Dům U černé růže

dům Na příkopě čp. 853/II v Praze

Dům U černé růže je klasicistní řadový měšťanský dům čp. 853/II v ulici Na příkopě 12 v Praze 1 na Novém Městě. Byl postaven v polovině 19. století a v letech 1929–1932 propojen funkcionalistickou pasáží se sousedním domem čp. 894/II do Panské ulice. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.

Dům U černé růže
střední rizalit průčelí domu
střední rizalit průčelí domu
Účel stavby

obchodní a kancelářský dům

Základní informace
SlohKlasicismus, funkcionalismus
ArchitektiJohann Heinrich Frenzel
Oldřich Tyl
Výstavba18461847
Přestavba1929–1933
StavebníkFrantišek Frenzel
Další majiteléBohumil Bondy
Poloha
AdresaNa příkopě čp.853/12
pasáž: Panská čp.894/II, Nové Město, Praha 1, ČeskoČesko Česko
UliceNa příkopě
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky39984/1-1147 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Domovní znamení na balkóně, železná litina, asi 1847

Na městišti při východní straně staroměstského městského příkopu byl poprvé zmíněn dům k roku 1377, pravděpodobně byl velký a honosný, protože se při jeho koupi jmenují bohatí pražští patricijové Hána Beneschauer a mincmistr Martin Rotlev. V letech 1402–1420 patřil mistrům a žákům pražské univerzity. Roku 1408 se již dům nazýval U černé růže (Rosa nigra), když zde proběhla disputace o učení Jana Viklefa mezi mistry Příbramem a Englišem, při které mělo být přítomno kolem 1000 posluchačů.[1] V dalších stoletích byl dům přestavován ve slohu renesančním a barokním, ale dochovaly se z něj pouze klenuté sklepy. Kolem poloviny 17. století byl dům sídlem novoměstské solnice[2].

Roku 1846 starý dům zakoupil a dal přestavět František Frenzel, jemuž klasicistní stavbu navrhl jeho bratr, architekt Johann Heinrich Frenzel, v následujícím roce byl dům postaven. Fasáda patří k prvním projevům klasicistního romantismu v české architektuře, její plány podepsal architekt Josef Eisbrich. Od roku 1874 dům vlastnil hutní a železářský podnikatel Bohumil Bondy, který zde bydlel s manželkou Simonetou a syny Ottou a Leem. Kromě toho jim patřily i další nemovitosti, nejblíže dům čp. 1050/II Na Poříčí.[3]

 
Lippertovo lahůdkářství, vchod do kavárny a prodejna skla Moser, fotografie z roku 1927

Úpravy obytných interiérů hlavní budovy pro rodinu Bondyů prováděl v letech 1884-1888 Josef Fanta. V letech 1893-1945 v přízemí provozovala lahůdkářství firma Josefa Lipperta a jeho syna Viktora, od roku 1923 řízená akciovou společností Julius Meinl. Patřila k ní rovněž kavárna a restaurace, jež vznikly po propojení dvorany hlavní budovy s bočním domem do Panské ulice (čp. 894/II). Vyřešila je funkcionalistická pasáž z let 1929–1933 podle projektu architekta Oldřicha Tyla, podle majitelů nazývaná Lippertova pasáž. Další úpravy formou vestavby dvouramenného točitého schodiště a dělicích příček obchodů do pasáže proběhly v letech 1959–1960 v bruselském stylu. Generální rekonstrukce pasáže proběhla v letech 1996-1998 podle projektu architektů Jána Stempela a Jana Jakuba Tesaře[4]. Byly při ní odstraněny nevhodné pozdější doplňky. Dům vlastní obchodní společnost Solid a pronajímá pro nákupní galerii, kanceláře a byty.[5]

Řadová budova obdélného půdorysu je situována v hloubkové severojižní ose parcely směrem k Jindřišské ulici. Je čtyřpodlažní, zděná z omítaných cihel. Průčelí má osově symetrické řešení výkladních skříní v přízemí, oken i balkónu v prvním patře. Fasáda je obložena kamenem. Balkóny mají zábradlí z ozdobné železné mříže na konzolách, vyrobené v železárnách Bohumila Bondyho. Okna nad balkony jsou v obou patrech půlkruhově zaklenutá. Okna ve 3. patře mají nadokenní římsu vyklenutou segmentově. Podlaží od sebe oddělují kordonové římsy s geometrickým dekorem a plastickými hlavičkami v medailonech. Na atice je profilovaná korunní římsa, členěná většími maskarony a volutami.

Novorenesanční interiéry

editovat

Interiéry prvního patra hlavní budovy byly vybaveny jako obytné pro rodinu Bondyů. Pět místností se dochovalo s novorenesančním vybavením a zařízením z let 1884-1888 podle návrhů Josefa Fanty. Ve střední hale přístupné po nově upraveném schodišti jsou dřevěné kazetové stropy, rohové lavabo, obklady stěn, troje dveřní a okenní ostění s intarzovanými výplněmi s postavičkami puttů, monogramy majitelů BB, BSB, erby a letopočty 1884 s 1887. Ze štukové výzdoby se dochovaly jen kruhové reliéfy uprostřed stropů, v nichž jsou zavěšeny novodobé křišťálové lustry s ověsky. Novorenesanční nábytek zastupují dva kruhové stoly na řezaném profilovaném sloupku a souprava čtyř novorenesančních křesel. V hale stojí novorenesanční kachlová kamna. Od roku 1905 dosud slouží tyto interiéry pro reprezentační prodejnu skla firmy Moser.

Galerie

editovat

Pasáž

editovat

Umělecky významná funkcionalistická pasáž byla upravena z dvorany hlavní budovy propojením s dvorem a průjezdem sousedních domů. Konstrukce sféricky zaoblených kleneb patří k raným příkladům využití luxfer čočkovitého i čtvercového tvaru a k největším plochám svého druhu. Byla v letech 1996-1998 obnovená podle původního konceptu, s doplněním celoskleněných stěn a příček obchodů. Zároveň byla zlikvidována novodobá schodiště a nahrazena eskalátory.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. TOMEK, Václav Vladivoj, Základy starého místopisu pražského II. Nové Město. Praha 1870, s. 188
  2. LÍVA Václav, Berní rula 3, Pražská města. Praha 1949, s. 93
  3. Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
  4. https://www.stempel-tesar.com/cs/lide/portfolio-adns/obchodni-pasaz-cerna-ruze-praha
  5. http://www.cernaruze.cz/historie/

Literatura

editovat
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II.. Praha: Pavel Körber, 1903. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Na Příkopě, s. 886. 
  • BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 476-477

Externí odkazy

editovat