Bořitové z Budče

vladycký rod z Moravy, který povýšil do panského stavu v roce 1687

Bořitové z Budče byl vladycký rod z Moravy, který povýšil do panského stavu v roce 1687. Přídomek byl odvozen podle tvrze a vsi Budeč. V roce 1729 vymřel rod po meči.[1]

Historie

editovat

První písemné zmínky se objevují ve 14. století, kdy jsou Bořitové uvedeni jako majitelé Budče a dalších drobných statků v Moravském markrabství. Oni sami svůj původ odvozovali od Vršovců, ale spolehlivá posloupnost tohoto vladyckého rodu počíná až v 16. století. V roce 1687 povýšil císař Leopold I. do stavu svobodných pánů Františka Rudolfa Bořitu, který zdědil majetek v Rakousku. Po jeho smrti v roce 1729 skončila mužská linie zprvu moravského a později rakouského vojenského rodu, protože František Rudolf neměl žádného syna.[2]

Čenové rodu

editovat
  • Předkové rodu Bořitů koupili v roce 1374 Staré Hobzí a Budeč na jihozápadu Moravy. Zprvu se psali „z Redhoště“, později „z Hobzí“ a nakonec „z Budče“.[3]
  • Jindřich Bořita prodal v roce 1520 Budeč včetně tvrze Jindřichovi Koňasovi z Vydří.
  • Bohuslav Bořita z Budče (asi 1540–1602)[4] byl třikrát ženatý, českobratrského vyznání, nakupoval dvory, pole, chmelnice apod. a vytvořil bořitovské dominium, jež patřilo k největším rytířským statkům na Moravě. V roce 1588 koupil od Mikuláše Leskovského z Leskovce tvrz s městečkem Líšeň.[5][6] Kromě Budče se Bohuslav podepisoval „na Jiříkovicích“ a po zakoupení větších statků také „na Líšni“ a „v Sokolnicích“. Měl 3 syny a dceru Juliánu. Po smrti Bohuslava bylo bořitovské panství rozděleno mezi jeho dva syny takto:
  • Jan Melichar Bořita (* asi 1585–1652) zdědil Sokolnice, Telnici, Kobylnice, Ponětovice, Horákov a Medlánky. Věnoval se vojenské kariéře a na svém panství se příliš nezdržoval. V roce 1605 bojoval pod vedením Jiřího z Hodic proti Bočkajovi. V roce 1610 se oženil s Kateřinou, dcerou svého velitele († 20. února 1632, Břeh). Od roku 1614 byl plukovníkem jízdy moravských stavů. V roce 1619 se zúčastnil bitvy u Věstonic, v témže roce byl poraženým vojskem Dampiera vypálen jeho sokolnický zámek (tvrz?) a okolní vsi byly zpustošeny.[7] Jan Melichar Bořita se potýkal s dluhy.[8] Po bitvě na Bílé hoře mu hrozila konfiskace majetku, ale Alžběta Bergerová z Bergu zasáhla u Františka z Ditrichštejna a v roce 1622 si celé sokolnické panství od Jana Melichara Bořity koupila.[9][10] Po prodeji panství bydlela rodina Jana Melichara na zámku v Českém Rudolci; ten zdědila v roce 1612 po svém otci Kateřina z Hodic, manželka Jana Melichara. Hodičtí i Bořitové byli českobratrského vyznání a odmítli konvertovat ke katolicismu. Proto dne 16. června 1629 emigrovali. Exulanty se stali: bývalý sokolnický pán Jan Melichar Bořita se svojí manželkou Kateřinou spolu s vdovou Marií Annou z Hodic (matkou Kateřiny) a její nedospělou dcerou Apolenou. Z korespondence Karla staršího ze Žerotína, který se za tyto osoby přimlouval, nelze vyčíst mnoho. Čtveřice exulantů se držela pohromadě, zprvu žila v Lešně, ale brzy poté se přestěhovala do Břehu, kde Kateřina zemřela.[11]
 
Znak Budče

V modrém štítu erbu jsou dvě zkřížené středověké válečné sekery zvané bradatice. Některé prameny uvádějí, že bradatice byly už v erbu Vršovců, k nimž se Bořitové hlásili.[2] Podobný erb mají Sekerkové ze Sedčic či obec Bransouze. Přímá souvislost s rodem Bořitů je ve znaku obce Budeč.

Příbuzenství

editovat

Bořitové z Bystřice, Hodičtí z Hodic, Skrbenští z Hříště...

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Budeč u Dačic na německé Wikipedii.

  1. Komenského slovník naučný. 1. vyd. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, 1937. Kapitola Bořitové z Budče, s. 41. 
  2. a b HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Nakladatelství Akropolis, 1999. ISBN 80-85770-79-2. S. 61. 
  3. Ing. Antonín Sekanina: Pohled do historie obce Telnice a jejího okolí
  4. BOŘITA z Budče Bohuslav 1540-1602 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  5. a b BRNO-LÍŠEŇ, Městská část. Podrobná historie Líšně. Městská část Brno-Líšeň [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  6. MIFKOVÁ, Miroslava. Pohled do historie naší obce a jejího okolí – část druhá. S. 6–7. Sokolnický zpravodaj [online]. Zastupitelstvo města Sokolnice [cit. 2024-01-02]. Roč. 2/2010, s. 6–7. Dostupné online. 
  7. MIFKOVÁ, Miroslava. Pohled do historie naší obce a jeho okolí. S. 6–7. Sokolnický zpravodaj [online]. Zastupitelstvo města Sokolnice [cit. 2024-01-02]. Čís. 5/2010, s. 6–7. Dostupné online. 
  8. 28. 9. 1620 Dlužníci města Brna - Profil události. encyklopedie.brna.cz [online]. [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  9. Alžběta Bergerová z Bergu. www.hrobka.kapucini.cz [online]. [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. 
  10. MIFKOVÁ, Miroslava. Bitva na Bílé hoře. S. 15–17. Sokolnický zpravodaj [online]. Zastupitelstvo obce Sokolnice [cit. 2024-01-01]. Roč. 2021, čís. 01, s. 15–17. Dostupné online. 
  11. MIFKOVÁ, Miroslava. Jan Melichar Bořita z Budče v exilu. S. 8–9. Sokolnický zpravodaj [online]. Zastupitelstvo města Sokolnice [cit. 2024-01-02]. Čís. 2/2021, s. 8–9. Dostupné online. 
  12. kostel sv. Jiljí - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 

Související články

editovat