Ernst svobodný pán von Leithner (7. června 1852 Levoča1. července 1914 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Svou vojenskou kariéru spojil celoživotně se službou u ženistů, před první světovou válkou patřil k uznávaným odborníkům v budování opevnění, uplatnil se také jako pedagog, diplomat a spisovatel. V c. k. armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1911) a v závěru kariéry byl velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci (1911–1914).

Ernst svobodný pán von Leithner
Velitel 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci
Ve funkci:
1911 – 1914
PředchůdceKarl Schikofsky
NástupceEmil Colerus von Geldern
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1911), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903)

Narození7. června 1852
Levoča
Úmrtí1. července 1914 (ve věku 62 let)
Vídeň
Titulbaron
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Plukovník Ernst von Leithner (1902)

Pocházel z úřednické rodiny, která v roce 1814 získala stav svobodných pánů.[1] Narodil se v Levoči jako jediný syn státního úředníka a uherského ministerského rady Antonína Leithnera (1814–1905).[2] První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Hainburgu, poté absolvoval Technickou vojensku akademii ve Vídni a v roce 1871 jako poručík nastoupil k 2. ženijnímu pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole ve Vídni (K.u.k. Kriegschule) a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a následně byl přidělen na rakousko-uherské vyslanectví v Teheránu, kde působil jako vojenský instruktor (1879–1881). Z Persie mimo jiné absolvoval expedici do Kurdistánu.

Po návratu z Persie vedl stavební práce na opevnění v Mostaru, poté sloužil u posádek v Přemyšlu, Krakově a Innsbrucku. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1883, major 1891, podplukovník 1894). Působil také vojenský pedagog a k tématu opevňování napsal jednu učebnici (Die beständige Befestigung und der Festungskrieg, Vídeň, 1893), vykonal též studijní cesty do Německa a Rumunska. Aktivní byl také jako člen Technického vojenského výboru na ministerstvu války. V roce 1897 byl povýšen na plukovníka a stal se ředitelem opevnění v Krakově, v letech 1899–1902 působil znovu ve Vídni jako sekční šéf u Technického vojenského výboru. Od roku 1902 byl krátce velitelem pěšího pluku č. 61 v Temešváru.[3]

 
Hrob rodiny Ernsta von Leithnera na Centrálním hřbitově ve Vídni

V roce 1903 byl povýšen na generálmajora a převzal velení pěší brigády v Budapešti.[4] V roce 1906 se jako pozorovatel zúčastnil manévrů švýcarské armády. V dubnu 1907 se stal velitelem pěší divize ve Lvově, k datu 1. listopadu téhož roku získal hodnost polního podmaršála a v prosinci byl jmenován generálním inspektorem ženijních vojsk.[5] V letech 1910–1911 byl velitelem 5. pěší divize v Olomouci[6] a nakonec v letech 1911–1914 velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci, respektive zemským velitelem pro Štýrsko, Korutansko, Kraňsko a oblast Přímoří.[7][8] K datu 1. listopadu 1911 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.[9][10]V lednu 1914 byl jmenován jedním z generálních inspektorů armády, ale zemřel již o necelý půlrok později ještě před začátkem první světové války. Spolu s manželkou a synem je pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni (skupina 32B, číslo hrobu 45).[11]

V roce 1900 se v Bad Ischlu oženil s Marií Louisou Philippovou, rozvedenou Kieferovou (1867–1952). Z jejich manželství se narodil syn Otto von Leithner (1902–1983), který se uplatnil jako podnikatel a působil také v diplomacii.[12][13]

Tituly a ocenění

editovat

Od narození užíval titul barona, který jeho předkové získali v roce 1814. Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění. Byl rytířem Leopoldova řádu, nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Díky přesahu svých aktivit do zahraničí získal vyznamenání také v cizině, byl nositelem perského Řádu lva a slunce, bulharského Řádu sv. Alexandra II. třídy a důstojníkem italského Řádu sv. Mořice a Lazara.[14] Jako velitel armádního sboru získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1911).[15] Od roku 1913 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 69 dislokovaného v Pécsi.[16][17]

Reference

editovat
  1. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1882; s. 416 dostupné online
  2. Rodina Antonína Leithnera na webu geni.com dostupné online
  3. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 160, 213 dostupné online
  4. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1904; Vídeň, 1903; s. 119 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 300 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 307 dostupné online
  7. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 138, 176 dostupné online
  8. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. Služební postup Ernsta Leithnera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 103 dostupné online
  10. Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Hrob rodiny Ernsta von Leithnera na Centrálním hřbitově ve Vídni dostupné online
  12. Rodina Ernsta Leithnera na webu geni.com dostupné online
  13. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1909; s. 450 dostupné online
  14. Přehled řádů a vyznamenání Ernsta Leithnera in:Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 311 dostupné online
  15. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online
  16. Pěší pluk č. 69 na webu valka.cz dostupné online
  17. Pěší pluk č. 69 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 516 dostupné online

Externí odkazy

editovat