Alexej Ivanovič Musin-Puškin

ruský historik

Alexej Ivanovič Musin-Puškin (rusky Алексей Иванович Мусин-Пушкин; 16. březnajul./ 27. března 1744greg. Moskva – 1. únorajul./ 13. února 1817greg. Petrohrad) byl ruský šlechtic, vládní činitel, historik a sběratel umění, člen Ruské akademie věd (1789), předseda Akademie umění (1794—99).

Alexej Ivanovič Musin-Puškin
Narození16.jul. / 27. března 1744greg.
Moskva
Úmrtí1.jul. / 13. února 1817greg. (ve věku 72 let)
Petrohrad
Povoláníjazykovědec, historik, spisovatel a politik
Oceněnírytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Manžel(ka)Jekatěrina Alexejevna Volkonská
DětiIvan Alexejevič Musin-Puškin
Sofja Alexejevna Musinová-Puškinová[1]
Vladimir Alexejevič Musin-Puškin
Marija Alexejevna Musinová-Puškinová
Jekatěrina Alexejevna Musinová-Puškinová
Natalja Alexejevna Musinová-Puškinová
Alexandr Alexejevič Musin-Puškin[2]
Varvara Alexeevna Troubetskaya (nee Musina-Pushkina)
RodičeIvan Jakovlevič Musin-Puškin
PříbuzníAlexandr Ivanovič Musin-Puškin, Alexej Ivanovič Musin-Puškin a Vladimir Ivanovič Musin-Puškin (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Absolvoval vojenské učiliště a několik let sloužil v armádě. Věnoval především historii a umění. Sbíral, editoval a vydával především staroruskou literaturu; měl k dispozici nejstarší rukopisy Pověsti dávných let (tzv. Lavrenťjevský rukopis) či Zádonštiny pojednávající o bitvě na Kulikově poli. Získal si přízeň carevny Kateřiny Veliké a stal se známou a váženou osobou. Roku 1800 vydal slavné Slovo o pluku Igorově, staroruský hrdinský epos.

Roku 1797 se Musin-Puškin natrvalo usadil v Moskvě, kam také převezl svoji rozsáhlou knihovnu. Kromě ní shromáždil také sbírku ruských i evropských mincí a západoevropského výtvarného umění. Téměř veškeré jeho sbírky však lehly popelem při požáru Moskvy během napoleonského tažení (1812); zachovalo se jen nemnoho rukopisů, například ty, které měl zrovna zapůjčeny Musinův-Puškinův přítel Nikolaj Michajlovič Karamzin. Proto je pravost Slova o pluku Igorově dodnes nejasná, neboť badatelům zůstal k dispozici pouze novodobý opis.

Alexej Ivanovič ztrátu nesl velmi těžce; kromě sbírky rukopisů shořely také jeho denní záznamy vedené od roku 1772. Po zbývajících pět let života ještě stačil shromáždit 16 staroruských rukopisů.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Шаховская, Софья Алексеевна. In: Ruský biografický slovník, svazek 22.
  2. Vasilij Jegorovič Rudakov: Мусины-Пушкины. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XX.

Externí odkazy editovat