Asistenční pes

Asistenční pes je pes vyškolený na pomoc, či asistenci osobě se zdravotním postižením. Asistenční psi bývají cvičeni buď ve specializovaných organizacích nebo mohou být vyškoleni jejich majitelem (někdy s pomocí profesionálního cvičitele).

Historie psů asistentů editovat

Jako první se začali cvičit psi pro zrakově postižené. Výcvik psů pro vozíčkáře začal v 70. letech v USA a odtud se postupně dostávají informace do celého světa.

V Česku působí několik neziskových organizací (spolků či jiných obecně prospěšných společností), které se výcviku a předávání asistenčních psů klientům věnují. Asistenční pes není v ČR uznán jako kompenzační pomůcka pro postižené, a není tedy hrazen státem. Toto postavení má v českých zákonech pouze pes vodicí. Organizace zabývající se výcvikem asistenčních a dalších psů pro postižené klienty tedy náklady na pořízení, přípravu, výcvik psa a následné služby klientům hradí ze sponzorských darů, dotací a příspěvků dobrovolníků.

Klasifikace asistenčních psů editovat

Vodicí psi editovat

Vodicí pes je vycvičen speciálně jako zvláštní pomocník pro nevidomé. Má za úkol provázet nevidomou nebo slabozrakou osobu a pomáhat jí v běžném životě, a to hlavně při pohybu venku.

Signální psi editovat

Psi pro neslyšící, alergiky, astmatiky a osoby se záchvatovým onemocněním.

Canisterapeutičtí psi editovat

Psi určeni pro psychickou podpora pacientů v nemocnicích, domovech důchodců, dětem ve školách, dětských domovech aj.

Asistenční psi editovat

Obecné označení pro psy pomáhající všem zdravotně nebo tělesně postiženým (vozíčkářům).

Balanční psi editovat

Psi pomáhající při problémech s rovnováhou.

Šikovní společníci editovat

Obecné označení pro psy, kteří pomáhají jiným osobám s péčí o postiženého, např. v rodinách s postiženými dětmi.

Asistenční terapeutický pes pro lidi s duševním onemocněním editovat

Psi pro uklidňující terapii, pro klienty s poruchami psychiky

přivolání pomoci, přinesení mobilu, léků,
doprovod k lékaři, na úřad,
pomáhá překonat úzkostné stavy,
napomáhá při komunikaci a sociální interakci.

Co umí asistenční pes editovat

Asistenční pes pomáhající svému majiteli se vstáváním

Každý pes je cvičen individuálně pro konkrétního klienta. Všichni psi musejí ovládat povely základní poslušnosti (sedni, lehni, vstaň, zůstaň, přivolání, aport). K těmto povelům se přidávají specifické úkony dle potřeb postiženého. Celkový počet povelů, které pes ovládá, je kolem 50, na příklad:

otevřít a zavřít dveře
rozsvítit a zhasnout světlo
vyndat prádlo z pračky
svléknout rukavice, čepici, ponožky atd.
přinést telefon
podat spadený předmět
přivolat pomoc
přisunout vozík k posteli

Výcvik asistenčního psa editovat

Pečlivě vybrané štěně přibližně ve věku 8 týdnů opouští matku a vydává se do tzv. "pečovatelské rodiny". Zde o štěně 24 hodin denně pečuje dobrovolník, který jej hravou formou učí socializaci, hygienickým návykům i základním povelům poslušnosti. Až nastane doba vhodná k začátku výcviku (většinou v jednom roce věku, kdy je již ukončen fyzický růst i psychický vývoj psa), vrací se pes k mateřské organizaci a nastává pro něj školní období. Pes projde sérií zdravotních testů, aby se vyloučila onemocnění neslučitelná s "profesí" asistenčního psa. Výcvik konkrétních povelů u zkušených cvičitelů je zakončen zkouškou pod dohledem státních orgánů. Pes se za pomoci cvičitelů seznamuje s novým pánem, jeho potřebami a prostředím a po vzájemném secvičení odchází ke klientovi domů.

Odkazy editovat

Literatura editovat

JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina. Zooasistence v pedagogické praxi. Envigogika. 2009-12-22. Dostupné online [cit. 2014-09-04]. ISSN 1802-3061. DOI 10.14712/18023061.44.

MICHALOVÁ, Jana. Asistenční pes a jedinec s tělesným postižením. is.muni.cz. 2007-08-17. Dostupné online [cit. 2014-09-04].

CIVÁŇOVÁ, Irena. Asistenční psi. hdl.handle.net. 2008-01-08. Dostupné online.

VESELÁ, Adéla. Canisterapie a její využití u seniorů. hdl.handle.net. 2012-04-20. Dostupné online.

NEUMANN, Petr. Canisterapie a její využití u jedinců s různými typy handicapů. hdl.handle.net. 2012-06-29. Dostupné online.

SEZIMA, Petr. Centra pro výcvik vodících a asistenčních psů v České republice a jejich nabídka. is.muni.cz. 2012-04-23. Dostupné online [cit. 2014-09-04].

NEUDEKOVÁ, Dita. Psí pomoc handicapovaným aneb Canisterapie na Zlínsku. hdl.handle.net. 2010-01-14. Dostupné online [Diplomová práce].

JAKEŠOVÁ, Lucie. Pes pomocník - asistenční pes, jeho výchova a využití. is.muni.cz. 2007-04-27. Dostupné online [cit. 2014-09-04].

ĎÁSKOVÁ, Adéla. Signální pes pro osoby se sluchovým postižením. is.muni.cz. 2013-04-22. Dostupné online [cit. 2014-09-04].

LASÍKOVÁ, Anežka. Sociálně aktivizační terapie se psem. hdl.handle.net. 2009-04-30. Dostupné online.

KUBÍČKOVÁ, Barbora. Srovnání canisterapeutických center v ČR a ve Velké Británii. hdl.handle.net. 2012-04-16. Dostupné online.

FILLOVÁ, Michaela. Vodící pes - jeho výchova a význam pro nevidomé. is.muni.cz. 2009-04-23. Dostupné online [cit. 2014-09-04].

LEJČAROVÁ, Alena, Martina Skálová. Využití canisterapie u dítěte s hyperkinetickým syndromem. Kontakt (odborný a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky). 2009-12-18. Dostupné online.