Wikipedie

Ambraský náčrtník

sbírka obrazů

Ambras(s)ký náčrtník (kolem 1410) je vzácný soubor 56 kreseb malého formátu na 14 dřevěných destičkách, který se dochoval v úplnosti.[1] Nacházel se ve sbírkách arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského na zámku Ambras a odtud pochází jeho označení v literatuře. Jedná se o dílo původem z pražského prostředí, které představuje vzorník tváří z různých fází vývoje krásného slohu, pro které byly předlohou deskové malby Mistra Třeboňského oltáře nebo sochařská díla Mistra Týnské Kalvárie a jeho dílny. S náčrtníkem souvisí také typologie tváří tzv. Kapucínského cyklu.[2] Je uložen ve sbírce Kunsthistorisches Museum ve Vídni.[3]

Ambraský náčrtník (kolem 1410), Kunsthistorisches Museum, Vídeň (faksimile)
Ambraský náčrtník (kolem 1410), Kunsthistorisches Museum, Vídeň (faksimile)

Popis a zařazení

editovat

Náčrtník obsahuje celkem 56 kreseb, seřazených ve skupinách po čtyřech na javorových destičkách velikosti 9,5 × 9 cm a spojených pergamenem do leporela. Kresby jsou provedeny stříbrnou tužkou na speciálně upraveném zelenavém papíru a vytaženy jemným štětečkem černou barvou, místy modelovány bělobou a červenými akcenty. Svým charakterem se blíží raným kresbám Mistra Mandevillova cestopisu, který byl dvorním iluminátorem Václava IV. a rovněž ilustrátorem Martyrologia z Gerony. Svou virtuozitu umělec demonstruje např. v mnoha variantách účesů a vousů, ale obličeje jsou stylizované a typizované.[1] Provedení technikou semi-grisaille naznačuje, že autor působil v oblasti knižní malby.[4]

Destičky byly uspořádány do dvou celků po osmi a čtyřech kresbách a dvě zůstaly volné. K náčrtníku se dochovalo originální kožené pouzdro zdobené akantovými ornamenty. Původně byl vzorník zřejmě seřazen do tří hierarchických skupin – biblické postavy, profánní osoby v dobovém oděvu a zvířecí podoby. Dva portréty ženy a muže pocházejí od jiného autora, činného ve 30. letech 15. století.

V kresbách jednoznačně převažují prvky odvozené z českého prostředí a náčrtník zachycuje některé kodifikované obličejové typy krásného slohu.[5] Historikové umění soudí, že soubor kreseb zhotovil anonymní malířský tovaryš, který byl obeznámen také s frankoflámsky orientovanou českou knižní malbou (Mistr Antverpské bible).[6] Hlava ukřižovaného Krista je stejného typu jako na Ukřižování ze sv. Barbory Mistra Třeboňského oltáře, hlava světce v sousedství korunované Panny Marie je příbuzná sv. Jiljí z Třeboňského oltáře. Typově k dílům Mistra Třeboňského oltáře přísluší i hlavy některých apoštolů z náčrtníku nebo sv. Zikmund, blízký stejnému světci na Votivní desce z Dubečka (někdy považovaný za kryptoportrét Zikmunda Lucemburského). Uváděné analogie s Oltářem z Pähl rovněž souvisejí s dílem Mistra Třeboňského oltáře. Severoitalskou složku internacionálního slohu připomínají pijící a zpívající figury zobrazené z nadhledu a podhledu. Několik kreseb, které se vymykají formalistické vázanosti na krásný sloh, již má charakter naturalistického portrétu. Týká se to zejména kreseb zloduchů – např. tvář považovaná za prototyp lotra ke scéně Ukřižování.[3]

Autor kreseb měl cit pro plastické ztvárnění některých hlav, které mohly mít předlohu v dřevořezbách z dílny Mistra Týnské Kalvárie (Bolestný Kristus) i jiných sochařských dílech (Sv. Mikuláš z Vyššího Brodu, Sv. Zikmund z rámu Svatovítské madony). Portréty sv. Petra a sv. Pavla v náčrtníku úzce souvisejí s relikviářovými bystami obou apoštolů z arcibiskupského paláce v Praze. Umělec pravděpodobně inspiroval typ i kompozici apoštolských hlav Kapucínského cyklu, které se mu blíží mírou tvarového zjednodušení.[2] Někteří badatelé soudili, že mohl pracovat ve stejné dílně, kde cyklus vznikl.[7][8] Oproti hladké modelaci hlav Kapucínského cyklu jsou však kresby náčrtníku ostře realistické, se sklonem k naturalismu. Představují také větší škálu lidských typů.[3] Mladší analogie s kresbami náčrtníku lze nalézt v nástěnné malbě (fragment z domu U tykví v Michalské ulici v Praze, po 1420, Muzeum HMP).[9]

V kresbě obličejů je náčrtníku blízký autor scény Zvěstování (Fogg Art Museum v Cambridge), autor bamberského Rationale z Pommersfelden, nebo malíř kodexů z Metten (1414–1415) z Bayerische Staatsbibliotek.[1]

Původně celý soubor patrně sloužil jako dílenský nabídkový vzorník jednotlivých skladebných prvků pro sakrální deskovou malbu na přelomu 14. a 15. století. Byl pomůckou pro pokud možno věrnou reprodukci malířských či sochařských děl, která byla považována za umělecký kánon (vzor k napodobení). Hlavy zvířat zde zastupují tehdy užívané astronomické motivy nebo představují morální alegorie.[4] V 16. století byly skicáky nahrazeny tištěnými příručkami a grafickými listy, reprodukujícími nejslavnější malířská a sochařská díla.[10]

Detaily

editovat
  •  
    Ambraský náčrtník (detail)
  •  
    Ambraský náčrtník (detail) III
  •  
    Ambraský náčrtník (detail) II
  •  
    Ambraský náčrtník (detail) IV
  •  
    Ambraský náčrtník (detail) V
  •  
    Ambraský náčrtník (detail) VI
  •  
    Ambraský náčrtník (detail) VII

Příbuzná díla

editovat
  • Wolfenbütelský skicář
  • Brunšvický skicář (Braunschweiger Skizzenbuch), 1380–1420, Braunschweig, Herzog-Anton-Ulrich Museum[11]
  • Martyrologium z Gerony
  • Lucernský graduál
  • Kapucínský cyklus

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c Fajt J, Suckale R, 2006, s. 534-536
  2. ↑ a b Fajt J, Suckale R, 2006, s. 538-539
  3. ↑ a b c Chlíbec J, 1990, s. 60-62
  4. ↑ a b Studničková M, 2017, s. 264
  5. ↑ Drobná Z, 1970, s. 306
  6. ↑ Krása J, 1984, s. 436-437
  7. ↑ Kropáček P, 1946, s. 44n
  8. ↑ Matějček A, 1950, s. 127
  9. ↑ Stejskal K, 1984, s. 353
  10. ↑ Janská L, 2012, s. 54-56
  11. ↑ Joseph Neuwirth, Das braunschweiger Skizzenbuch: eines mittelalterlichen Malers, in: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, Prag : Calve'sche Hof- u. Universitäts-Buchhandlung, 1897

Literatura

editovat
  • Milena Studničková, Nabídka dílenského repertoáru. Ambraský vzorník, in: Taťána Petrasová, Rostislav Švácha (eds.), Dějiny umění v českých zemích 800–2000, Arbor vitae a Artefactum, Praha 2017, ISBN 978-80-904534-8-7 (Av), ISBN 978-80-88283-02-7 (Af), s. 264–265
  • Lenka Janská, Digitalizace děl světového kulturního dědictví a její dopad na výtvarnou výchovu, in: H. Myslivečková, V. Jurečková Mališová (eds.), Výtvarná výchova ve světě současného umění a technologií I, sborník konference, KVV, PedF, UP Olomouc 2012
  • Jiří Fajt, Robert Suckale, Malířský vzorník ze zámku Ambras, in: Jiří Fajt (ed.) Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310–1437, Praha 2006, s. 534–536
  • Jiří Fajt, Robert Suckale, Mistr Kunc – Kapucínský cyklus, in: Jiří Fajt (ed.) Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310–1437, Praha 2006, s. 538–539
  • Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990
  • Karel Stejskal, Nástěnné malířství 2. poloviny 14. a počátku 15. století, in: Dějiny českého výtvarného umění 1/I, Academia, Praha 1984
  • Josef Krása, Knižní malba, in: Dějiny českého výtvarného umění 1/II, Academia, Praha 1984
  • Zoroslava Drobná, Kresba, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970
  • Antonín Matějček, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950
  • Pavel Kropáček, Malířství doby husitské, Praha 1946

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ambraský_náčrtník&oldid=22205357“