Wikipedie

McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle

americký bojový stíhací letoun
(přesměrováno z F-15K)

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F-15E Strike Eagle je americký víceúčelový stíhací letoun určený k provádění bojů proti vzdušným i pozemním cílům za každého počasí vyvinutý z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle.[3] F-15E byla navržena v 80. letech k průnikům vysokou rychlostí na velké vzdálenosti bez nutnosti záviset na doprovodu nebo letounech pro elektronický boj. F-15E amerického letectva (USAF) jsou od ostatních amerických variant F-15 rozpoznatelné tmavší kamufláží a přídavnými konformními nádržemi přilehlými k sacímu ústrojí pohonných jednotek.

F-15E Strike Eagle
Určenívíceúčelový bojový letoun/stíhací bombardér
VýrobceMcDonnell Douglas
Boeing Defense, Space & Security
První let11. prosince 1986[1]
Zařazenoduben 1988
CharakterVe službě
UživatelLetectvo Spojených států
Izraelské vojenské letectvo
Katarské letectvo
Saúdské královské letectvo
Letectvo Korejské republiky
Výroba1985–dosud
Vyrobeno kusů540[p 1][2]
Vyvinuto z typuMcDonnell Douglas F-15 Eagle
VariantyBoeing F-15SE Silent Eagle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

F-15E se dočkaly nasazení během operací v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a jinde. Během těchto operací prováděly mise hluboko v nepřátelském území proti cílům vysoké hodnoty, letecké hlídkování a přímou leteckou podporu koaličním jednotkám. Také byly vyvezeny do několika zemí.

Vznik a vývoj editovat

Podrobnější informace naleznete v článku McDonnell Douglas F-15 Eagle.

Projekt Strike Eagle byl zahájen společností McDonnell Douglas v 80. letech 20. století, s cílem vyvinout letoun schopný útoků na pozemní cíle na velké vzdálenosti a za každého počasí, při zachování plné schopnosti vedení vzdušného boje. Typ měl ve výzbroji nahradit útočné letouny General Dynamics F-111 Aardvark, stíhací bombardéry McDonnell F-4 Phantom II a doplnit McDonnell Douglas F-15 Eagle, které byly původně zamýšleny výhradně jako stíhačky pro vybojování vzdušné nadvlády. První demonstrátor koncepce byl upraven z druhého exempláře F-15B (sér. číslo 71-291) v srpnu 1981.[1] Změny zahrnovaly především zvýšení rozlišovací schopnosti palubního radaru AN/APG-70 v režimu sledování země, a možnost nesení podvěsných kontejnerů se senzory FLIR a kontejnerů systému LANTIRN. Zadní kokpit, určený jako stanoviště operátora protizemní výzbroje, si zachoval plně funkční řídící prvky, a byl doplněn o nové multifunkční displeje a zaměřovací prvky kontroly řízené protizemní výzbroje. Došlo také k instalaci systému pro automatické kopírování terénu od společnosti Lear Siegler Aeronautics, modifikaci systému inerciální navigace Honeywell a systému REB AN/ALQ-135B. Během vývoje došlo také k zesílení konstrukce podvozku, s koly o větším průměru. Překonstruována byla i zadní část trupu, umožňující alternativní instalaci motorů Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo General Electric F110-GE-100[p 2] či jejich plánovaných výkonnějších variant. Vzletová hmotnost stoupla o 7 000 liber (3 175 kg) oproti provedením F-15C/D. Změny se dotkly cca 60 % draku, a instalace nové avioniky do něj si vyžádala redukci množství neseného paliva[p 3] a munice pro palubní kanón M61 Vulcan.

Projekt byl USAF od roku 1983 v rámci programu Enhanced Tactical Fighter porovnáván s prototypem General Dynamics F-16XL, odvozeným z F-16 Fighting Falcon, nad kterým v soutěži o udělení zakázky oficiálně zvítězil 24. února 1984.[4] První předsériový stroj (č. 86-0183) vzlétl 11. prosince 1986.[1]

Služba editovat

Válka v Zálivu editovat

 
Zaparkované F-15E během operace Pouštní štít.

Hned po spuštění operace Pouštní bouře byly americké letouny F-15E přesunuty z Ománu na saúdskoarabskou základnu Prince Sultan. A právě odtud 17. ledna 1991 zaútočily na několik odpalovacích zařízení balistických raket Scud, které se nacházely v západním Iráku. Během jedné noci vzlétlo celkem 24 stíhacích letounů Strike Eagle a zaútočily na Scudy na pěti různých místech.

Téměř všechny stroje byly vyzbrojené dvěma raketami vzduch-vzduch AIM-9M a 12 kazetovými pumami Mk20 Rockeye. Výjimkou bylo několik letadel, které zaútočily na Scudy na letišti H2 a nesly po 12 pumách Mk82. Obvykle byly F-15E v Iráku vyzbrojeny až čtyřmi střelami AIM-9, ale během této mise by v dané konfiguraci překročily maximální limit vzletové hmotnosti. Při hmotnosti 36 700 kg byli piloti limitováni manévry s maximálním přetížením 3 g. Toto omezení platilo dokud nesnížili hmotnost stroje buď odhozením pum nebo spálením určitého množství paliva.

Bombardování statických odpalovacích zařízení bylo pro piloty F-15E poměrně jednoduché. Palubní radiolokátor stíhaček AN/APG-70 dokázal vytvořit tak podrobné mapy cílových lokalit, že na nich bylo vidět i tenké linie pletivového oplocení.

Většina posádek se dostala do cílových oblastí nízkým letem rychlostí 1000 km/h. První stroje shodily své pumy na cíle o 03:05 místního času z výšky asi 91 m.[5] Následující den se konal útok na ropnou stanici blízko Basry, která byla silně chráněna systémy protivzdušné obrany S-125, 2K12 Kub, 9K33 Osa a Roland. Během tohoto náletu přišlo americké letectvo o jednu stíhací F-15E, která se zřítila zřejmě v důsledku palby irácké PVO.[6]

Varianty editovat

 
Izraelská F-15I Ra'am
 
Singapurská F-15SG
F-15E Strike Eagle
Základní varianta vyráběná pro potřeby United States Air Force.
F-15I/IA Ra'am
Modernizovaná verze pro Izraelské vojenské letectvo. (Ra'am, hebrejsky רעם‎, znamená hrom.) Izrael disponuje celkem 25 kusy, z nichž většina je zařazena do výzbroje 69. peruti, a jeden je ve stavu zkušební jednotky Manat.[7]
F-15K Slam Eagle
Modernizovaná verze pro Letectvo Korejské republiky.
F-15QA Ababil
Modernizovaná exportní varianta pro Katarské letectvo.
F-15S/SA
Exportní varianty pro Saúdské královské letectvo.
F-15SG
Modernizovaná exportní varianta pro Singapurské letectvo.
F-15X/EX
V červenci 2018 bylo oznámeno, že americké letectvo a Boeing diskutují o navrhované F-15X - jednomístné variantě letounu F-15E založené na verzi F-15QA, která u amerického letectva nahradí F-15C/D. Mezi vylepšení patří závěsník na zbraně AMBER, který dokáže nést až 22 raket vzduch-vzduch, infračervené vyhledávání a sledování, pokročilé vybavení pro avioniku a elektroniku, radar AESA a revidovaný drak s životností až 20 000 hodin.[8][9] V prosinci 2018 bylo oznámeno, že americké ministerstvo obrany plánuje ve svém rozpočtu na rok 2020 zažádat o 1,2 miliardy dolarů za 12 kusů F-15X.[10] V rozpočtu zveřejněném 12. března 2019 ministerstvo obrany požádalo o 1,1 miliardy dolarů k nákupu osmi letounů F-15EX z celkového plánovaného nákupu 144 kusů F-15EX.[11][12] 28. ledna 2020 zahájilo letectvo proces nákupu prvních dvou strojů F-15EX s tím, že zbývajících šest bude objednáno později.[13][14]

Uživatelé editovat

 
Uživatelé
     F-15 Eagle
     F-15E Strike Eagle
     Obou verzí
Izrael  Izrael
Jižní Korea  Jižní Korea
Katar  Katar
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie
Singapur  Singapur
Spojené státy americké  Spojené státy americké

Potenciální uživatelé editovat

Indonésie  Indonésie
  • Indonéské letectvo - Spojené státy v únoru 2022 schválily možný prodej až 36 stíhaček F-15ID (exportní verze F-15EX) do Indonésie, přičemž na přání tamější vlády by obchod mohl být ujednán v rámci programu FMS (Foreign Military Sales).[17][18] V srpnu 2023 Indonésie závazně objednala 24 letounů F-15EX s příslušenstvím.[19]

Specifikace (F-15E) editovat

Zdroj: USAF fact sheet,[20] Davies[21] & Boeing [22]

Technické údaje editovat

  • Posádka: 2 (pilot a operátor zbraňových systémů)
  • Délka: 19,43 m
  • Rozpětí: 13,05 m
  • Výška: 5,63 m
  • Nosná plocha: 56,5 m²
  • Profil křídla: NACA 64A006.6 (u kořene), NACA 64A203 (na koncích)
  • Hmotnost prázdného letounu: 14 300 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 36 700 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo −229 s přídavným spalováním

Výkony editovat

  • Maximální rychlost: Mach 2,5+ M (1 875 mph, 3 017 km/h)
  • Bojový rádius: 1 270 km
  • Přeletový dolet: 3 900 km s přídavnou nádrží a třemi podvěsnými přídavným nádržemi
  • Dostup: 18 200 m
  • Stoupavost: 254+ m/s
  • Tah/Hmotnost: 0,93

Výzbroj editovat

 
F-15E během údržby s odkrytým kanonem M61 Vulcan
 
F-15E při vypuštění GBU-28 "Bunker Buster" během testu
 
F-15E ze spodu

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Počet pro F-15E= 237 F-15I= 25, F-15S= 72, F-15K= 61, F-15QA= 36, F-15SG= 24 a F-15SA= 84; Celkem= 540.
  2. ↑ Většina vyrobených F-15E, včetně všech užívaných USAF, je vybavena motory P&W F100-PW-220 či novějšími F100-PW-229, ale část letounů exportovaných do Saúdské Arábie a Jižní Koreje je vybavena motory GE F-110-GE-129, které pohání i singapurské stroje.
  3. ↑ To bylo kompenzováno zavedením přídavných nádrží přiléhajících ke vstupním ústrojím motorů.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c JENKINS, Dennis R. McDonnell Douglas F-15A/B/C/D/E Eagle/Strike Eagle. Arlington, Texas: Aerofax, 1990. Kapitola Eagle/Strike Eagle Story, s. 9–10. (anglicky) 
  2. ↑ Davies 2002, p. 90.
  3. ↑ Boeing: F-15E Strike Eagle [online]. The Boeing Company [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ (anglicky) F-15 Chronology
  5. ↑ The F-15E in ‘Desert Storm’ – 1 – Daylight Strikes
  6. ↑ The F-15E in ‘Desert Storm’ – 2 – Hunt
  7. ↑ ALONI, Shlomo. Israeli F-15 Eagle Units in Combat. Oxford: Osprey Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 1-84603-047-1. S. 92. (anglicky) 
  8. ↑ Boeing Wants build a new F-15X fighter to the US Air Force [online]. Dostupné online. 
  9. ↑ Tyler Rogoway. Exclusive: Unmasking The F-15X, Boeing's F-15C/D Eagle Replacement Fighter [online]. The Drive, 25 July 2018 [cit. 2018-07-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pentagon to Request $1.2 Billion for New Boeing F-15 Fighters. about.bgov.com. Bloomberg Government, 21 December 2018. Dostupné online [cit. 24 December 2018]. 
  11. ↑ Pentagon budget 2020: DoD eyes buying 144 total F-15EXs over time [online]. Janes 360, 12 March 2019 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ US lawmakers approve eight F-15EX aircraft for US Air Force in FY 2020 [online]. Jane's, 2019-12-19 [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Air Force Moves Forward with F-15EX Fighter Jet Buy. Military.com. 28 January 2020.
  14. ↑ Air Force Starts F-15EX Buying Process. Air Force Magazine. 29 January 2020.
  15. ↑ a b c d "World Military Aircraft Inventory". 2014 Aerospace. Aviation Week and Space Technology, January 2014.
  16. ↑ Seung-woo, Kang. "Lockheed's F-35 feels heat from 2 competitors." Korea Times, 16 June 2013.
  17. ↑ Indonesia – F-15ID Aircraft | Defense Security Cooperation Agency. www.dsca.mil [online]. [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  18. ↑ ARMYWEB.CZ. Spojené státy otevřely Indonésii možnost získat 36 letadel F-15ID Eagle II. www.armyweb.cz [online]. [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  19. ↑ Západní vítr v Pacifiku: 24 víceúčelových stíhaček F-15EX pro Indonésii [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2023-08-31 [cit. 2023-09-24]. Dostupné online. 
  20. ↑ F-15E Strike Eagle fact sheet, US Air Force. Retrieved: 13 May 2017.
  21. ↑ Davies 2002, Appendix 1.
  22. ↑ http://www.boeing.com/defense/f-15-strike-eagle/
  23. ↑ Archivovaná kopie. www.allstar.fiu.edu [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-10. 
  24. ↑ Archivovaná kopie. www.pw.utc.com [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-16. 

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=McDonnell_Douglas_F-15E_Strike_Eagle&oldid=23998813“