Louka (Nová Ves)
Louka (německy Grün[3]) je malá vesnice, část obce Nová Ves v okrese Sokolov. Nachází se asi 3,5 kilometru jihovýchodně od Nové Vsi. Louka leží v katastrálním území Louka u Mariánských Lázní o rozloze 11,43 km².[4]
Louka | |
---|---|
Železniční zastávka Louka u Mariánských Lázní | |
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Nová Ves |
Okres | Sokolov |
Kraj | Karlovarský kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°3′19″ s. š., 12°48′30″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 48 (2021)[1] |
Katastrální území | Louka u Mariánských Lázní (11,43 km²) |
PSČ | 356 01 |
Počet domů | 11 (2011)[2] |
Louka | |
Další údaje | |
Kód části obce | 105562 |
Kód k. ú. | 705560 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1354,[5] kdy Jan Beneda, opat kláštera v Teplé prodal ves bečovským pánům Boreši a Slavkovi z Rýzmburka. K bečovskému panství patřila Louka až do roku 1850, kdy se stala samostatnou obcí. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a obec se octla na území nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny. V letech 1947 až 1953 došlo k devastaci vesnice a zůstalo pouze torzo původní vesnice. Od roku 1960 je částí obce Nová Ves.[6] Na návsi stával Kostel svatého Václava. Ten přestal plnit svou funkci a v roce 1950 byl zrušen. Po odchodu armády z výcvikového prostoru kostel chátral a v roce 1987 došlo k jeho demolici.[7]
Přírodní poměry
editovatÚzemí vesnice leží na svazích Slavkovského lesa, svažujících se na východě a jihovýchodě do údolí Teplé.[8] Horninové podloží tvoří převážně pásmo amfibolitů a hadců (tzv. Mnichovských hadců) mariánskolázeňského metabazitového komplexu.[9] Celé území se nachází v centrální části CHKO Slavkovský les. V katastrálním území Louka u Mariánských Lázní se nachází národní přírodní rezervace Pluhův bor a přírodní památka Dominova skalka. Do území vesnice částečně zasahuje přírodní rezervace Údolí Teplé. V této přírodní rezervaci se na nepojmenovaném potoce, přítoku Teplé, nachází zajímavý vodopád, pojmenovaný jako Loucký vodopád.[8] V údolí potoka Kyselka vyvěrá minerální pramen Grünská kyselka, jediný volně přístupný zdroj z minerálních pramenů, využívaných pro výrobu komerční minerálky Magnesia.[10] Poblíž pramene se nacházel zajatecký tábor z druhé světové války s menším hřbitovem, kam se pohřbívali zemřelí zajatci. Jeho přesná poloha však není známá.[11]
Obyvatelstvo
editovatPřevážná část obyvatel pracovala v zemědělství. Z Louky pocházela řada významných obchodníků s chmelem, v roce 1841 bylo ve vesnici evidováno 36 chmelnic.[6]
Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 802 obyvatel (z toho 366 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků, 789 Němců a sedm cizinců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 818 obyvatel: šest Čechoslováků, 804 Němců a osm cizinců. Kromě dvou evangelíků byli římskými katolíky.[13]
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 1 105 | 1 069 | 956 | 935 | 911 | 802 | 818 | 127 | 80 | 51 | 59 | 42 | 33 | 33 |
Počet domů | 124 | 128 | 132 | 129 | 129 | 131 | 164 | 64 | — | 13 | 10 | 7 | 8 | 11 |
Pamětihodnosti
editovatV Louce stával kostel svatého Václava. Jeho základní kámen byl položen roku 1725, roku 1728 byl kostel dokončen. Za doby trvání vojenského výcvikového prostoru Prameny zpustnul. Roku 1960 byl opraven a využíván jako seník. K demolici kostela došlo v roce 1987.[6]
Galerie
editovat-
Náves
-
Grünská kyselka
-
Národní přírodní rezervace Pluhův bor
-
Loucký vodopád
-
Přírodní památka Dominova skalka
-
Přírodní rezervace Údolí Ohře
-
Kaple Panny Marie
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.
- ↑ a b c PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 561–570.
- ↑ ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Libry, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 139.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ Geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 242–244.
- ↑ JAŠA, Luděk. Zajatecký tábor na Grünu [online]. Slavkovský les, 2009 [cit. 2016-09-17]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 234.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 360.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Louka na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Louka u Mariánských Lázní na webu ČÚZK