Ellen Druffel
Ellen Druffel (Ellen Rodriguez Mary Druffel, také uváděna Ellen R.M. Druffel) je americká oceánografka a izotopová geochemička známá svým výzkumem pomocí radiokarbonové metody datování při sledování mořských procesů. Tato chemicko-fyzikální metoda je založena na výpočtu stáří z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14C v původně živých objektech. Radioaktivní izotop uhlíku má poločas přeměny 5730 roků a měřením jeho zastoupení ve zbytcích mrtvých těl lze proto odhadnout jejich stáří.
| Ellen Druffel | |
|---|---|
| Narození | 20. století |
| Alma mater | Loyola Marymount University |
| Pracoviště | Kalifornská univerzita v Irvnie (od 1993) |
| Obory | oceánografie, izotop a chemie |
| Ocenění | James B. Macelwane Medal (1990) Ruth Patrick Award (2004) Roger Revelle Medal (2016) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ellen se při svém výzkumu zaměřuje na dvě oblasti - koloběh uhlíku v mořské organické hmotě a paleoklimatické záznamy korálů:
- Koloběh uhlíku je část biogeochemického cyklu, při kterém dochází k výměně uhlíku mezi biosférou, pedosférou, geosférou, hydrosférou a atmosférou Země.
- Paleoklimatologie je vědní disciplína studující klimatické změny a kolísání klimatu Země. Právě korály, které podle odhadů pokrývají asi 284 300 km² mořského dna, jsou velmi vhodné pro její studium.
Ellene je autorkou nebo spoluautorkou více než 180 publikací z oboru oceánografie a geochemie.[1]
Kariéra editovat
V roce 1975 získala Ellen bakalářský titul v oboru chemie na Loyola Marymount University v Los Angeles v Kalifornii.
V roce 1980 získala doktorát z chemie na katedře chemie na Kalifornské univerzitě v San Diegu,[2] kde byl jejím školitelem americký fyzikální chemik a jaderný fyzik rakouského původu Ph.D. Hans Suess (1909–1993, vnuk rakouského geologa Eduarda Suesse).
Nyní (2020) je Ellen profesorkou na katedře Fred Kavli Endowed Chair v oboru vědy o zemských systémech na Kalifornské univerzitě v Irvine (UCI nebo UC Irvine). Je jednou ze zakládajících členek této katedry.
Výzkum editovat
Ellen se při svém výzkumu zaměřuje na dvě oblasti – koloběh uhlíku v mořské organické hmotě a paleoklimatické záznamy korálů. V obou oblastech provedla se svými kolegy mnoho výzkumných prací. Zde jen několik příkladů těchto prací.
Koloběh uhlíku v mořské organické hmotě editovat
- Vliv mořského sedimentu na fázové dělení a izotopický obsah říčního rozpuštěného organického uhlíku
- Omezení izotopů uhlíku při degradaci (chemický rozklad) a sekvestraci (ukládání uhlíku) organické hmoty v okrajových mořských sedimentech ovlivněných řekou
- Koloběh uhlíku v extrémním prostředí sedimentu Severního ledového oceánu
- Rozpuštěný organický radiokarbon ve východním Tichém oceánu a jižních oceánech
- Rozpuštěný organický radiokarbon v západním Indickém oceánu
Paleoklimatické záznamy korálů editovat
- Paleoklimatologie používá radiokarbonu (14C) jako mocného datovacího nástroje pro určení časové posloupnosti a výpočtu stáří původně živých organismů. Výzkum množství 14C odhalil například míšení oceánů v minulosti.
- Provedený korálový radiokarbon odhalil variabilitu oscilace severního Tichého oceánu.
- Provedený korálový radiokarbon odhalil variabilitu v Jihočínském moři během posledních 500 let.
- Radiokarbonové metody byly použity pro odhalení následků výbuchů testovacích povrchových termonukleárních zbraní na Marshallových ostrovech v roce 1946.
Ocenění editovat
V roce 1990 obdržela medaili Jamese B. Macelwana od Americké geofyzikální unie. V roce 2001 se stala členkou Americké asociace pro pokrok ve vědě. V roce 2004 jí byla udělena cena Ruth Patrickové od Americké limnologické a oceánografické společnosti. Tato cena se uděluje za vynikající výzkum vědce v oblasti aplikace základních principů vodní vědy k identifikaci, analýze a řešení důležitých problémů životního prostředí.[3] Cena jí byla udělena za její trvalý kritický přínos ke složení a stáří rozpuštěného, částicového a sedimentárního uhlíku a za další pochopení procesů, které řídí osud a distribuci oceánského uhlíku, a důležitou roli, kterou oceány hrají v globálním toku uhlíku.[3] V roce 2009 se stala členkou Oceánografické společnosti[4] V roce 2016 jí byla udělena medaile Rogera Revelleho od Americké geofyzikální unie.[5] V roce 2020 byla zvolena do Národní akademie věd.[6]
Vybrané publikace editovat
- DRUFFEL, E.; WILLIAMS, P.; BAUER, J.; ERTEL, J. Cycling of Dissolved and Particulate Organic Matter in the Open Ocean. Journal of Geophysical Research: Oceans. 1992, s. 15639–15659. Dostupné online. DOI 10.1029/92jc01511. S2CID 54492140. Bibcode 1992JGR....9715639D.
- EDWARDS, R. L.; BECK, J. W.; BURR, G. S.; DONAHUE, D. J.; CHAPPELL, J. M. A.; BLOOM, A. L.; DRUFFEL, E. R. M. A Large Drop in Atmospheric 14C/12C and Reduced Melting in the Younger Dryas, Documented with 230Th Ages of Corals. Science. 14 May 1993, s. 962–968. Dostupné online. DOI 10.1126/science.260.5110.962. PMID 17818386. S2CID 30531828. Bibcode 1993Sci...260..962E.
- EGLINTON, T. I.; ALUWIHARE, L. I.; BAUER, J. E. Gas chromatographic isolation of individual compounds from complex matrices for radiocarbon dating. Analytical Chemistry. 1996, s. 904–912. Dostupné online. DOI 10.1021/ac9508513. PMID 21619188. S2CID 29957103.
- INGALLS, A. E.; SHAH, S. R.; HANSMAN, R. L.; ALUWIHARE, L. I.; SANTOS, G. M.; DRUFFEL, E. R. M.; PEARSON, A. Quantifying archaeal community autotrophy in the mesopelagic ocean using natural radiocarbon. Proceedings of the National Academy of Sciences. 25 April 2006, s. 6442–6447. DOI 10.1073/pnas.0510157103. PMID 16614070.
- WILLIAMS, P.; DRUFFEL, E. Radiocarbon in Dissolved Organic-Matter in the Central North Pacific Ocean. Nature. 1987, s. 246–248. Dostupné online. DOI 10.1038/330246a0. S2CID 4329024. Bibcode 1987Natur.330..246W.
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ellen R.M. Druffel na anglické Wikipedii a Dissolved organic carbon na anglické Wikipedii.
- ↑ Ellen R. M. Druffel [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Dr. Ellen Druffel [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Ruth Patrick award [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 May 2017.
- ↑ tos-fellows-meet | The Oceanography Society [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-15.
- ↑ LEINEN, Margaret; MUKASA, Sam. 2016 AGU Union Medal, Award, and Prize Recipients Announced [online]. American Geophysical Union, 21 July 2016 [cit. 2017-05-11]. Dostupné online.
- ↑ 2020 NAS Election [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
