Front de gauche (FG, česky Levicová fronta), celým názvem Front de gauche pour changer d'Europe (Levicová fronta pro změnu Evropy), byla volební koalice Francouzské komunistické strany (PCF) a Levicové strany (PG) původně pro volby do Evropského parlamentu 2009. Cílem koalice bylo sdružit francouzskou radikální levici v odporu vůči ekonomickému liberalismu Evropské unie a ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Levicová fronta
Datum založení2009
Datum rozpuštění2018
IdeologieDemokratický socialismus
antikapitalismus
Republikanismus
Evropská stranaStrana evropské levice
Politická skupina EPžádná
Barvyčervená, zelená
Oficiální webfrontdegauche.fr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volby do Evropského parlamentu 2009

editovat
 
Znázornění zisku hlasů podle územních celků

Do volební koalice se odmítla zapojit Nová antikapitalistická strana, vzniklá po dobrovolném rozpuštění trockistické Revoluční komunistické ligy (LCR). Menšinová frakce vzešlá z někdejší LCR, vystupující pod názvem Jednotná levice, se do koalice přesto zapojila. Dále byla vedena neúspěšná jednání se stranou Dělnický boj, která se nakonec rozhodla kandidovat samostatně a s hnutím Alternatifs. Do fronty se zapojily pouze jednotlivé osobnosti z Republikánského a občanského hnutí, které participaci v koalici podmiňovalo účastí Socialistické strany. Zastoupení na kandidátce má také Konvence pro pokrokovou alternativu.

Následující tabulka znázorňuje počet získaných hlasů podle volebních obvodů (přehled zahrnuje i zisk Aliance zámořských stran).

Obvod
První kandidát
Strana
Hlasy
v %
Mandátů
Severozápad
Jacky Hénin
PCF
169 786
6,48
1
Západ
Jacques Généreux
PG
114 909
4,58
0
Východ
Hélène Franco
PG
84 515
3,89
0
Jihozápad
Jean-Luc Mélenchon
PG
213 926
8,15
1
Jihovýchod
Marie-Christine Vergiat
-
173 491
5,90
1
Massif central-Centre
Marie-France Beaufils
PCF
108 311
8,07
0
Île-de-France
Patrick Le Hyaric
PCF
176 817
6,32
1
Outre-mer
Élie Hoarau
PCR
73 117
21,01
1
Francouzská republika
'
'
1 114 872
6,47
5

Regionální volby 2010

editovat
 
Znázornění složení regionálních koalic Levicové fronty

Pro regionální volby 2010 se kandidátky Levicové fronty lišila podle regionů. Kromě PCF a PG, které ve většině regionů tvořily páteř FG, se do fronty regionálně zapojilo hnutí Les Alternatifs, Federace pro sociální a ekologickou alternativu, Komunistická strana dělníků Francie a další.

V některých regionech (např. v Burgundsku) se komunisté oficiálně spojili do koalice se Socialistickou stranou, byť menšinové ("disidentské") frakce nadále participovaly na kandidátce Levicové fronty. Nová antikapitalistická strana, která postupovala ve většině regionů samostatně, se s FG spojila pouze ve třech regionech, právě ve kterých se komunisté spojili se socialisty.

1. kolo

editovat
Region
První kandidát
Hlasy
v %
Postup do 2. kola
Alsasko
Jean-Yves Causer
9 712
1,87
ne
Akvitánie
Gérard Boulanger
64 370
5,95
ano
Auvergne
André Chassaigne
68 146
14,26
ano
Burgundsko
Sylvie Faye-Pastor
22 290
4,32
ne
Bretaň
Gérard Perron
38 556
3,51
ne
Centre-Val de Loire
Marie-France Beaufils
59 034
7,35
ano
Champagne-Ardenne
Anthony Smith
18 448
4,87
ne
Korsika
Dominique Bucchini
13 107
10,02
ano
Franche-Comté
Evelyne Ternant
16 172
4,05
ne
Île-de-France
Pierre Laurent
189 193
6,55
ano
Languedoc-Roussillon
René Revol
76 418
8,60
ne
Limousin
Christian Audouin
36 634
13,13
ano
Celkem
-
1 137 250
5,84
-

2. kolo

editovat
Region
Fúze
Hlasy pro koalici
v %
Mandáty
Hlasy pro samostatnou kandidátku
v %
Mandáty
Akvitánie
Ano (se socialisty a zelenými)
643 763
56,33
58
-
-
-
Auvergne
Ano (se socialisty a zelenými)
305 828
59,68
33
-
-
-
Limousin
Ne
-
-
-
56 092
19,10
6
Centre-Val de Loire
Ano (se socialisty a zelenými)
443 323
50,00
49
-
-
-
Korsika
Ano (s různými levicovými subjekty)
52 663
36,62
24
-
-
-
Celkem
(socialisté, zelení, FG & další levicové subjekty)
9 834 486
46,40
1 006
56 092
0,26
6

Prezidentské volby 2012

editovat
 
Předvolební shromáždění v Toulouse

Kandidátem Levicové fronty na úřad prezidenta se stal Jean-Luc Mélenchon, vedoucí činitel Levicové strany a bývalý člen Socialistické strany. Ještě na začátku roku 2012 se pro něj v průzkumech veřejného mínění vyslovalo zhruba 6% voličů, v dubnu se jeho preference zvýšily až na 16 % dotázaných. Jeho volební kampaň byla provázena radikální rétorikou vůči politické elitě i systému V. republiky. Předvolební mítinky se dočkaly masové návštěvnosti: "pochodu za VI. republiku" se na Place de la Bastille v Paříži účastnilo až 120 000 lidí, desítky tisíc se jich sešly také v Lille, Toulouse a Marseille. Dopisem mu vyjádřil podporu ekvádorský prezident Rafael Correa.

V samotné prvním kole voleb však skončil Mélenchon až na čtvrtém místě, přičemž ho předběhla Marine Le Pen, kandidátka radikálně pravicové Národní fronty. Získal 3 985 298 hlasů, tj. 11,11 %. Před druhým kolem vyzval k volbě socialisty Hollanda.

Volby do Národního shromáždění 2012

editovat

Volby do Národního shromáždění nenaplnily očekávání nabytá po prezidentských volbách. V prvním kole získali kandidáti Levicové fronty celkem 1 792 923 hlasů, tedy jen 6,91 % (oproti 13,60 % hlasů pro Národní frontu). Zklamáním byla zejména přímá porážka vůdčího představitele Mélenchona radikálně pravicovou kandidátkou Marine Le Penovou v Pas-de-Calais. Kandidát FG obdržel 21,46 % hlasů a nepostoupil kvůli nízké voličské účasti do druhého kola (Le Penová se kvalifikovala z prvního místa s 42,26 % hlasů).

Do druhého kola postoupilo celkem 19 kandidátů FG. V patnácti případech se jejich soupeřem stal jiný levicový kandidát, ve třech kandidát pravice a v jednom kandidát Národní fronty. V součtu obdrželi 249 525 hlasů (tj. 1,08 %) a uspěli v deseti soubojích. V porovnání s volbami v roce 2007 tak radikální levice v součtu oslabila, prezidentská většina okolo Socialsitické strany není závislá na jejích hlasech, jak se o tom před volbami uvažovalo.

Zástupci Levicové fronty se nestali součástí vlády Jean-Marca Ayraulta.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat