Diecéze magdeburská

Diecéze magdeburská (něm. Bistum Magdeburg, lat. Dioecesis Magdeburgensis) je diecéze římskokatolické církve ve východním Německu patřící k paderbornské církevní provincii. Diecéze navazuje na tradici bývalého magdeburského arcibiskupství, ale vznikla 23. července 1973 jako magdeburská apoštolská administratura. Důvodem bylo zřízení samostatné církevní správy v Německé demokratické republice, nezávislé na episkopátu Spolkové republiky Německo. Po znovusjednocení Německa v roce 1994 byla správa povýšena na diecézi.

Diecéze magdeburská
Bistum Magdeburg (něm.)
Dioecesis Magdeburgensis
Znak magdeburské diecéze
Znak magdeburské diecéze
Základní informace
SídloMax-Josef-Metzger-Str. 1
D-39104 Magdeburg
NěmeckoNěmecko Německo
Patronsv. Norbert
sv. Mořic
sv. Gertruda z Helfty
Katedrálasv. Šebestiána v Magdeburgu
Zřízena23. července 1973
Církev sui iurisřímskokatolická
BiskupGerhard Feige
Emeritní biskupLeopold Nowak
Generální vikářBernhard Scholz
Církevní provinciepaderbornská
Statistické údaje
Počet děkanátů8
Počet farností44
Počet diecézních kněží103
Počet řeholních kněží24
Počet trvalých jáhnů30
Počet řeholníků111
Počet řeholnic111
Rozloha24 141 km²
Počet obyvatel2 618 000 (rok 2020)
z toho katolíků81 140 (3,1% populace)[1]
Další informace
Zeměpisné souřadnice
WebOficiální web
Diecéze magdeburská Bistum Magdeburg (něm.) na mapě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Území

editovat

Diecéze se rozkládá na východě Německa a zahrnuje většinu Saska-Anhaltska a menší části Braniborska a Saska.

Sídlem biskupa je město Magdeburg, kde se nachází katedrála svatého Šebestiána. K území diecéze patří také bývalá středověká sídla Havelberg, Naumburg, Halberstadt a Merseburg.

Území má rozlohu 24 141 km² a je rozděleno do 44 farností, které jsou sdruženy do 8 děkanátů: Magdeburg, Merseburg, Dessau, Egeln, Halberstadt, Halle, Stendal a Torgau.

Historie

editovat

Magdeburská arcidiecéze měla ve středověku velký význam. Byla založena v roce 968 a její území bylo převzato z diecézí Halberstadt a Merseburg s cílem evangelizovat slovanské národy.

Součástí magdeburské církevní provincie byly také diecéze Merseburg, Havelberg, Naumburg a Míšeň, které byly s výjimkou diecéze Míšeň (diecéze drážďansko-míšeňské) zrušeny.

V roce 1424 se Fridrichu I. Braniborskému podařilo vyjmout libušskou diecézi z církevní provincie hnězdenské arcidiecéze a připojit ji k magdeburské arcidiecézi.

Od roku 1476 se arcibiskupství stalo politicky závislým na Braniborsku a Sasku.

Od roku 1503 do roku 1680 bylo sídlo arcibiskupů přeneseno do Halle nad Sálou.

Od roku 1541 připadlo arcibiskupství braniborskému rodu. Kardinál Albert Braniborský, arcibiskup v letech 1513–1545, v nejisté politické situaci a s malými finančními prostředky, nebyl schopen čelit šíření protestantismu v arcidiecézi. Ani pokusy jeho nástupců Jana Alberta a Fridricha IV. nebyly účinné a většina kanovníků katedrály se přidala k protestantismu.

V roce 1566 přešla moc na protestantského apoštolského správce. Během třicetileté války měl Magdeburg opět katolického biskupa, Leopolda Viléma Rakouského, a Vestfálským mírem (1648) se arcidiecéze stala součástí Braniborského knížectví.

V témže roce 1648 bylo arcidiecéze zrušena a území bylo začleněno do Apoštolského vikariátu severních misií a od roku 1821 do paderbornská diecéze.

Po druhé světové válce se části paderbornské arcidiecéze nacházely v sovětské okupační zóně a poté v Německé demokratické republice a pro biskupy bylo stále obtížnější spravovat tyto části své arcidiecéze; z tohoto důvodu zřídili arcibiskupský komisariát (Erzbischöfliches Kommissariat Magdeburg) se sídlem v Magdeburku.

V roce 1973 Svatý stolec zřídil Bischöflichen Amt Magdeburg (Apoštolskou správu Magdeburg),[2] jejíž pastorační řízení svěřil apoštolskému administrátorovi s biskupským charakterem, čímž fakticky pozastavil jurisdikci paderbornských arcibiskupů. Apoštolskými administrátory byli Johannes Braun, titulární biskup v Puzia di Bizacena (1973–1990), a Leopold Nowak, titulární biskup v Cissa (1990–1994).

Po pádu Berlínské zdi a znovusjednocení Německa Svatý stolec reorganizoval německá diecézní území. Na základě dohody se spolkovými zeměmi Sasko-Anhaltsko, Braniborsko a Sasko ze dne 13. dubna 1994[3] byla zřízena diecéze Magdeburg, kanonicky ustanovená bulou Cum gaudio et spe papeže Jana Pavla II. dne 27. června 1994; nová diecéze se stala součástí církevní provincie arcidiecéze paderbornské.

Diecéze zahrnovala Bischöflichen Amt Magdeburg s výjimkou některých obcí převedených do diecézí Hildesheim a drážďansko-míšeňské a do někdejších diecézí erfurtské a zhořelecké; zároveň bylo území rozšířeno o obce převzaté z Bischöfliches Amt Erfurt-Meiningen (diecéze Erfurt).

Podle konventu z 13. dubna měla právo jmenovat biskupy katedrální kapitula ze seznamu tří jmen navržených Svatým stolcem v souladu s článkem 6 konkordátu s Pruskem z roku 1929.[4] Biskupy jmenovala katedrální kapitula.

Apoštolskou listinou Sanctum Norbertum z 12. července 1994[5] byli sv. Norbert, sv. Mořic a sv. Gertruda z Helfty prohlášeni za patrony diecéze.

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Diecezja Magdeburga na polské Wikipedii a Diocesi di Magdeburgo na italské Wikipedii.

  1. Annuario pontificio, 2020
  2. Informace pochází z Catholic Hierarchy a Gcatholic; v Acta Apostolicae Sedis nelze nalézt ani zřízení apoštolské správy, ani jmenování prvního a následujících administrátorů.
  3. AAS 87 (1995), pp. 129-137.
  4. Convenzione, art. 3.
  5. AAS 87 (1995), pp. 230-231.

Externí odkazy

editovat