Wikipedie

Josef Reischig

český biolog, fotograf a genetik

Josef Reischig (6. srpna 1945 – 10. srpna 2008) byl biologem se zaměřením na oblast molekulární biologie a genetiky včetně parazitologie a aplikace moderních mikroskopických technik v biologickém výzkumu.[1]

Josef Reischig
Narození6. srpna 1945
Nymburk
Úmrtí10. srpna 2008 (ve věku 63 let)
Plzeň
PobytNymburk, Praha, Plzeň
Státní příslušnostČeská republika
Alma materUniverzita Karlova
PracovištěUniverzita Karlova, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni
OboryBiologie, Genetika, Mikrofotografie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Reischig vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Původně se zabýval elektronovou mikroskopií virových nukleových kyselin. Později přešel na konfokální mikroskopii a podílel se na řešení různých biomedicínských projektů od parazitologie a fyziologie až po molekulární biologii. Od roku 1990 byl vedoucím Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni a zodpovídal za provoz Referenčního pracoviště optické mikroskopie firmy OLYMPUS se sídlem tamtéž. Každoročně pořádal odborné semináře se zaměřením na novinky v optické mikroskopii.[2][3][4][5][6] Přednášel obecnou biologii a genetiku. Po Sametové revoluci byl opakovaně volen do Akademického senátu a od roku 2004 byl členem Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze. Jako režisér a kameraman se podílel na tvorbě několika výukových videopořadů a na encyklopedii Videoatlas bezobratlých živočichů. Uspořádal desítky fotografických výstav s názvem: Pohled do mikrosvěta. Skrytá krása stvoření, které byly jak popularizací vědy tak i uměním. [7]

Život editovat

 
Pepík ve věku 9 let
 
Na gymnáziu ve věku 16 let
 
Po promoci v roce 1968 se svojí budoucí ženou Libuší

Dětství editovat

Josef Reischig se narodil v Nymburce 6. srpna 1945. Vyrůstal ve velké rodině, byl druhým nejstarším z pěti dětí. Otec Josef byl stavební inženýr a projektoval zejména mosty. Matka Ludmila se starala o děti a jako přivýdělek prodávala vypěstované květiny. Od mládí se věnoval sportu. Díky početné rodině a křesťansky založeným rodičům se naučil skromnosti, pokoře a dobrosrdečnému vztahu k lidem.[8] Tyto jeho vlastnosti a sportovní duch vedl k jeho oblibě mezi studenty a kolegy z akademických kruhů.[9]

Školní věk editovat

V roce 1951 se tehdy pětičlenná rodina Reischigova přestěhovala do Strašnic v Praze. Zde chodil Pepík, jak jej doma a v budoucnu i jeho přátelé nazývali, do základní školy i na gymnázium. V roce 1963 složil maturitní zkoušky. Na vysokou školu jej však nejprve nepřijali z důvodu, že nemá "dělnický původ" – rodiče byli praktikující křesťané. Poté, co si odpracoval rok v továrně, byl přijat na Univerzitu Karlovu v Praze. Studoval dva obory zároveň – sport na Fakultu tělesné výchovy a sportu a biologii na Přírodovědecké fakultě. Byl všestranným sportovcem a vynikal zejména v lehké atletice (skok vysoký dnes již nepoužívanou technikou stredl) a hokeji (někteří jeho spoluhráči byli později nominováni do reprezentačního výběru tehdejšího Československa). Během studia nasnímal makrosnímky hmyzu, které byly vydány jako série diapozitivů a byly používány jako učební pomůcka na školách.[10]

Mládí editovat

Po promocích v roce 1969 pokračoval v postgraduálním studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oborech Vybrané metody výzkumu živočišných buněk a tkání (zakončil v roce 1971) a Genetika (zakončil v roce 1972 a získal titul RNDr.) a pracoval jako asistent na katedře systematické biologie. 19690516a16. května 1969 se oženil s Libuší Zíkovou a přestěhoval se do Plzně. Zde pokračoval ve své vědecké a pedagogické práci jako asistent na Ústavu biologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Mezi prvními úkoly mladého vědce byla spolupráce při instalaci metody přímé vizualizace virových nukleových kyselin elektronovým mikroskopem.

19720304a4. března 1972 se Josefu Reischigovi a jeho ženě Libuši narodil syn Tomáš a o dva roky později 19740403a3. dubna 1974 syn Petr. Od roku 1982 přednášel obecnou biologii a genetiku. Pro výuku připravoval vlastní učební pomůcky – mikropreparáty, videopořady, počítačové programy simulující genetické procesy, které na základě jeho zadání programoval jeho syn Petr nebo studenti.

Zralý věk editovat

V roce 1990 se stal vedoucím Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni a v roce 1991 získal titul docent. Po Sametové revoluci byl (kromě jednoho funkčního období) opakovaně volen jako zástupce Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni do Akademického senátu Univerzity Karlovy. Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., dr. h. c. mult., o něm u příležitosti 20. výročí přijetí statutu svobodné Univerzity Karlovy řekl: "... patřil především v rozhodujících momentech k opravdu vlivným senátorům a je nedostižným rekordmanem v počtu absolvovaných zasedání".[11] Od roku 2004 byl členem Vědecké rady Univerzity Karlovy.

Josef Reischig přispěl k popularizaci vědy veřejnými přednáškami pořádanými ve spolupráci s Českou křesťanskou akademií.[12] Širší veřejnost ho znala z více než dvou desítek výstav jeho fotografií z mikrosvěta buněk viditelného jen pod mikroskopem.[1]

Josef Reischig zemřel po delší nemoci 10. srpna 2008 v Plzni. Poslední rozloučení se uskutečnilo v kostele sv. Martina a Prokopa v Plzni-Lobzích.[13] MUDr. Petr Kufner o něm řekl: "Život Josefa Reischiga byl vnitřním obohacením pro všechny, kdo ho znali".[8] Na jeho počest jsou na Lékařské fakultě v Plzni pořádány semináře z oblasti mikroskopie a ve sportovním výcvikovém středisku Univerzity Karlovy v Poříčí je pořádán turnaj studentů v softbalu, obojí pod názvem Memoriál Josefa Reischiga.[12]

Dílo editovat

Josef Reischig publikoval desítky vědeckých prací, zabýval tvorbou učebních textů a počítačových programů v oboru genetika. Ve své vědecké práci vyšel z metodiky elektronové a konfokální mikroskopie. Během opakovaných pobytů na Unité de Recherches sur les Rétrovirus et Maladies Associées v Marseille v srpnu 1993 a v srpnu 1995 se zabýval studiem viru HIV. Od roku 1990 se rovněž věnoval uplatnění molekulárních metod v lékařské genetice a oblasti genetiky nádorů a obecným problémům výuky molekulární biologie. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy zodpovídal za provoz Referenční laboratoře optické mikroskopie a zabýval se aplikací moderních mikroskopických technik v biomedicínském výzkumu. Byl hlavním garantem každoročního mezinárodního semináře zabývajícího se pravidelně tematikou moderních mikroskopických technik a analýzy obrazu v biomedicínském výzkumu.[8]

Vyučované předměty editovat

Členství v odborných společnostech a vědeckých radách editovat

Výukové pořady a multimedia editovat

  • 1992 Výukový videopořad Přehled bezobratlých živočichů (Na I. ročníku festivalu edukativní tvorby Edukacio H získal Cenu za nejlepší doplňkový didaktický materiál)
  • 1993 Výukový videopořad Komáři (Na II. ročníku festivalu edukativní tvorby Edukacio H (1993) získal Cenu TV stanice NOVA a Cenu časopisu T magazín)
  • 1995 Výukový videopořad Prvoci – bičíkovci (Na mezinárodním filmovém festivalu ACADEMIA FILM OLOMOUC '95 získal jednu z hlavních cen festivalu – cenu J. A. Komenského)[14]
  • 2001 Encyklopedie Videoatlas bezobratlých živočichů[15]
  • 2004 Videoklipy pro všeobecnou encyklopedii UNIVERSUM
  • 2004 CD-ROM Mikroskopické fotografie[14]

Výstavy editovat

Série výstav Pohled do mikrosvěta – Skrytá krása stvoření[16] [17]
Vybrané obrázky jsou zde a mnoho mikrofotografií zde.

  •  
    Sněhová vločka
  •  
    Krystaly adrenalinu
  •  
    Krystaly vitamínu C
  •  
    Klíště obecné: larva a část vajíčka
  •  
    Candida albicans
  •  
    Včela medonosná: křídlo
  •  
    Meióza: Pylové mateřské buňky lilie, M I,A I,T I
  • 1995 Plzeň, Šafránkův pavilon
  • 1995 Plzeň, Církevní gymnázium
  • 1996 Plzeň, Biskupství plzeňské
  • 1996 Praha, Palác kultury, Kongresové centrum
  • 1996 Karlovy Vary, Kaple sv. Ondřeje
  • 1997 Nymburk, Galerie Papyrus
  • 1997 Vodňany, Městská galerie
  • 1997 České Budějovice, Jihočeská Univerzita
  • 1997 Olomouc, Univerzita Palackého
  • 1997 Praha, Univerzita Karlova, Křížová chodba Karolina (při příležitosti oslavy výročí 650 let založení University Karlovy)
  • 1998 Plzeň, Klášter dominikánů
  • 1998 Tachov, Okresní vlastivědné muzeum
  • 1999 Stříbro, Městské muzeum
  • 1999 Praha, Národní muzeum
  • 2000 Praha, Galerie knihkupectví Academia
  • 2001 Horní Bříza, Základní škola
  • 2002 Plzeň, Šafránkův pavilon
  • 2003 Nové Město na Moravě, Horácká galerie
  • 2003 Třebíč, Západomoravské muzeum
  • 2004 Jihlava, Muzeum Vysočiny
  • 2005 Praha, Univerzita Karlova
  • 2006 Praha, sídlo firmy Olympus

Bibliografie fotografických prací editovat

Fotografie Josefa Reischiga byly publikovány v:[16]

  • Vesmír 1995: s. 219, 220, 241, 242, 279-282, 481, 501, 502, 639-642;
  • Vesmír 1996: s. 1, 2;
  • Vesmír 1997: s. 61, 62, 79-82, 101, 121, 122, 182, 242, 259, 260, 262, 301, 319-322, 362, 422, 482, 541, 602, 622;
  • Vesmír 1998: s. 482, 581, 582;
  • Vesmír 1999: s. 2, 142, 181, 182, 219-221, 459, 462, 494;
  • Vesmír 2000: s. 121, 139–142.
  • Chemický průmysl 1996/9;
  • Blesk 12. 12. 1997;
  • Hospodářské noviny na víkend 14. 3. 1997;
  • Chemický průmysl 1997/2, 4-6, 8, 11, 12;
  • Magazín Koktejl 1997/10, 11;
  • Magazín MF Dnes 24. 4. 1997;
  • Magazín LN 7. 11. 1997;
  • Longevity 1997/8-11;
  • T-magazín 1997/3, 12;
  • Ty & Já 1997/11;
  • Chemický průmysl 1998/2,5;
  • Krmivářství 1998/6;
  • Časopis lékařů českých 1999/412;
  • Esprit 21, 1999/4;
  • The Heart of Europe 1999/3;
  • Živa 1999/4;
  • Časopis lékařů českých 2000/1, 2;
  • OLYMPUS C&S, s. r. o., kalendář 2000

(seznam pouze do roku 2000)

Vybrané odborné články a publikace editovat

  • REISCHIG, J., HIRSCH, I., VONKA, V.: Structure of Herpes Simplex Virus DNA: Topography of the Molekule. II. Partial Denaturation Map. Virology, 65, l975, s. 506–513.
  • REISCHIG, J., BARTSCH, D., POLACK, A., VONKA, V., HIRSCH, I.: Electron Microscopy of Binding of Epstein-Barr Virus /EBV/ Nuclear Antigen /EBNA-l/ to EBV DNA. Virology, l60, l987, s. 498–501.
  • CHENINE, A. L., MATOUŠKOVÁ, E., SANCHEZ, G., REISCHIG, J., PAVLÍKOVÁ, L., LeCONTEL, C., CHERMANN, J. C., HIRSCH, I.: Primary intestinal epithelial cells can be infected with laboratory-adapted strain HIV type 1 NDK but not with clinical primary isolates. AIDS Res.Hum.Retroviruses, 14(14), 1998, s. 1235–1238.
  • REISCHIG, J., LUDVÍKOVÁ, M., KORABEČNÁ, M., DRUCKMÜLLER, M.: Digital image processing system (DIPS 5.0) and the assessment of breast cancer. In: Abstracts. Congress of Molecular Medicine. Berlin, May 3–5, J. Mol. Med. 1997, s. 246.
  • REISCHIG, J., JANISCH, R., KIEWEGOVÁ, A., KUFNER, P., ŠTENGLOVÁ, V., VOŽEH, F., KOČOVÁ, J.: Konfokální mikroskopie a 3D analýza obrazu v biologii. In. Sborník přednášek Mikroskopie 2000. Česká spol. pro věd. kinematografii, Praha, 2000, s. 17–24.
  • REISCHIG, J.: Možnosti 3D analýzy obrazu v mikroskopii. Zpravodaj Čs. biol. spol., 2000, 2, s. 10–11.
  • REISCHIG, J.: Obecná genetika. Praktická cvičení. Učební text. 3. přepracované vyd. Dotisk. Vydavatelství Karolinum, Praha 2000, 145 s.
  • REISCHIG, J., KORABEČNÁ, M., KUFNER, P., HATINA, J.: Obecná biologie. Praktická cvičení. Učební text. Dotisk. Vydavatelství Karolinum, Praha 2000, 75 s.
  • REISCHIG, J., BUCHAR, J., CAIS, J., FAJFRLÍK, K., NĚMEC, F., HAUSNER, M., HŮRKA, K., CHALUPSKÝ, J., KIEWEGOVÁ, A., KUČERA, T., KŮRKA, A., MERGL, M., PFLEGER, V., SMRŽ, J., STOKLASA, J., ŠTYS, P., VANIŠ, V., VOHRADSKÁ, P.: Videoatlas bezobratlých živočichů. Multimediální encyklopedie na CD-ROM. MANTIS, Plzeň 2001
  • HATINA, J., JANSA, P., REISCHIG, J.: Transcription factor NF-IL6 (C/EBPbeta) activates the expression of the mouse MHC class I H2-Kb gene in response to TNF-alpha via the intragenic downstream regulatory element. In: Journal of Interferon and Cytokine Research, 2002, 22(7), s. 741–749
  • REISCHIG, J., KUČEROVÁ, A., KUFNER, P., VOHRADSKÁ, P.: Konfokální mikroskopie v biologickém výzkumu. In. Sborník přednášek a abstraktů Digitální mikroskopie a analýza obrazu. VŠCHT, Praha 24. – 25. 1. 2002, s. 1
  • REISCHIG, J., NOHÝNKOVÁ, E., DYKOVÁ, I., KUFNER, P., KUČEROVÁ, A., KORABEČNÁ, M.: Dekonvoluční analýza. In. Sborník přednášek a abstraktů Digitální mikroskopie a analýza obrazu. VŠCHT, Praha 24. – 25. 1. 2002, s. 2
  • REISCHIG, J., KORABEČNÁ, M.: General biology laboratory manual. Volume 1. Učební text. First edition. Edited Medical Faculty of Charles University in Pilsen, 2002, 42 s.
  • REISCHIG, J.: Digitální mikrosvět. In: Digitální zobrazování v biologii a medicíně 2002. Entomologický ústav AV ČR, 13. květen 2002, České Budějovice, s. 19–23.
  • HATINA, J., REISCHIG, J.: Jun oncoproteins do not function as primary transcription factors for the mouse major histocompatibility complex class I H-2 genes in fibroblasts. In: European Journal of Immunogenetics, 2003, 30(3), s. 253–257
  • REISCHIG, J.: Utajené pohledy do nitra mikroskopických organismů. In: Vesmír, 2005, 84(8), s. 462–464
  • REISCHIG, J., KUFNER, P., HÁJKOVÁ, L.: Vizualizace a studium živých buněk. In. Sborník přednášek a abstraktů. Mikroskopie 2005, Nové Město na Moravě, 24.–25. února 2005, s. 19
  • Slavíková, Jana, Chottová-Dvořáková, Magdaléna, Reischig, Josef, Palkovits, Miklos, Ondrias, Karol, Tarabová, Bohuslava, Lacinová, Ľubica, Květnanský, Richard, Marks, Andrew, and Křižanová, Olga: IP3 type 1 receptors in the heart: Their predominance in atrial walls with ganglion cells. In: Life Sciences, 2006, 78(14), s. 1598–1602. IF 2.158.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Zemřel Josef Reischig, autor snímků z mikrosvěta buněk. MF DNES. Plzeň: 2008-08-130101a 2008-08-13. Dostupné online [cit. 2011-11-070101a 2011-11-07]. 
  2. ↑ Seminář - Novinky v mikroskopii živých buněk [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Seminář - Fluorescenční cytometrie buněk [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Slavnostní vědecká konference u příležitosti 60. výročí LF v Plzni [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Seminář - Možnosti 3D analýzy obrazu v mikroskopii [online]. Akademie Věd ČR [cit. 2011-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-24. 
  6. ↑ Nové fluorescenční metody při sledování dějů v živých buňkách. Vesmír. 2004. Dostupné online.  Archivovaná kopie. www.vscht.cz [online]. [cit. 2011-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-01-24. 
  7. ↑ i-Forum únor 2005 [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Josef Reischig [online]. Petr Kufner [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ Chat s osobností [online]. Česká televize [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ MICHALEC, Libor. Rozhovory z přelomu tisíciletí. [s.l.]: Hněvín, 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-15. ISBN 80-86654-11-7.  Archivovaná kopie. michalcovic.wz.cz [online]. [cit. 2011-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. ↑ i-Forum leden 2011 [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b KOČOVÁ, Jitka. Josef Reischig: Objevovatel skryté krásy stvoření. Universum. Česká křesťanská akademie, 2010. Dostupné online. 
  13. ↑ i-Forum srpen 2008 [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Výukové pomůcky [online]. MANTIS [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ MICHALEC, Libor. Odhalená krása stvoření. O krásách a záhadách mikrosvěta s Josefem Reischigem. Koktejl. 2001. Dostupné online. 
  16. ↑ a b VANĚK, Stanislav. Vidět za roh. Vesmír. 2000. Dostupné online. 
  17. ↑ Pohled do mikrosvěta. Skrytá krása stvoření [online]. Západočeská Univerzita [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Reischig&oldid=22281721“