Émile Loubon
Émile Charles Joseph Loubon (12. ledna 1809, Aix-en-Provence – 3. května 1863, Marseille) byl francouzský malíř krajinář. Je znám svými panoramatickými provensálskými krajinami plnými postav a zvířat.
| Émile Loubon | |
|---|---|
 Portrét Émile Loubona, malíř Louis Gustave Ricard | |
| Rodné jméno | Émile Charles Joseph Loubon |
| Narození | 12. ledna 1809 Aix-en-Provence, Francie |
| Úmrtí | 1. května 1863 (ve věku 54 let) Marseille, Francie |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Marseille |
| Země | Francie |
| Národnost | francouzská |
| Alma mater | Škola kreslení v Aix-en-Provence |
| Povolání | malíř krajinář |
| Významná díla | Marseille, pohled na Aygalades v den trhu |
| Ovlivněný | Louis Mathurin Clérian |
| Ocenění | Řád čestné legie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatÉmile Loubon byl synem Noëla Augustina Françoise Loubona, bohatého obchodníka.[1] Původně studoval kresbu u Jean-Antoine Constantina, Françoise Marius Graneta a Louise Mathurina Clériana (1768–1851). Posledně jmenovaný, který také působil jako ředitel École de dessin d'Aix-en-Provence (Škola kreslení v Aix-en-Provence), měl podle všeho největší vliv na jeho styl.[2]
V roce 1829 ho Granet pozval do Říma, kde se kromě malířství seznámil s architekturou. Právě tam začal malovat krajinu a zůstal zde dva roky. V roce 1831 se vrátil do Francie, do Paříže, kde se stýkal s dalšími mladými umělci; zejména Thomasem Couturem, s nímž spolupracoval na díle, které připravoval pro kostel Saint-Jean-de-Malte (Aix-en-Provence).[2] V roce 1833 mu byla na pařížském Salonu udělena medaile.
Náhlý finanční krach jeho otce v roce 1845 si vynutil rychlý návrat do Aix. Jeho strýci, který byl asistentem na École des beaux-arts v Marseilje, se podařilo získat mu místo na této škole. Brzy upoutal pozornost svou snahou najít nové, realističtější způsoby výuky kreslení. Během této doby také vytvořil první Salon pro „přátele umění“ v Marseille. Salon přitahoval účastníky jako Eugène Delacroix, Camille Corot a Prosper Marilhat. Po roce 1848 byla činnost Salonu pozastavena z důvodu nepříznivých politických událostí. Následující rok strávil Loubon nějaký čas na Blízkém východě a vytvořil několik orientalistických obrazů.[2]
V roce 1853 uspořádal druhou výstavu Salonu, která byla příznivě hodnocena. Tehdy začal vyjadřovat nechuť k modré barvě, v jeho pozdějších dílech se modrá měnila na šedou či hnědou.[3]
Pravděpodobně měl vážné manželské problémy, jeho žena byla zjevně velmi rozmazlená a nevrlá. Vyjádřil také hořkost ze světa umění obecně a řekl, že byl vykořisťován a jeho díla zneužita.[4]
Po mnoho let byl velmi nemocný a v roce 1863 podlehl rakovině střev.[2] Z jeho pozoruhodných studentů lze zmínit Joseph-Marius Cabasson, Édouard-Auguste Imer a Alphonse Moutte.
Galerie
editovat-
Útěk před epidemií cholery -
Le Col de la Gineste -
Založení tábora - poledne -
Pohled na Marseille
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Émile Loubon na anglické Wikipedii a Émile Loubon na francouzské Wikipedii.
- ↑ Archives des Bouches-du-Rhône Archivováno 30. 8. 2011 na Wayback Machine..
- ↑ a b c d La Peinture en Provence, André Alauzen, Éditions Jeanne Laffitte, Marseille, 1987, ISBN 978-2-86276-086-5
- ↑ Bouillon-Landais, Le Peintre Émile Loubon, Paris, Plon, 1897.
- ↑ Loubon, Paule Brahic-Guiral, "La Savoisienne", 1973.
Literatura
editovat- Paule Guiral, "Un maître du paysage provençale : Émile Loubon", in Revue Marseille #70, Jan.-Feb. 1968
- Régis Bertrand, "Le tombeau d'Émile Loubon", in Revue Marseille #136, 1984
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Loubon na Wikimedia Commons - More works by Loubon @ ArtNet
