Dusičnan palladnatý

chemická sloučenina

Dusičnan palladnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Pd(NO3)2. Jedná se o červenohnědou pevnou látku. Jako roztok v kyselině dusičné katalyzuje přeměnu alkenů na dinitrátové estery.[2]

dusičnan palladnatý
Obecné
Systematický názevDusičnan palladnatý
Anglický názevPalladium(II) nitrate
Německý názevPalladium(II)-nitrat
Sumární vzorecPd(NO3)2
Vzhledhnědá pevná látka (hydrát)
Identifikace
Registrační číslo CAS10102-05-3
PubChem24932
SMILES[Pd+2].[O-][N+]([O-])=O.[O-][N+]([O-])=O
Vlastnosti
Molární hmotnost230,43 g/mol
Rozpustnost ve voděrozpustný
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

editovat

Dusičnan palladnatý se získává rozpuštěním palladia v horké koncentrované kyselině dusičné:

 

Vlastnosti

editovat

Fyzikální vlastnosti

editovat

Při pokojové teplotě je dusičnan palladnatý červenohnědý prášek.[3] Je mírně rozpustný ve vodě a díky hydrolýze tvoří zakalený roztok. Je rozpustný ve zředěné kyselině dusičné.

Chemické vlastnosti

editovat

Dusičnan palladnatý se při zahřívání rozkládá.

 

Ve vodných roztocích prochází úplnou hydrolýzou a vytváří hnědou zásaditou sůl:

 

 

Reaguje s koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou:

 

Reaguje se zásadami:

 

Má silný oxidační účinek, protože ionty Pd 2+ i dusičnanové ionty NO3 patří mezi oxidační činidla. Srážením roztoku hydroxidu sodného se získá krystalický oxid palladnatý.[4]

Využití

editovat

Dusičnan palladnatý je vhodný pro výrobu čistého síranu palladnatého.[5]

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. a b Palladium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Timothy T. Wenzel "Palladium(II) Nitrate" Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis 2001, John Wiley & Sons. doi: 10.1002/047084289X.rp013
  3. Cotton, Simon; The Chemistry of Precious Metals; Springer 1997.
  4. Martin Schreyer: Beiträge zur Chemie der Übergangsmetalloxide. Dissertation, Uni Bonn, 2001, urn:nbn:de:hbz:5n-00046.
  5. Georg Brauer (Hrsg.) u. a.: Handbuch der Präparativen Anorganischen Chemie. 3., umgearbeitete Auflage. Band III, Ferdinand Enke, Stuttgart 1981, ISBN 3432878230, S. 1731.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Palladium(II)-nitrat na německé Wikipedii, Palladium(II) nitrate na anglické Wikipedii a Нитрат палладия(II) na ruské Wikipedii.