Děj opery

1. obraz

O dceru hostinského z hospody "U větrné růže", krásnou Ondřejku, se uchází trojice nápadníků — statkář Všehoměl, hrabě Darmoživ a chudý muzikant František. Ondřejka má sice nejraději Františka, současně ji však spaluje touha po jiném světě a nepoznaném životě. Do hostince přichází tajemný host, pán z Větrova, a uchází se o Ondřejku, která je jím přitahována. Ostatní nápadníky hravě přemůže — odfoukne Všehomělův statek, Darmoživovy pergameny i píseň Františkových houslí. Ondřejce líčí své větrné panství a okouzlenou dívku si odvádí.

2. obraz

Větrný život nad oblaky je plný radosti, větříčky zpívají, a Ondřejka je nejprve okouzlena. Ale v povětří nemá nikdo stání, nikde není pravý domov, místo na pevný stůl a kolébku. Ondřejce se brzy začne stýskat po domově. Na zem se však smí vrátit jen jednou za rok a nesmí ji nikdo obejmout, jinak by se stala lidem neviditelnou.

3. obraz

Ondřejka se po roce vrací do rodného hostince. Opět zde nachází otce i své tři nápadníky, kteří o ni stále stojí, ona však objetí každému odmítne. Teprve v noci u okna podlehne kouzlu rodného kraje a poté i zpěvu houslí, které jí pod oknem rozeznívá František. Vydá se za ním a odevzdává se mu, i když si je vědoma, jaký osud ji čeká.

4. obraz

František a jeho matka sedí za bouřky ve světnici a vzpomínají na Ondřejku. Ta je jim nyní neviditelná, rozezní však Františkovy housle a nechává Františkovi jejich právě narozenou dcerku, aby ji chránila před hněvem svého manžela. František ve tváři dítěte shledá svou podobu a pochopí. Odstěhuje se do jiného kraje a dcerku spolu s babičkou vychovají tak, aby nevěděla, kdo je její matkou.

5. obraz

František dívku pojmenoval Zefyrinka, je jí nyní deset let. Chudá rodina nemá pro nemocné dítě ani trochu mléka. Ondřejka/Meluzína a pán z Větrova právě prolétávají ve sněhové vánici nad vesnicí. Meluzína zoufá nad neštěstím svého dítěte a svým nářkem a kvílením prosí u ostatních chalup. Vesničané pochopí a kladou za okna a na prahy mouku, mléko a med, které Meluzína odnáší Zefyrince.

Vesnické děti se Zefyrince vysmívají, že nemá maminku. Když se ale děvčátko chce vrhnou do tůně, zjevuje se mu se svolením pána z Větrova Meluzína, aby ji utěšila a slíbila, že ji vždy bude provázet jako vánek nad Zefyrčiným čelem. I v budoucnosti se bude Meluzína starat o všechny děti, které potřebují pomoc.

Literatura

• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 165. 
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 885–886.