Josef Tulka
Josef Tulka (3. ledna 1846 Nová Paka – neznámé datum a místo úmrtí, patrně 1882?, Itálie), byl český malíř patřící ke generaci Národního divadla.
| Josef Tulka | |
|---|---|
.jpeg) Josef Tulka | |
| Narození | 3. ledna 1846 Nová Paka  Rakouské císařství |
| Úmrtí | neznámé |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, učitel, hudební skladatel a básník |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Josef Tulka absolvoval gymnasium v Jičíně a v letech 1866–1875 studoval na pražské Akademii u Josefa Matyáše Trenkwalda. Od roku 1873 střídavě pobýval v Praze a na zámku Františka Xavera Horského z Horskýfeldu v Býchorech,[1] kde byl učitelem kreslení.[2] Za studií na akademii v Praze musil se Tulka těžce probíjeti, protože z domova žádné podpory nedostával. Obstojný výdělek nalezl ve fotografickém závodě H. Eckerta na Újezdě na Malé straně, pro nějž retušoval a koloroval fotografie. Tam se seznámil s mladičkou dívkou Augustou Brzorádovou (1851–1940), dcerkou kdysi zámožné rodiny Karla Brzoráda (1813–1871), majitele velkostatku v Lochkově u Prahy.[3] Za styků v atelieru Eckertové vyvinul se milostný poměr, který trval až do Tulkova zmizení; ohlasem čisté lásky obou mladých lidi jest objemný svazek dopisů Tulkových z let 1873 až 1879.[4] Tulka také pracoval v Thunovském paláci v Praze a po tři roky ve Vídni. Když uspěl v soutěži na výzdobu Národního divadla, podnikl studijní cestu do Itálie a navštívil Terst, Benátky, Padovu, Florencii, Perugii, Orvieto a Řím. Po požáru Národního divadla v roce 1882 propadl osobní krizi, zničil své texty a malířské skici a odešel nejprve na Moravu s úmyslem vstoupit do kláštera. Později se vydal do Itálie a rodině sdělil, že si vše rozmyslel a chce cestovat a studovat staré mistry. Jeho stopa mizí v Padově.[2]
Dílo editovat
Tulka po studiích působil jako učitel kreslení. Na doporučení profesora Trenkwalda získal zakázku na výzdobu vstupní části Thunovského paláce na malé Straně (cyklus Lidský život) a později, když se jeho profesor vrátil do Vídně, pracoval po tři roky na malbách na skle pro Votivní kostel ve Vídni (spolu s Františkem Ženíškem, Maxem Pirnerem a Felixem Jeneweinem).[5]
V roce 1875 spolupracoval s Antonínem Wiehlem na malířské výzdobě Olivova domu čp. 1032/14 v Divadelní ulici.[6][7] Roku 1879 uspěl v soutěži na výzdobu Národního divadla v Praze a je autorem pěti fresek v lunetách lodžie (Poesie dává lidstvu bohy. Láska mateřská a láska milenců. Poesie, štěstí a žal. Píseň utlačené svobody. Vlastenectví). Požár divadla roku 1881 lunety nezničil a při opravách v 50. letech se je podařilo očistit a restaurovat. Náhradní mozaiky vytvořené Maxem Švabinským byly proto instalovány ve zdi Colloredovy kolonády v Kroměříži.[8] Velké soubory Tulkových kreseb, převážně studií detailů lidské postavy, se zachovaly v regionálních galeriích.
Zastoupení ve sbírkách editovat
- Galerie výtvarného umění v Ostravě
- Galerie moderního umění v Hradci Králové
- Oblastní galerie v Liberci
- Památník národního písemnictví
Galerie editovat
-
Josef Tulka - Alegorie hudby -
Josef Tulka - Poesie národu bohy dávající
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Cesty a památky. www.cestyapamatky.cz [online]. Start:2008- [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
- ↑ a b 960. schůzka: O záhadném zmizení malíře Josefa Tulky. Dvojka [online]. 2013-11-17 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
- ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [online]. [cit. 23.05.2023]. Dostupné z http://www.opredcich.cz/Brzorad.htm
- ↑ VAVROUŠEK, Bohumil. Josef Tulka Román Života a Dílo. Praha: Topičova Edice, 1940. S. 31–51.
- ↑ Votivkirche > Bauwerk > Historie. www.votivkirche.at [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
- ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 27. Dostupné online.
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21, 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ Mozaikové lunety v areálu bývalého františkánského kláštera. Radio Prague International [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Vavroušek, Bohumil, Josef Tulka: román života a dílo [záhadně zmizelého malíře, spolutvůrce umělecké výzdoby Národního divadla] 1940
- Freimanová Milena, Josef Tulka – malíř generace Národního divadla, Praha 1965
