Šarlatán (opera)

opera Pavla Haase

Šarlatán, Op. 14, je tragikomická opera o třech dějstvích (sedmi scénách) českého skladatele Pavla Haase. Ten je také autorem českého libreta, napsaného podle německé povídky Doktor Eisenbart od Josefa Wincklera (1881–1966) z roku 1929, založené na životě cestujícího chirurga J. A. Eisenbartha.

Šarlatán
Pavel Haas, autor hudby i libreta
Pavel Haas, autor hudby i libreta
Základní informace
Žánropera
SkladatelPavel Haas
LibretistaPavel Haas
Počet dějství3
Originální jazykčeština
Literární předlohaJosef Winckler: Doktor Eisenbart
Datum vzniku1934-1937
Premiéra2. dubna 1938, Zemské DivadloBrně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Haas operu napsal v letech 19341937, poté, co 1. července 1934 dokončil své libreto.[1] Později byl nucen skrývat inspiraci, neboť spolupráce mezi německým spisovatelem a židovským skladatelem byla zapovězena Norimberskými zákony. Skladatel tedy z libreta odstranil jakoukoli asociaci s německým originálem a změnil jméno hlavní postavy (Eisenbarta) na českého šarlatána.[2]

Provedení

editovat

Šestivětá suita (Op. 14[3]) založená na motivech opery, měla za účel upozornit na premiéru. Suitu provedenou Brněnským rozhlasovým orchestrem 14. června 1937 přenášel rozhlasem. Shodou okolností byla premiéra dvakrát odložena, ale nakonec se konala 2. dubna 1938 v Zemském (dnešním Mahenově) divadle v Brně. Provedení řídil Quido Arnoldi, režii měl Rudolf Walter, výpravu František Muzika a choreografii Ivo Váňa-Psota.[4]

To bylo také naposledy, kdy byla opera provedena. Dalšího jevištního uvedení se dočkala teprve v říjnu 1998 na operním festivaluirském Wexfordu, i když koncertně byla provedena již v červnu 1997 v Praze, kdy byl pořízen digitální záznam společností Decca a vydán na CD jako součást série Entartete Musik.

Instrumentace

editovat

Pickola, 2 flétny, 2 hoboje, anglický roh, 2 klarinety (B), basový klarinet (B), 2 fagoty, kontrafagot, 4 lesní rohy (F), 3 trubky (B), 5 pozounů, tuba, harfa, xylofon, tympány, činely, malé a velké bicí, triangl, I. a II. housle, viola, violoncello a kontrabas.

Role Hlas Obsazení při premiéře 2. dubna 1938
(dirigent: Quido Arnoldi)[5]
Šarlatán Pustrpalk, cestující lékař-šarlatán, titulní role baryton Václav Bednář
Rozina, jeho žena soprán Božena Žlábková
Členové
Pustrpalkovy
suity:
Bakalář, oblečen jako Harlekýn tenor Gustav Talman
Kyška, kuchař, oblečen jako Scapino tenor Josef Kejř
Pavučina, oblečen jako Pantalone bas Vladimír Jedenáctík
Zavináč, oblečen jako Pierot tenor Antonín Pelz
Ohnižer, oblečen jako Pulcinella tenor Pavel Mrázek
Provazolezec, oblečen jako Kolombína bas Leonid Pribytkov
Krotitel hadů, oblečen jako Brighella bas Vlastimil Šíma
Prodavač mastí bas Jan Frank
2 sluhové baryton
bas
Josef Příhoda
František Šíma
Amaranta, krasavice soprán nebo
mezzosoprán
Alexandra Čvanová
Jochimus, mnich baryton Géza Fišer
jeho sluha tenor Karel Spurný
Lékárník bas Jan Frank
Městský lékař bas Bedřich Zavadil
Dezertér tenor Karel Spurný
Hostinský tenor Karel Vacek
Šereda, cestující léčitel tenor Emil Olšovský
jeho pomocník Otto Strejček
Král bas Nikola Cvejić
3 studenti tenor
baryton
bas
Antonín Pelz
Jan Frank
František Šíma
Muž s berlemi tenor Antonín Vacek
Další muž Josef Kopelský
Tesařský učeň Josef Sokol
Hlas šíleného mlynáře Rudolf Walter
Taneční mistr Josef Sokol
Hráč na troubu Ladislav Huňka
Darmožrout Pavel Korenkov
Voják Josef Tupý
Vesničané, děti, Pustrpalkovi hudebníci, vojáci, nosiči

Nahrávky

editovat

Vladimír Chmelo (Doktor Pustrpalk), Anda-Louise Bogza (Rozina), Miroslav Švejda (Bakalář), Leo Marian Vodička (Kyška), Ladislav Mlejnek (Pavučina), Aleš Briscein (Ohnižer), Jan Ježek (Zavináč), Milan Bürger (Krotitel hadů), Luděk Vele (Provazolezec), Jitka Svobodová (Amaranta), Jiří Kubík (Jochimus), Aleš Hendrych (král), Bohdan Petrovič, Jan Markvart, Zoltán Korda, Pražský filharmonický sbor, Orchestr Státní Opery Praha, dirigent Israel Yinon; Decca Records 460 042-2 (1997)

Reference

editovat
  1. Peduzzi (1993), str. 65
  2. Peduzzi (1993), str. 70
  3. Části:
    I. Trionfale
    II. Allegretto
    III. Con moto
    IV. Gaiamente
    V. Andante con moto
    VI. Allegro vivace
  4. Peduzzi (1993), str. 79
  5. Pavel Haas: Šarlatán, Kapitoly ke genezi a recepci opery.

Literatura

editovat
  • PEDUZZI, Lubomír. Pavel Haas. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1993. ISBN 80-85048-41-8. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 250. 
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 917–919.