Rotterdam Open, oficiálně ABN AMRO Open,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů v nizozemském Rotterdamu. Založen byl v roce 1972. Probíhá v únorovém termínu ve víceúčelové hale Rotterdam Ahoy na krytých dvorcích s tvrdým povrchem. V rámci okruhu ATP Tour představuje úvodní turnaj sezóny v kategorii ATP Tour 500. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Titulárním partnerem je nizozemský bankovní dům ABN AMRO.[1]

Rotterdam Open
ABN AMRO Open
logo ročníku 2014
Ahoy Rotterdam

Založeno1972
OdehránoABN AMRO Open 2024
MístoRotterdam, NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
DějištěRotterdam Ahoy
Souřadnice
Povrchkoberec / hala (1972–1999)
tvrdý – Proflex / hala (2000–)
Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.)
Dotace2 290 720 EUR
Prize money2 134 985 EUR
Obdobíúnor a březen
ŘeditelRichard Krajicek
ATP Tour
1990–1997World Series
1998International Series
1999–2008Series Gold
2009–ATP Tour 500

www.abnamro-open.nl/en
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Rotterdam Indoors 1972 vyhrál Američan Arthur Ashe. Následující sezónu se turnaj nekonal. Oficiálně premiérový ročník 1974 ve spolupráci s bankou ABN ovládl Nizozemec Tom Okker.[2] Původně se událost řadila do okruhu WCT (World Championship Tennis), poté byla částí okruhu Grand Prix a od roku 1990 jej organizuje ATP Tour.[2]

V roce 1984 došlo k přerušení finálového utkání dvouhry mezi Čechem Ivanem Lendlem a americkým tenistou Jimmy Connorsem za stavu 6–0 a 1–0. Důvodem bylo ohlášení bombové hrozby. Lendl následně nebyl ochoten zápas dohrát.[3]

Od roku 2004 je ředitelem turnaje nizozemský wimbledonský vítěz Richard Krajicek. V roce 2013 navštívil rotterdamskou událost rekordní počet 116 354 diváků.[2]

Nejvyšší počet tří singlových titulů získal Arthur Ashe (1972, 1975–1976). Spolu se Stefanem Edbergem (1986–1987), Nicolasem Escudém (2001–2002) a Robinem Söderlingem (2010–2011) drží také rekord dvou triumfů v řadě. Rekordní počet čtyř deblových trofejí vyhráli Anders Järryd (1987, 1991, 1993, 1995) a Nenad Zimonjić (2009–2010, 2012–2013).

Zařazení na okruzích

editovat
 
Tomáš Berdych na vítězném ročníku 2014

Vývoj názvu

editovat
  • 1972: Rotterdam Indoors
  • 1974–1990: ABN World Tennis Tournament, titulární partner banka ABN[1]
  • 1991–2022: ABN AMRO World Tennis Tournament, titulární partner banka ABN AMRO po sloučení ABN a AMRO v roce 1991[1]
  • od 2023: ABN AMRO Open, titulární partner banka ABN AMRO

Přehled finále

editovat

Dvouhra

editovat
Rok vítěz finalista výsledek
1972   Arthur Ashe   Tom Okker 3–6, 6–2, 6–1
1973 turnaj se nekonal
1974   Tom Okker   Tom Gorman 3–6, 7–6(7–2), 6–1
1975   Arthur Ashe (2)   Tom Okker 3–6, 6–2, 6–4
1976   Arthur Ashe (3)   Robert Lutz 6–3, 6–3
1977   Dick Stockton   Ilie Năstase 2–6, 6–3, 6–3
1978   Jimmy Connors   Raúl Ramírez 7–5, 7–5
1979   Björn Borg   John McEnroe 6–4, 6–2
1980   Heinz Günthardt   Gene Mayer 6–2, 6–4
1981   Jimmy Connors (2)   Gene Mayer 6–1, 2–6, 6–2
1982   Guillermo Vilas   Jimmy Connors 0–6, 6–2, 6–4
1983   Gene Mayer   Guillermo Vilas 6–1, 7–6
1984 bez vítěze   Ivan Lendl a
  Jimmy Connors
6–0, 1–0přerušeno
1985   Miloslav Mečíř   Jakob Hlasek 6–1, 6–2
1986   Joakim Nyström   Anders Järryd 6–0, 6–3
1987   Stefan Edberg   John McEnroe 3–6, 6–3, 6–1
1988   Stefan Edberg (2)   Miloslav Mečíř 7–6, 6–2
1989   Jakob Hlasek   Anders Järryd 6–1, 7–5
1990   Brad Gilbert   Jonas Svensson 6–1, 6–3
1991   Omar Camporese   Ivan Lendl 3–6, 7–6(7–4), 7–6(7–4)
1992   Boris Becker   Alexandr Volkov 7–6(11–9), 4–6, 6–2
1993   Anders Järryd   Karel Nováček 6–3, 7–5
1994   Michael Stich   Wayne Ferreira 4–6, 6–3, 6–0
1995   Richard Krajicek   Paul Haarhuis 7–6(7–5), 6–4
1996   Goran Ivanišević   Jevgenij Kafelnikov 6–4, 3–6, 6–3
1997   Richard Krajicek (2)   Daniel Vacek 7–6(7–4), 7–6(7–5)
1998   Jan Siemerink   Thomas Johansson 7–6(7–2), 6–2
1999   Jevgenij Kafelnikov   Tim Henman 6–2, 7–6(7–3)
2000   Cédric Pioline   Tim Henman 6–7(3–7), 6–4, 7–6(7–4)
2001   Nicolas Escudé   Roger Federer 7–5, 3–6, 7–6(7–5)
2002   Nicolas Escudé (2)   Tim Henman 3–6, 7–6(9–7), 6–4
2003   Max Mirnyj   Raemon Sluiter 7–6(7–3), 6–4
2004   Lleyton Hewitt   Juan Carlos Ferrero 6–7(1–7), 7–5, 6–4
2005   Roger Federer   Ivan Ljubičić 5–7, 7–5, 7–6(7–5)
2006   Radek Štěpánek   Christophe Rochus 6–0, 6–3
2007   Michail Južnyj   Ivan Ljubičić 6–2, 6–4
2008   Michaël Llodra   Robin Söderling 6–7(3–7), 6–3, 7–6(7–4)
2009   Andy Murray   Rafael Nadal 6–3, 4–6, 6–0
2010   Robin Söderling   Michail Južnyj 6–4, 2–0skreč
2011   Robin Söderling (2)   Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 3–6, 6–3
2012   Roger Federer (2)   Juan Martín del Potro 6–1, 6–4
2013   Juan Martín del Potro   Julien Benneteau 7–6(7–2), 6–3
2014   Tomáš Berdych   Marin Čilić 6–4, 6–2
2015   Stan Wawrinka   Tomáš Berdych 4–6, 6–3, 6–4
2016   Martin Kližan   Gaël Monfils 6–7(1–7), 6–3, 6–1
2017   Jo-Wilfried Tsonga   David Goffin 4–6, 6–4, 6–1
2018   Roger Federer (3)   Grigor Dimitrov 6–2, 6–2
2019   Gaël Monfils   Stan Wawrinka 6–3, 1–6, 6–2
2020   Gaël Monfils (2)   Félix Auger-Aliassime 6–2, 6–4
2021   Andrej Rubljov   Márton Fucsovics 7–6(7–4), 6–4
2022   Félix Auger-Aliassime   Stefanos Tsitsipas 6–4, 6–2
2023   Daniil Medveděv   Jannik Sinner 5–7, 6–2, 6–2
2024   Jannik Sinner   Alex de Minaur 7–5, 6–4

Čtyřhra

editovat
Rok vítězové finalisté výsledek
1972   Roy Emerson
  John Newcombe
  Arthur Ashe
  Robert Lutz
6–2, 6–3
1973 turnaj se nekonal
1974   Bob Hewitt
  Frew McMillan
  Pierre Barthès
  Ilie Năstase
3–6, 6–4, 6–3
1975   Bob Hewitt (2)
  Frew McMillan (2)
  José Higueras
  Balázs Taróczy
6–2, 6–2
1976   Rod Laver
  Frew McMillan (3)
  Arthur Ashe
  Tom Okker
6–1, 6–7(4–7), 7–6(7–5)
1977   Wojciech Fibak
  Tom Okker
  Vidžaj Amritraž
  Dick Stockton
6–4, 6–4
1978   Fred McNair
  Raúl Ramírez
  Robert Lutz
  Stan Smith
6–2, 6–3
1979   Peter Fleming
  John McEnroe
  Heinz Günthardt
  Bernard Mitton
6–4, 6–4
1980   Vidžaj Amritraž
  Stan Smith
  Bill Scanlon
  Brian Teacher
6–4, 6–3
1981   Fritz Buehning
  Ferdi Taygan
  Gene Mayer
  Sandy Mayer
7–6, 1–6, 6–4
1982   Mark Edmondson
  Sherwood Stewart
  Fritz Buehning
  Kevin Curren
7–5, 6–2
1983   Fritz Buehning (2)
  Tom Gullikson
  Peter Fleming
  Pavel Složil
7–6, 4–6, 7–6
1984   Kevin Curren
  Wojciech Fibak (2)
  Fritz Buehning
  Ferdi Taygan
6–4, 6–4
1985   Tomáš Šmíd
  Pavel Složil
  Vitas Gerulaitis
  Paul McNamee
6–4, 6–4
1986   Stefan Edberg
  Slobodan Živojinović
  Wojciech Fibak
  Matt Mitchell
2–6, 6–3, 6–2
1987   Stefan Edberg (2)
  Anders Järryd
  Chip Hooper
  Mike Leach
3–6, 6–3, 6–4
1988   Patrik Kühnen
  Tore Meinecke
  Magnus Gustafsson
  Diego Nargiso
7–6, 7–6
1989   Miloslav Mečíř
  Milan Šrejber
  Jan Gunnarsson
  Magnus Gustafsson
7–6, 6–0
1990   Leonardo Lavalle
  Jorge Lozano
  Diego Nargiso
  Nicolás Pereira
6–3, 7–6
1991   Patrick Galbraith
  Anders Järryd (2)
  Steve DeVries
  David Macpherson
7–6, 6–2
1992   Marc-Kevin Goellner
  David Prinosil
  Paul Haarhuis
  Mark Koevermans
6–2, 6–7, 7–6
1993   Henrik Holm
  Anders Järryd (3)
  David Adams
  Andrej Olchovskij
6–4, 7–6
1994   Jeremy Bates
  Jonas Björkman
  Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
6–4, 6–1
1995   Martin Damm
  Anders Järryd (4)
  Tomás Carbonell
  Francisco Roig
6–3, 6–2
1996   David Adams
  Marius Barnard
  Hendrik Jan Davids
  Cyril Suk
6–3, 5–7, 7–6
1997   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Libor Pimek
  Byron Talbot
7–6(7–5), 6–4
1998   Jacco Eltingh (2)
  Paul Haarhuis (2)
  Neil Broad
  Piet Norval
7–6, 6–3
1999   David Adams (2)
  John-Laffnie de Jager
  Neil Broad
  Peter Tramacchi
6–7(5–7), 6–3, 6–4
2000   David Adams (3)
  John-Laffnie de Jager (2)
  Tim Henman
  Jevgenij Kafelnikov
5–7, 6–2, 6–3
2001   Jonas Björkman (2)
  Roger Federer
  Petr Pála
  Pavel Vízner
6–3, 6–0
2002   Roger Federer (2)
  Max Mirnyj
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
4–6, 6–3, [10–4]
2003   Wayne Arthurs
  Paul Hanley
  Roger Federer
  Max Mirnyj
7–6(7–4), 6–2
2004   Paul Hanley (2)
  Radek Štěpánek
  Jonatan Erlich
  Andy Ram
5–7, 7–6(7–5), 7–5
2005   Jonatan Erlich
  Andy Ram
  Cyril Suk
  Pavel Vízner
6–4, 4–6, 6–3
2006   Paul Hanley (3)
  Kevin Ullyett
  Jonatan Erlich
  Andy Ram
7–6(7–4), 7–6(7–2)
2007   Martin Damm (2)
  Leander Paes
  Andrei Pavel
  Alexander Waske
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
2008   Tomáš Berdych
  Dmitrij Tursunov
  Philipp Kohlschreiber
  Michail Južnyj
7–5, 3–6, [10–7]
2009   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Lukáš Dlouhý
  Leander Paes
6–2, 7–5
2010   Daniel Nestor (2)
  Nenad Zimonjić (2)
  Simon Aspelin
  Paul Hanley
6–4, 4–6, [10–7]
2011   Jürgen Melzer
  Philipp Petzschner
  Michaël Llodra
  Nenad Zimonjić
6–4, 3–6, [10–5]
2012   Michaël Llodra
  Nenad Zimonjić (3)
  Robert Lindstedt
  Horia Tecău
4–6, 7–5, [16–14]
2013   Robert Lindstedt
  Nenad Zimonjić (4)
  Thiemo de Bakker
  Jesse Huta Galung
5–7, 6–3, [10–8]
2014   Michaël Llodra (2)
  Nicolas Mahut
  Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
6–2, 7–6(7–4)
2015   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
  Jamie Murray
  John Peers
3–6, 6–3, [10–8]
2016   Nicolas Mahut (2)
  Vasek Pospisil
  Philipp Petzschner
  Alexander Peya
7–6(7–2), 6–4
2017   Ivan Dodig
  Marcel Granollers
  Wesley Koolhof
  Matwé Middelkoop
7–6(7–5), 6–3
2018   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut (3)
  Oliver Marach
  Mate Pavić
2–6, 6–2, [10–7]
2019   Jérémy Chardy
  Henri Kontinen
  Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
7–6(7–5), 7–6(7–4)
2020   Pierre-Hugues Herbert (2)
  Nicolas Mahut (4)
  Henri Kontinen
  Jan-Lennard Struff
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
2021   Nikola Mektić
  Mate Pavić
  Kevin Krawietz
  Horia Tecău
7–6(9–7), 6–2
2022   Robin Haase
  Matwé Middelkoop
  Lloyd Harris
  Tim Pütz
4–6, 7–6(7–5), [10–5]
2023   Ivan Dodig (2)
  Austin Krajicek
  Rohan Bopanna
  Matthew Ebden
7–6(7–5), 2–6, [12–10]
2024   Wesley Koolhof
  Nikola Mektić
  Robin Haase
  Botic van de Zandschulp
6–3, 7–5

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotterdam Open na anglické Wikipedii.

  1. a b c d ABN AMRO World Tennis Tournament becomes ABN AMRO Open. ABN AMRO [online]. 2022-06-24 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c 50th ABN AMRO Open - History. www.abnamro-open.nl [online]. [cit. 2023-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-07. (anglicky) 
  3. Bomb Scare Ends Rotterdam Final. The New York Times [online]. 1984-03-19 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat