Klokan antilopí

druh savce

Klokan antilopí (Osphranter antilopinus) je statný druh klokana, který se vyskytuje na severu Austrálie. Jedná se o společenského vačnatce, který se často vyskytuje v menších skupinkách.

Jak číst taxoboxKlokan antilopí
alternativní popis obrázku chybí
Klokan antilopí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídavačnatci (Marsupialia)
Řáddvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleďklokanovití (Macropodidae)
Rodklokan (Osphranter)
Binomické jméno
Osphranter antilopinus
Gould, 1842
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

editovat

Popis druhu obstaral John Gould, který v roce 1841 prezentoval Londýnské zoologické společnosti popis 4 nových druhů klokanů, mj. i Osphranter antilopinus, tedy klokana antilopího. Druhové jméno antilopinus („antilopí“) Gould zvolil na základě podobnosti kůže klokana s antilopami.[1] Popis byl nicméně publikován až o rok později v roce 1842. Typová lokalita druhu je Port Essington. Gould zařadil tohoto nově popsaného vačnatce do rodu Osphranter a označil jej za typový druh tohoto rodu. Rod Osphranter byl později ponížen na podrod v rámci rodu Macropus, moderní taxonomie uznává Osphranter za samostatný rod v rámci klokanovitých.[2][3]

Tento statný klokan se vyznačuje výraznou pohlavní dvojtvárností. Zatímco samci dosahují výšky až 120 cm, samice měří do 84 cm. Ocas samců může být až 90 cm dlouhý, u samic do 70 cm. Samec váží až 49 kg, samice 20 kg. Krátká srst klokan je svrchu načervenalá a na spodině bělavá. Samice mají šedavější hlavu, krk a ramena. Tváře jsou bledší než konec čenichu, což může někdy vypadat jako široký pruh přes tváře. Uši jsou ve střední části a při okrajích světlejší. Statný světlý ocas je docela dlouhý a stejně tlustý po většině své délky.[4]

Výskyt

editovat
 
Statný samec

Stanoviště druhu tvoří monzunové tropické lesy otevřenějšího typu s eukalypty a s dostatečným množstvím travnatých ploch.[5] Vyskytuje se i v regenerativních lesích a v otevřené travnaté krajině.[6] Klokan antilopí je endemický Austrálii, kde se vyskytuje v severním cípu země, konkrétně v severním Queenslandu, severní části Severních Teritorií a severovýchodní Západní Austrálii.[7][8]

Biologie

editovat

Typicky se vyskytuje v rovinatých biotopech, vzácněji však může obývat i kopcovitější oblasti. Někdy se objevuje samostatně nebo v páru, jindy ve skupinách o 3–8 klokanech různého pohlaví a někdy dokonce ve větších skupinách až o 30 a více jedincích.[5]

Během nižších teplot (při zatažené obloze nebo v době monzunů) je aktivní ve kteroukoliv denní dobu. V době vysokých teplot během období sucha však tráví většinu dne odpočinkem ve stínu stromů a skal, nejlépe nedaleko vodního zdroje. Potravu začíná hledat v pozdním odpoledni, kdy teploty začínají pomalu klesat. Hlavní složku jídelníčku tvoří tráva. K rozmnožování může dojít celoročně, avšak vrcholná doba vrhů patrně nastává koncem monzunového období a na počátku období sucha. [5]

Ohrožení

editovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí klokana antilopího jako málo dotčený druh. I když populace druhu patrně klesá, jedná se jen o velmi pozvolný a pomalý pokles, za kterým stojí hlavně negativní vlivy zemědělství, lov domorodými komunitami nebo nevhodný management lesních požárů.[6]

Reference

editovat
  1. GOULD, John. Descriptions of four New Species of Kangaroos. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. 1841 [cit. 2023-07-11]. Čís. 80. Dostupné online. (anglicky) 
  2. JACKSON, Stephen M.; GROVES, Colin. Systematics and taxonomy of Australian mammals. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2015. ISBN 9781486300129. S. 162. (anglicky) 
  3. CELIK, Mélina; CASCINI, Manuela; HAOUCHAR, Dalal. A molecular and morphometric assessment of the systematics of the Macropus complex clarifies the tempo and mode of kangaroo evolution. Zoological Journal of the Linnean Society. 2019-03-28, roč. 186, čís. 3, s. 793–812. Dostupné online [cit. 2023-07-19]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zlz005. (anglicky) 
  4. MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. S. 110. (anglicky) 
  5. a b c Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Strahan. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 324–325. (anglicky) 
  6. a b Osphranter antilopinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T40561A21953729.en. (anglicky) 
  7. TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 32. (anglicky) 
  8. NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. S. 350. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky) 
  • MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. (anglicky) 
  • NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky) 
  • TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat