Filip Čermák (Tuchoměřický)

český kněz a spisovatel

Filip Čermák, křtěný Filip Štěpán (7. května 1798 Tuchoměřice[1]24. června 1877 Liběchov[2]), by český katolický kněz, vlastenec, národní buditel a publicista.

Důstojný pán
Filip Čermák
důstojný pán Filip Čermák
důstojný pán Filip Čermák
Církevřímskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení1925
Osobní údaje
Datum narození7. května 1798
Místo narozeníTuchoměřice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Křest7. května 1798
Datum úmrtí24. června 1877 (ve věku 79 let)
Místo úmrtíLiběchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníhřbitově v Liběchově
Vyznánířímskokatolické
RodičeVáclav Čermák a Anna rozená Ortmanowa
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Filip Čermák se narodil v Tuchoměřicích do rodiny mlynáře Václava Čermáka a jeho ženy Anny rozené Ortmanové.[1] Základní vzdělání získal patrně na tuchoměřické škole. V mládí se seznámil s J. Jungmannem a V. K. Klicperou a po jejich vyprávění o těžkém životě na studiích se rozhodl státi se knězem.

V roce 1821 začal studovat teologii, v roce 1825 byl vysvěcen a následně působil jako kaplan v Medonosích a od roku 1840 jako kněz v Liběchově. Zde úzce spolupracoval s majitelem liběchovského panství A. Veithem, kterého mj. upozornil na mladého nadaného řezbáře Václava Levého.

V roce 1862 založil společně z Fr. Palackým spolek Svatobor, který mj. existuje i dnes. V roce 1864 zakoupil za 10 000 zlatých dlužní úpisy města Prahy a tyto odevzdal F. Palackému a F. L. Riegrovi a požádal je aby výnosy z nich posloužily prostřednictvím spolku Svatobor, ve prospěch původnímu české dílu z oblasti krásné i vědecké literatury. Rovněž se finančně podílel na vybudování Jungmannova pomníku v Praze.[3]

Důstojný pán Filip Čermák zemřel v roce 1877 v Liběchově.[2]

Filip Čermák pracoval bezmála 37 let jako vychovatel u majitele zámku A. Veitha v Liběchově, kde udržoval národní vědomí a podporoval rozvoj českého jazyka. Zde jej rovněž navštěvovalo mnoho tehdejších spisovatelů a malířů. Stal se též mecenášem pro „účely literární“ odkázal nemalé finanční prostředky.

Dílo editovat

  • Vzpomínková báseň na Antonína Veitha
  • Stať "O pěstování vína v Čechách"

Odkazy editovat

Reference editovat

Literatura editovat

Externí odkazy editovat