Marina Mniszková rysky též Marina Jurjevna (polsky Maryna Mniszchówna, rusky Марина Мнишек, 1588, Murovane – 1614, Kolomenský kreml) byla polská šlechtična a na krátkou dobu také ruská carevna, coby manželka Lžidimitrije I.

Marina Mniszková
Narození1588
Murovane
Úmrtí24. prosince 1614 (ve věku 25–26 let)
Kolomenský kreml
Povoláníregentka
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťLžidimitrij I.
Lžidimitrij II.
DětiTsarevich Ivan Dmitriyevich
RodičeJerzy Mniszech a Jadviga Tarlo-Mniszech
RodMniszchové
PříbuzníFranciszek Bernard Mniszech, Stanislas Boniface Mniszech a Uršula Mniszkovna (sourozenci)
Funkceregent
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Marina Mniszková jako carevna, 1606

Mládí editovat

Marina pocházela z vysoké polské šlechty, byla dcerou sandoměřského vojvody Jerzyho Mniszka. O jejím dětství a mládí není mnoho známo, vyrůstala na rodových statcích na území východního Polska a dnešní Ukrajiny. V mládí se naučila číst a psát, vynikala inteligencí a neobyčejnou krásou. Když se v Polsku objevil samozvanec, vydávající se za careviče Dimitrije, syna Ivana Hrozného, Marinin otec se stal jeho hlavním spojencem. Jerzy Mniszek pak společně s knížetem Konstantinem Wiśniowieckým dohodli sňatek Mariny a Lžidimitrije.

Ruská carevna editovat

Roku 1605 byla Marina s Lžidmitrijem v Krakově zasnoubena. Poté, co se Lžidimitrij s polskou podporou zmocnil carského trůnu, přijela za ním na jaře roku 1606 do Moskvy. Do Kremlu triumfálně vjela v bílých svatebních šatech, doprovázena polskými dvorními dámami a katolickými kněžími. Následovala svatba s Lžidimitrijem a slavnostní korunovace. Svým okázalým katolicismem pobouřila ruskou pravoslavnou církev i bojary. Už za dva týdny po svatbě byl Lžidimitrij svržen a zavražděn, následoval masakr polských šlechticů, kteří doprovázeli Marinu do Ruska. Marina a její otec však nebyli usmrceni. Nový car Vasilij IV. Šujský Marinu zbavil všech titulů a vypověděl ze země, její otec byl uvězněn v ruském městě Jaroslavli.

Pokusy o návrat na trůn editovat

Roku 1608 se Marina vrátila do Ruska pod ochranou samozvance Lžidimitrije II. a usadila se na jeho dvoře v Tušimi, kde ho „rozpoznala“ jako svého zázračně zachráněného manžela. Roku 1610 však byl Lžidimitrij II. zastřelen svou gardou, krátce nato Marina porodila syna Ivana Dmitrijeviče. Aby zajistila synovi a sobě nástupnická práva, spojila se Marina s kozáckým atamanem Ivanem Zaruckým, bývalým velitelem Lžidimitrijových oddílů. Společně pak až do roku 1613 sídlili v Astrachani.

Zajetí a smrt editovat

Po nástupu cara Michaila III. byla Astrachaň obsazena carskými vojáky a Zaruckij zajat. Marina se synem uprchli, byli však poznáni a dopadeni na březích řeky Ural, tehdy známé jako Jaik. Všichni byli odvezeni do Moskvy, kde byl Zaruckij ihned popraven jako vlastizrádce. Marinin tříletý syn, označený patriarchou Germogenem jako „zlodějíček“ – rus. ворёнок (vorjonok), představoval zřejmě přílišné nebezpečí pro stabilitu ruského státu. Byl proto na rozkaz cara Michajla zardoušen. Sama Marina byla odvezena do Kolomny a uvězněna ve věži tamního kremlu, kde brzy zemřela, snad byla zadušena nebo otrávena. Mnohem později se objevil samozvanec, vydávající se za Marinina syna (tzv. Lžidimitrij IV.), který se pokusil s pomocí polského krále Vladislava IV. získat ruský trůn. Nakonec však byl zajat a roku 1665 usmrcen na rozkaz cara Alexeje.

V ruském folklóru editovat

Nenáviděná katolická carevna se hluboce zapsala do ruského folklóru, kde je známa jako Marinka čarodějnice a je zápornou hrdinkou některých bylin. V nich se zcela anachronicky střetává s kyjevskými bohatýry, zvláště s Dobryňou Nikitičem, který ji nakonec přemůže a zabije. Je zde líčena jako čarodějnice, snažící se uškodit Rusku, někdy spolčená s drakem nebo lidožravá.

Externí odkazy editovat