DOS/360
DOS System/360 (anglicky DOS/360, Disk Operating System/360 nebo jen DOS, tj. diskový operační systém 360) je v informatice označení pro operační systém od firmy IBM určený pro sálové počítače. Poprvé se o něm IBM zmínila v poslední den roku 1964 a první uvedení tohoto systému proběhlo v roce 1966. Tento systém nemá přes svůj název nic společného se 16bitovým systémem DOS určeným pro počítače IBM PC kompatibilní.
Varianty
editovatV roce 1979 IBM nabízí funkci na 4341 tzv. ECP:VSE, která nabízela single-level úložiště pro I/O kanály ne jen pro procesor a představila DOS/VSE jako systémovou podporu, také mohl běžet na System/370 bez nutnosti dalších programů. DOS/VSE byla poslední volnou verzí DOSu.
V krátkém období IBM nabízela programy přímo ve DOS/VSE, poté je ale přemístila do přídavného balíčku VSE/SP. VSE/SP podporoval pouze 24bitové adresování i přesto, že zákazníci si přáli XA (31bitové ) verzi. IBM nabízela 31bitovou verzi VSE/ESA, ale ta mohla běžet pouze v S/370-ESA módu a ne ve starším XA módu. IBM později vypustila z/VSE, který je nejaktuálnější verzí od roku 2005. Ve své době byl DOS nejrozšířenějším operačním systémem na světě, jeho nástupce z/VSE byl široce používán ještě v roce 2006.
Ačkoliv mají stejná jména, není žádná souvislost mezi systémem DOS/360 z 60. let 20. století a systémem DOS pro IBM PC kompatibilní počítače z 80. let 20. století.
DOS/360
editovatKdyž začal vývoj hardwaru nové generace unifikovaného jako systém/360 (nebo S/360), tak se IBM zavázala k dodání pouze jednoho operačního systému OS/360, který bude také kompatibilní se slabšími počítači. Ale jeho dodání se oddalovalo a oddalovalo, jak předpověděl Fred Brooks, až do doby, kdy už byly na trhu daleko lepší počítače. Tak bylo IBM donuceno ve velice krátké době dodat další čtyřmi přídavné systémy:
- BPS/360 pro počítače s nejméně 8 KiB operační paměti a čtečkou děrných štítků
- BOS/360 pro počítače s nejméně 8 KiB paměti a diskovou jednotkou
- DOS/360 pro počítače s nejméně 16 KiB paměti a diskovou jednotkou
- TOS/360 pro počítače s nejméně 6 KiB paměti a páskovou jednotkou
Když konečně OS/360 vyšel (o rok později), potřeboval pro svůj chod minimálně 64 KiB paměti. DOS byl navržen tak, aby pracoval s co nejmenší pamětí, a tak mohl běžet na 16 KiB počítačích, jako byl méně výkonný S/360 model 30. Na rozdíl od OS/360, DOS/360 byl jednoúlohový systém, což znamená, že nepodporoval multitasking (ačkoliv verze s limitovaným multitaskingem, která potřebovala 32 KiB paměti, byla vypuštěna později). Používala paměť rozdělenou na tři části a programům nebylo do jiné části povoleno zapisovat. Tyto tři části paměti nebyly nijak specializované, ale první byla nejčastěji používána pro načítání děrných štítků, druhá pro programy a třetí jako fronta pro tiskárnu. I přes svá omezení DOS/360 se stal nejpoužívanějším operačním systém pro procesory s méně než 256 KiB paměti, protože hardware pro System/360 se prodával velmi dobře, protože dobře běžel na System/360, který byl běžně dostupný i pro menší firmy a byl lepší než „operační systémy“, které tito zákazníci měli předtím.
Technické detaily
editovatDOS/360 měl dobrou sadu utilit jako assembler a kompilátory pro Fortran, COBOL a eventuálně i PL/I. A podporoval řadu užitečných souborových systémů s přístupovými metodami, které ulehčovaly práci:
- Sekvenční datové soubory byly normálně čteny po jednom záznamu od začátku do konce.
- V indexovaných (ISAM) souborech byla specifická sekce záznamu definována jako klíč, který by mohl být použit pro vyhledání v záznamech.
- V přímém přístupu k souborům (BDAM), aplikace musela specifikovat fyzické umístění souboru na disku ke kterému chtěl přistupovat. BDAM programování nebylo snadné a většina zákazníků ho nikdy sama nepoužívala, ale byl to nejrychlejší způsob přístupu k datům na disku a mnoho softwarových firem to používalo ve svých produktech, zejména systémů pro správu databází, jako Adabas, IDMS a IBM DL/I.
Sekvenční a ISAM soubory mohly ukládat buď záznamy s pevnou nebo s proměnlivou délkou a všechny druhy souborů by mohly být uloženy na více, než jednom diskovém svazku.
DOS/360 také nabízel BTAM, který umožňoval komunikaci s téměř jakýmkoliv terminálem, což byla velká výhoda v době, kdy neexistoval žádný standard komunikačních protokolů.
Rozdíly od OS/360
editovatJazyk ovládání úlohy
editovatDOS JCL byl navržen pro rychlost a jednoduchost analýzy; výsledná poziční syntaxe byla podstatně kryptičtější než řízení úloh řízené klíčovými slovy OS/360.
Zařazování
editovatRaný DOS neobsahoval žádný spoolovací subsystém pro zlepšení efektivity I/O děrných štítků a řádkové tiskárny. Koncem 60. let začali tuto prázdnotu vyplňovat jak IBM, tak prodejci náhradních dílů. Zařazovací program IBM byl variantou s názvem POWER a nezávislá softwarová společnost Software Design, Inc., prodávala zařazovací program nazvaný GRASP.
Načítání programu
editovatDOS/360 neměl žádný přemístitelný zavaděč, takže programátoři museli pro každý oddíl nebo adresní prostor, ve kterém měl program pravděpodobně běžet, připojit samostatnou spustitelnou verzi každého programu. Alternativně by programy v assembleru mohly být napsány jako samopřemístitelné, ale to znamenalo další složitost a penalizaci velikosti, i když malou. Velké DOSové obchody s více stroji a více rozloženími oddílů často psaly svůj vlastní přemisťovací zavaděč, aby tento problém obešly.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku DOS/360 and successors na anglické Wikipedii.